Kocáb, hrobník svého ministerstva
Novému ministru pro lidská práva a národnostní menšiny Michaelu Kocábovi nechybí nasazení a elán. Jeho činy však připomínají zmateného hrobníka, který nevědomky svým kopáním pohřbívá vlastní živnost.
Kocáb v podstatě jen pokračuje v konání exministryně Džamily Stehlíkové, která svými výstředními návrhy, jakkoliv poctivě myšlenými, vzbuzovala spíše útrpné a shovívavé úsměvy. Už Kocábův razantní vstup na scénu s oprášeným evergreenem, bouráním vepřína v Letech, stojícím v blízkosti pietního místa, signalizoval, že žije mimo realitu. Likvidovat v době ekonomické krize fungující podnik a rušit desítky či stovky pracovních míst, to je absolutní hloupost, proti které vystoupili i samotní Romové. Kocáb proto rychle zařadil zpátečku s tím, že za státní peníze vykoupí prostory, kde stál jiný romský koncentrační tábor.
Mediální hrátky, zda si ministr ustele ve zdevastovaném bytě mezi nepřizpůsobivými sousedy v litvínovském Janově nebo v Chomutově, už jen potvrzují bezradnost celého ministerstva, které v podstatě celé roky netuší, jaká má být jeho činnost. Léta přežívající téma č. 1, prasečák v Letech, je toho potvrzením.
Již samotný název tápající instituce – ministerstvo pro lidská práva a národnostní menšiny – však je zcela pomýlený. Pokud toto ministerstvo potřebujeme, pak český stát nepřímo potvrzuje, že lidská práva jsou v zemi pošlapávaná a národnostní menšiny zažívají útisk. V opačném případě je ministerstvo pouze předraženou trafikou, prodávající měsíc staré noviny, vyčichlé cigarety a cukrovinky s prošlou záruční dobou.
Protože se Česká republika prezentuje jako země striktně respektující lidská práva, v níž národnostní menšiny požívají stejnou vážnost jako většinová společnost, existence Kocábova ministerstva nemá absolutně žádný smysl.
A řešení problémů s nepřizpůsobivým občany? To je otázka fungování policie, dodržování zákonů a vymahatelnosti práva. Že lze problémy řešit předvádí názorně primátorka Chomutova Ivana Řápková, které stát ani ministerstvo pro lidská práva a národnostní menšiny v ničem zatím nepomohly. A nepomůže jí ani ve smradlavém domě hrdinně bivakující ministr Michael Kocáb. I kdyby tam vydržel celý týden.
Kocáb v podstatě jen pokračuje v konání exministryně Džamily Stehlíkové, která svými výstředními návrhy, jakkoliv poctivě myšlenými, vzbuzovala spíše útrpné a shovívavé úsměvy. Už Kocábův razantní vstup na scénu s oprášeným evergreenem, bouráním vepřína v Letech, stojícím v blízkosti pietního místa, signalizoval, že žije mimo realitu. Likvidovat v době ekonomické krize fungující podnik a rušit desítky či stovky pracovních míst, to je absolutní hloupost, proti které vystoupili i samotní Romové. Kocáb proto rychle zařadil zpátečku s tím, že za státní peníze vykoupí prostory, kde stál jiný romský koncentrační tábor.
Mediální hrátky, zda si ministr ustele ve zdevastovaném bytě mezi nepřizpůsobivými sousedy v litvínovském Janově nebo v Chomutově, už jen potvrzují bezradnost celého ministerstva, které v podstatě celé roky netuší, jaká má být jeho činnost. Léta přežívající téma č. 1, prasečák v Letech, je toho potvrzením.
Již samotný název tápající instituce – ministerstvo pro lidská práva a národnostní menšiny – však je zcela pomýlený. Pokud toto ministerstvo potřebujeme, pak český stát nepřímo potvrzuje, že lidská práva jsou v zemi pošlapávaná a národnostní menšiny zažívají útisk. V opačném případě je ministerstvo pouze předraženou trafikou, prodávající měsíc staré noviny, vyčichlé cigarety a cukrovinky s prošlou záruční dobou.
Protože se Česká republika prezentuje jako země striktně respektující lidská práva, v níž národnostní menšiny požívají stejnou vážnost jako většinová společnost, existence Kocábova ministerstva nemá absolutně žádný smysl.
A řešení problémů s nepřizpůsobivým občany? To je otázka fungování policie, dodržování zákonů a vymahatelnosti práva. Že lze problémy řešit předvádí názorně primátorka Chomutova Ivana Řápková, které stát ani ministerstvo pro lidská práva a národnostní menšiny v ničem zatím nepomohly. A nepomůže jí ani ve smradlavém domě hrdinně bivakující ministr Michael Kocáb. I kdyby tam vydržel celý týden.