Sledujeme-li v posledních měsících zájem médií o Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka, jistě jim nemáme co závidět. Kdo z nás by se chtěl ocitnout v jejich kůži? Nechat si pitvat své soukromí do nejposlednějších detailů není nic příjemného. Na rozdíl od Jiřího Čunka jim nebylo sděleno obvinění, na rozdíl od Stanislava Grosse neprověřovala jejich kroky policie a státní zastupitelství.

Jistě. Musí počítat se zájmem veřejnosti. Jsou přece v roli těch, kteří rozhodují o našich životech, lépe řečeno živobytí. I když v současné době to platí spíš pro premiéra stodvojkové přeběhlické koalice.

Říká se, že média jsou sedmou velmocí. S nadsázkou by se dalo říct, že jsou velmocí první. Rozhodují o úspěšnosti politiků, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Odhalují neřesti a zároveň z průměrného politika dokáží vyrobit hvězdu. Stačí, když o jeho krocích dostatečně a pozitivně informují. Většina novinářů, jak jsem mohl poznat, je ve své práci objektivní. Mají své cíle oslovit veřejnost a prodat svůj produkt. Jsou však tací, kteří nedokáží nebo ani nechtějí skrývat své sympatie k politickým stranám. Dávají návodné otázky, tvoří zaujaté komentáře a často přecházejí přímo ke „svým“. Naposledy jsme mohli zaznamenat odchod pana Boušky z Českého rozhlasu rovnou na pozici tiskového mluvčího ODS. Jak může někdo tvrdit, že je nezávislým novinářem ve veřejnoprávním médiu, když dokáže z ničeho nic dobrovolně přejít na druhou stranu „barikády“. Jsou i tací, kteří doposud nepřestoupili, ale podle mého názoru k tomu nemají daleko.

Ale zpět k dvěma hvězdám politických komentářů. Mohli bychom v poslední době nabýt dojmu, že média ani současnému, ani bývalému premiérovi nic nedarují. Na druhé straně pečlivý pozorovatel najde rozdíl. Mirek Volvolánek Topolánek je napadán za to, že jezdil několik měsíců autem, které mu nepatřilo a nejasně vysvětlil důvody této výpůjčky. Nevyjasnil, proč podle všeho „uboze živořící podnikatelka“ půjčovala nezištně luxusní auto právě jemu. Nevyjasnil, zda za půjčením vozu nestály jiné důvody, například korupce. Naproti tomu Jiří Paroubek prokázal, že jeho čistý příjem činil cca 70 tisíc Kč měsíčně. Přesto média spekulují nad tím, zda má dostatek prostředků na zaplacení výdajů ve výši cca 30 tisíc. Kč měsíčně.

Když Mirek Topolánek odcházel od rodiny, čekal nemanželské dítě, kopal zuřivě do auta novináře, dělal sprostá gesta v poslanecké sněmovně, zdálo by se, že je to jeho konec. Média nám však briskně přinesla nový pohled a mnozí mohli nabýt dojmu, že je starostlivým otcem. Proč ne.
Jen si někdy říkám, co by se stalo, kdyby jen jednu z uvedených věcí udělal Jiří Paroubek. Jsem přesvědčen, že někteří novináři by mu to spočítali tak, že by nemohl být nejen premiérem, ale ani předsedou opoziční strany nebo poslancem. Prostě, když dva dělají totéž, není to totéž. A když jeden dělá horší věci než ten druhý, neznamená to, že na tom bude hůř. Tedy alespoň ve virtuální krajině mediálního světa.