Ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny včera projednal vládní novelu zákona o soudech a soudcích a doporučil ji ke schválení. Zdánlivě pozitivní zpráva. Kdyby neskrývala pandořinu skříňku. Návrh totiž může přispět k politizaci justice. Kupodivu ještě větší, než jsme zaznamenali v minulém týdnu, kdy se celý národ stal svědkem přestřelky soudců a státních zástupců z kauzy vicepremiéra Jiřího Čunka.

Návrh připravovaný ministerstvem spravedlnosti měl od počátku podporu celého politického spektra. Měl mimo jiné zpřísnit a zpřesnit kárné řízení soudců. Do kárných senátů, které rozhodují o provinění soudců měl zavést například laický prvek. Senát rozhodující o osudu soudce tak napříště nebude složen jen ze soudců, u kterých lze očekávat stavovskou solidaritu. Bude jich jen polovina. Druhou část budou tvořit například vyslanci advokátů nebo státních zástupců. Čas ukáže, zda pohled zvenčí justici prospěje. Po zavedení podobného modelu na Slovensku, se tresty pro nehodné soudce prý spíše zmírnily.

Problémová místa novely jsou v podstatě tři, nejzávažnějším je pak poslední:

1. Soudem, který byl pověřen organizací kárného řízení byl pověřen překvapivě Nejvyšší správní soud. Doposud byl nejvyšší instancí v těchto věcech soud Nejvyšší. Oba sídlí v Brně, takže jako Brňákovi by mi to mohlo být jedno. Zdá se mi ale, že Nejvyšší správní soud dostal přednost především proto, že pan prezident i ministr spravedlnosti jsou ve válce se současnou předsedkyní Nejvyššího soudu JUDr. Ivou Brožovou. Nemyslím si, že bychom měli promítat osobní spory do zákona. Navíc soudci správních soudů řeší většinou velmi odlišnou agendu od soudů obecných.

2. Kárné řízení bude pouze jednoinstanční. V překladu řečeno, proti rozhodnutí nebude odvolání. A to i v případech odvolání z funkce soudce. To podle mého názoru není v pořádku a v tak závažném případě by měla být možnost přezkumu. I při sporu o 5.000,- Kč se můžete odvolat. Proč by tomu mělo být jinak při odvolání soudce? Spravedlnost by jistě neutrpěla, spíše naopak. Namítat lze, že odvolaný soudce může podat ústavní stížnost. Pak se ale nedivme, že máme ústavními stížnostmi zavalený Ústavní soud, který by měl rozhodovat jiné druhy sporů.

3. Největším problémem je pak zakotvení funkčních období předsedů soudů na dobu určitou. Osobně podporuji tento institut. Souhlasím s tím, že není dobře, aby předseda soudu zasedl na místo ve 30ti letech a skončil o několik desetiletí později. Vyhoření by na sebe jistě nenechalo dlouho čekat. Musíme však najít takový systém, který zaručí, že nebude zneužit politiky. Nesouhlasím s tím, aby ten kdo získá ony pravomoci jmenovat téměř všechny předsedy soudů byl politik – ministr spravedlnosti. Považoval bych za rozumné, kdyby například předsedy okresních soudů jmenovali předsedové krajských. A také by za ně nesli odpovědnost. Tak by to mohlo pokračovat až k soudům nejvyšším, které by jmenoval samozřejmě prezident. Již dnes máme obavy o politizaci soudů a soudních rozhodnutí. Co teprve po zavedení systému z dílny ODS. Kdo bude rozhodovat o předsedovi soudu v Horní Dolní. Bude to ministr na základě odborných předpokladů a kvalit? Nebo stranická buňka ODS Horní Dolní? Kdo se alespoň chvíli pohyboval v praktické politice bude znát odpověď.

Zákon bude projednán s největší pravděpodobností v červnu na jednání poslanecké sněmovny. Ještě je čas na změny. Změny, které neotevřou pandořinu skříňku a nevrhnou justici zpět do spárů moci výkonné. Nebo že by o tohle právě šlo?