Už jednou jsem tu psal o tajemné krabici, která dorazila poštou do instituce, v níž pracuji. Byla zelená a uvnitř byla inovovaná varianta hry Člověče nezlob se pod názvem Policie – pomáhat a chránit.

Na první pohled bylo jasné, že takovou kravinu lze vymyslet opravdu jen těžkou hlavou. Ten nelehký úkol tenkrát zvládl tým Ivana Langera z ministerstva vnitra. (Kostliveček v krabici od pana ministra, 19.1.2011)
Uplynul rok a na stole přede mnou leží další krabice. Je modrá, plechová a stojí na ní velkými písmeny Bulletin Oko NOKU. Menší text napoví, o co jde – o fondech Evropské unie nás právě informuje Ministerstvo pro místní rozvoj – Národní orgán pro koordinaci čili familiérně NOK.
S napětím krabici otevírám. Pochází přece od ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského, největšího machra strany Věci veřejné přes Evropské fondy. Když praskaly nafouknuté eurofondové bubliny ministra školství Dobeše a všem se roztřásla kolena, že mazaný trik jak čerpat a proprat evropské peníze, aby dotekly do předvolebních politických kádí třeba nevyjde, véčkaři významně naznačovali: jen počkejte, až se na place objeví Jankovský. To budete čumět, jak se čerpá!
Tak tedy čumím. Z plechovky nejprve vyjde charakteristický pach méně kvalitní sorty křídového papíru a na světle se ocitá osmnáctistránková brožurka – bulletin Oko NOKU číslo 1. Titulní stranu překvapivě zdobí portréty pana ministra a jeho prvního náměstka na pozadí teměř magrittovsky modrého nebe. Abychom nezapomněli, jak vypadají, připomeneme si je i na straně 1 a 3.
Hlavním tématem je kohezní politika. Sahám po slovníku: koheze rovná se soudržnost. Taky hned na 4. straně brožury stojí tučným písmem: „Z politiky soudržnosti se musí podporovat pouze projekty smysluplné, udržitelné“. Následují slova, grafy, piktogramy. Semináře, konference, akce. Monitoring, garance, koordinace. Česky se tomu říká ptydepe.
Je tu i příloha. Má šest stránek. Realokace, revolving, infrastruktura. Foto prvního náměstka Brauna s vítězkou soutěže Vyfoť projekt. Každá věta je nabitá informacemi. Slyšte: „Vhodným operačním programem pro pilotní ověření finančního nástroje Jessica na národní úrovni byl vybrán integrovaný operační program.“
Třepu plechovkou a vypadává třetí artefakt: Dopisnice s monumentálním pohledem na mapu Česka, pojmenovaná Nárůst čerpání z fondů EU na Území ČR v letech 2008 – 2011. Autor zvolil techniku zvanou lentikulár – koukáš zdola, vidíš mapu před skoro prázdnou, koukáš shora, vidíš mapu načerpanou. Z druhé strany samolepicí příchytky, přímo vybízející, aby si člověk pohlednici připevnil nad psací stůl. Tam, kde se lepí známka je nápis neprodejné. S tímto názorem nelze než souhlasit.
Náměsíčně zdvíhám telefon a vyťukávám číslo ministerstva. Je pátek po poledni a na druhé straně odpovídací automat. Když si třikrát vyposlechnu umělý hlas, nahradí ho konečně lidský baryton: „Recepce.“ Popíšu předměty, které leží přede mnou a chci aby mi někdo vysvětlil, co je to, k čemu je to dobré, proč to poslali. Chvíle ticha a pak váhavé: „Co kdybych vás přepojil do oddělení technického rozvoje?“
Raději pokládám telefon.
O den později procházím v Městské knihovně zajímavou výstavou sochaře provokatéra Krištofa Kintery. Hned druhý exponát se jmenuje Spotřebiče. Kintera je vystavuje už od roku 1997. Skvělý design, avšak jsou k ničemu a umějí jen to, co jim dalo jméno, spotřebovávat energii. Taky krabice, ze kterých jsou vybaleny, nesou varování: Virtually useless, fakt nepoužitelné.
V tu chvíli vzpomenu na plechovku s třemi artefakty a vzápětí mě napadá, zda ministrovi pro místní rozvoj a jeho týmu nehrozí obvinění z plagiátorství. Nemám na mysli tvary a design, ale nápad vytvořit cosi, co je absolutně k ničemu. Ale kdo ví, třeba se prokáže, že ministr a jeho lidé o sochaři Kinterovi nikdy neslyšeli a krabice Oko NOKU je jen a jen jejich originální způsob, jak spotřebovávat cizí peníze a trpělivost spoluobčanů.

Psáno pro Rádio Česko