Časopis Emerging Markets udělil Miroslavu Kalouskovi ocenění. Podle bankéřů a finančních analytiků, jejichž jedinou hodnotou je zisk, privatizace státních služeb a zvyšující se cena akcií, je nejlepším ministrem financí. Výsledky jeho počínání však prokazují opak.

Není to tak dávno, když ještě jako ministr Topolánkovy vlády tvrdil, že žádná světová hospodářská krize není a pokud bude, vyhne se naší zemi jako ostrůvku stability. Před posledními krajskými volbami sestavil rozpočet, o kterém všichni věděli, že je smyšlený. Plánovaný schodek 39 miliard se vyšplhal na neskutečně skutečných 192 miliard. Stal se nejvyšším v historii. Pro většinu v naší zemi je ministrem nejhorším – alespoň podle toho, jak se lidem v zemi žije.

Před parlamentními volbami i po nich nám již jako člen nové strany TOP 09 tvrdil, že zastaví zadlužování. Opak je pravdou. Kdyby prováděl jen tupé účetní operace a škrty, bylo by to ještě to nejmenší. Vláda pod jeho vedením ale rezignovala na jakoukoliv hospodářskou politiku a svými kroky směřuje k rozpadu základních funkcí státu. Ochromení činnosti policie, hasičů, úřadů, ale i zdravotnictví či sociálních služeb je nablízku. Slova o tom, že škrtat se musí, aby nestoupal dluh, nelze z úst Miroslava Kalouska brát vážně. Kdyby peníze skutečně chyběly, přistoupil by náš stát k progresivnímu zdanění nejbohatších a zavedl by po vzoru vyspělých zemí druhou vyšší sazbu daně z příjmů právnických osob. Ta by se vztahovala na nejziskovější podniky a monopoly, jako jsou energetické a telekomunikační společnosti či banky.

Dluh státu v roce 2007, tedy v době nástupu Miroslava Kalouska do křesla ministra financí byl 892 miliard. Ani ne po třech letech v roce 2010již činil úctyhodných 1 bilion 334 miliard. Pro objektivitu nutno poznamenat, že část dluhu způsobila světová ekonomická krize. Stejně jako většinu dluhu za vlád ČSSD způsobilo placení škod způsobených nesprávnou privatizací podle receptu Václava Klause a náklady na sanaci vytunelovaných bank. Ekonomická politika Miroslava Kalouska však sehrála neméně důležitou roli. Snižování příjmů státu poklesem daní, doprovázené snižováním výdajů a tedy přiškrcováním domácí ekonomiky, přineslo své plody. Bohužel jsou tyto plody červivé.

Namísto hledání dalších příjmů však ministr hledá cesty, jak stát ještě víc ožebračit. Nápad na zrušení daně z dividend je toho důkazem. Každý rok tak bude chybět v rozpočtu asi 9 miliard, které ušetří vlastníci akcií ziskových společností. Přitom o stejnou částku přichází každý rok resort vnitra a díky tomu kolabuje činnost policie i hasičů. Dnes si sám Miroslav Kalousek uvědomuje neudržitelnost svého počínání. Jeho politika narazila na dno i na souhlas koaličních stran. Možná už dnes hledá cestu, jak z koalice odejít dřív, než bude všem jasné, kam naši zemi přivedl. Stejně jako před několika lety sestavuje rozpočet s prognózou hospodářského růstu, o kterém sám musí vědět, že je nereálný. Sám ví, že facky to nevyřeší.

Nejlepší ministr financí světa je v koncích, bohužel pro všechny obyvatele naší země je stále členem vlády. V Miroslavu Kalouskovi Česká republika našla nejhoršího ministra financí a zároveň nejlepšího politika všech dob. Nikomu jinému by se totiž nemohlo podařit skrývat svou neschopnost tak dlouho.