Udělení státního občanství má vážné následky. Zatímco Barack Obama nabádá ke zjednodušení podmínek pro získání amerického občanství, naše země jde opačným směrem. Alespoň podle ve sněmovně právě projednávaného zákona o státním občanství vytvořeného ministerstvem vnitra. A protože nelze srovnávat situaci naší země a USA, dal by se tento zpřísněný návrh pochopit. Až na jednu výjimku, která naopak podmínky pro udělení občanství rozvolňuje. Až příliš!

Je jím návrh, aby občanství mohli jednostranným prohlášením získat všichni, kteří kdykoliv před dnešním dnem měli a pozbyli občanství české či československé. A také každý, kdo je dítětem či vnukem bývalého občana české či československé národnosti, přestože tento již nežije. V takovém případě by například občan Brazílie či Argentiny získal ke svému občanství stávajícímu občanství ČR, pokud alespoň jeden z jeho prarodičů v minulosti alespoň po krátkou dobu měl naše občanství.

Abych byl spravedlivý, zákon naštěstí vylučuje z tohoto mechanismu ty, kteří o občanství přišli prostřednictvím dekretů prezidenta Beneše či občany, kteří mezitím přijali občanství Slovenské republiky. To však všechny problémy odstranit nemůže. Zejména ten nejvážnější. Není jasné, kolika osob by se tato nová možnost získat občanství mohla týkat. Zda tisíců či statisíců. Nepochybně totiž může být lákavé pro „neobčany“ EU získat navíc pas státu zapojeného do Schengenského prostoru. Zejména pokud si současně budou moci ponechat svůj pas a dosavadní občanství.

Zákon tak zakládá zvláštní paradox. Pro žadatele o naše občanství, kteří tady trvale žijí, bude nově vyžadována zpřísněná jazyková zkouška, znalost českých dějin a reálií, prokázání původu majetku, neexistence daňových či jiných nedoplatků či test DNA v případě uznání otcovství českým občanem. Jistě podmínky do značné míry akceptovatelné. Pro zvláštní skupinu, kterou jsem výše popsal, pak k zisku občanství postačí jedna žádost. Takový nový občan by pak nemusel umět česky, nikdy v minulosti či budoucnu by nemusel ČR navštívit či k ní mít pozitivní vztah. Získal by však všechny výhody našeho občanství. Mimo jiné právo volit.

Myslím, že rozhodovat o výši daní, zdravotnictví a složení vlády mají ti, jichž se tato opatření dotýkají. Nikoliv ti, kteří žijí a budou žít dlouhodobě mimo naši zemi a rozhodovali by tak o životech jiných. I když chápu, že pro TOP 09, jejíž kandidát získal ve 2. kole prezidentských voleb v zahraničních regionech 84% hlasů, rozšíření občanství tímto způsobem může být lákavé.

Pevně věřím, že nakonec zvítězí zdravý rozum a občanství zjednodušeným způsobem udělíme jen těm, kteří například emigrovali v době nesvobody a chtějí se do naší země vrátit a žít zde. Třeba i včetně jejich dětí a vnuků.