Dřív, než se začnu zabývat vlastním tématem, totiž poněkud překynutou debatou o pojmenování pražského letiště po Václavu Havlovi, musím se přiznat k podjatosti. Jako zhruba asi tak třiašedesátý tisící sedmi set padesátý čtvrtý jsem se podepsal pod petici, vyzývající „parlament České republiky a kompetentní státní orgány, aby zásluhy Václava Havla o stát a naší svobodu ocenil tímto krokem“. Tak zní na můj vkus poněkud patetická poslední věta petice.

Petici jsem podepsal a předpokládal, že vzhledem k tomu, že nápad je to dobrý a podporuje ho hodně lidí, není důvod o něm nějak dlouho rozprávět, natož do toho zatahovat parlament, který dokáže o čemkoli rozprávět donekonečna, zejména, když to přenáší televize.
Ostatně, takové sáhodlouhé rozprávění nás nepochybně čeká, až se dostane na jeho pořad schvalování zákona o zásluhách Václava Havla o svobodu a demokracii.
Nového se sice nedozví nikdo nic, zato však nás pár řečnických hvězd KSČM ujistí, že Václava Havla opravdu neměli a nikdy nebudou mít rádi. Přidají se dozajista i někteří nekomunisté, kteří Václava Havla z nějakých důvodů nemuseli a bude se mudrovat na téma, že deklaratorní zákony nemají smysl, nebo že zásluhy mají hodnotit historici, nikoli politici. Doufám jen, že se nenajde zástupce lidu, který v rámci schvalování navrhne nějaký přílepek. Přílepky totiž patří mezi kratochvílemi našich parlamentářů k nejoblíbenějším.
Leč zpátky z Malé Strany do Ruzyně. O pojmenování letiště po Václavu Havlovi už stačilo hlasovat zastupitelstvo v Praze, které se vyslovilo pro. Tohle hlasování má z hlediska zdravého rozumu ještě jakýsi smysl, je to zdejší letiště. Jenže vzápětí věc doputovala na jednání vlády, přičemž důvod k tomu už začíná být z hlediska téhož rozumu poněkud bizarní: stát je hlavním akcionářem letiště, a tak právě vláda musí rozhodnout...
Ředitel letiště se prý mezitím nechal slyšet, že by případnému pojmenování měla předcházet několikaměsíční debata odborníků. Docela se divím, že nepadly návrhy vyzvat ke zhodnocení Havlových zásluh ratingové agentury a najmout renomovanou právní kancelář, aby připravila výběrové řízení na nejlepší návrh pojmenování letiště po Václavu Havlovi.
Ovšem kdo ví, třeba padly nebo ještě padnou. Jak jsem ale slyšel, pro jistotu si prý letištní manažeři nechali ochrannou známku letiště Václava Havla zaregistrovat.
Taky protiargumenty, proč by se letiště po Václavu Havlovi jmenovat nemělo, už padly. Třeba že nerad létal. Nebo, že by si zasloužil, aby se po něm jmenovalo něco duchovnějšího než letiště. A taky, že v Praze je jen jedno letiště, takže si je nikdo s jiným nesplete.
A samozřejmě je tu protipetice. Žádá, aby se na tak zásadní téma vyhlásilo referendum. Tento nápad je ovšem nedomyšlený: jelikož obecný zákon o referendu jaksi není k dispozici, musel by jej odhlasovat parlament - a jsme tam, kde jsme byli na začátku.
Je to všecko absurdní? Jak z některé Havlovy hry? Nebo dokonce kafkovské? Je.
Je pak těžké si nevzpomenout na dva roky staré video recesistické Onion News Network z YouTube o pražském mezinárodním letišti Franze Kafky. Podle této fiktivní televizní reportáže umístil časopis Bussines Weeek pražské Kafkovo letiště do čela žebříčku letišť s největšími zpožděními, nejbyrokratičtějšími zaměstnanci a nejdusivější atmosférou, kde pasažéři čekají na zpožděný let až několik měsíců a zaměstnanci prohlašují, že s cestujícími se tu zachází tak, jak si zaslouží…
Mimochodem, nemusíte ani moc dlouho googlovat, abyste se dozvěděli, že v Praze už pár let máme ne letiště, nýbrž nádraží Franze Kafky. Tak se totiž oficiálně jmenuje nádraží Holešovice a České dráhy si na toto pojmenování dokonce pořídily copyright. Kdo tu zkoušel někdy najmout taxík dobře ví, že televize Onion by tu nemusela točit reportáž fiktivní, nýbrž by stačila docela obyčejná.
Leč znovu zpátky do Ruzyně. Nevím jak vy, ale pokud jde o mě, byl bych hrozně rád, aby se konečně našel někdo, kdo konečně to letiště po Václavu Havlovi pojmenuje. Nebo to jednoho dne skončí tak, že se pár lidí naštve, inspiruje se ani ne tak dávnou historií a navrhne, aby bylo letiště pojmenováno po Ferdinandu Vaňkovi. Když se to povedlo tenkrát, mohlo by se to povést i teď.
Soudím, že Václav Havel by se ani nezlobil.

(Psáno pro Rádio Česko)