Když jsem v pátek sjížděl v Brně z D1 a blížil se k domovu, měl jsem po událostmi nabytém týdnu v poslanecké sněmovně pocit, že už mě nemůže nic překvapit. Hluboce jsem se mýlil. Když jsem spatřil další z billboardů ODS, skoro jsem se vyboural. Věřím, že někteří z agresivnějších komentátorů blogů by jistě nebyli proti. Tím, co mě rozhodilo, byla snaha ODS namluvit nám, že buduje modernější a výkonnější justici.

Na první pohled prázdná proklamace, kdyby její načasování nepřipadlo na dobu, kdy je všem jasné, jak to s českou justicí po téměř dvou letech vlády ODS je. Výsledky jednání Krajského soudu v Praze zabývající se žalobou Renáty Vesecké, Pavla Kučery, Pavla Němce a dalších na ochranu osobnosti proti Marii Benešové otevřela oči snad i těm, kteří problémy vidět nechtěli. Z výsledků vyplývá, že vysocí představitelé české justice se snažili nevhodnými intervencemi, odbornou šikanou a chybnou delegací zmanipulovat vyšetřování trestní kauzy vicepremiéra Jiřího Čunka.

Ministr spravedlnosti a premiér pochopitelně tvrdí, že se nic neděje a rozsudek není pravomocný. Poněkud trapná výmluva. Nejde totiž o to, jak dopadne další verdikt, ani o to, jaký je výsledek prvního kola. Tajné schůzky, arogance některých vysokých představitelů justice i jejich chyby byly odhaleny. Stejně tak vyšly najevo personální přesuny v soustavě státních zastupitelství, které vzbuzují důvodné obavy, že někteří státní zástupci jsou šikanováni a trestáni za své názory, zatímco jiní jsou za svou loajalitu k vedení Nejvyššího státního zastupitelství povyšováni.

Nechci říct, že celá justice je v rozvalu. Opak podporuje odvážné rozhodnutí soudce Vojtěcha Cepla. Kauza Jiřího Čunka se všemi důsledky ale ukázala zranitelnost české justice a připravila do značné míry lidi o důvěru v soudní systém. A to není politická proklamace. To je konstatování faktu a důsledek několikaměsíční frašky.

Příští vláda bude muset udělat vše pro to, aby obnovila základní principy právního státu, mezi něž patří rovnost před zákonem a navrácení nezávislosti české justici. Právní stát nefunguje jen na papíře. Nestačí psát nové zákony. Nestačí prezentovat je po částech v médiích, jak to ministr Jiří Pospíšil umí.

Sebekriticky musím přiznat, že podíl na současném stavu má i ČSSD. Za našich vlád jsme nenastavili v justici dostatečně odolný systém proti zneužití vládou. Naivně jsme si mysleli, že když nejsme k tlaku na policisty, soudce a státní zástupce náchylní my, nebudou se tak chovat i následující vlády. Bohužel - mýlili jsme se. Snad budeme mít možnost tuto chybu odčinit, než bude pozdě.

A nakonec zpět k modrým billboardům. Stejně směšně působí snaha namluvit mladé generaci, že právě ODS buduje vzdělanou společnost. Je tomu přesně naopak a hovoří o tom fakta. Za vlády ODS došlo a dojde k reálnému poklesu platů učitelů (například v roce 2006 se podařilo dostat plat učitele základní školy na 110% průměrného platu, ke konci roku 2010 to bude pravděpodobně kolem 95%), poklesu výdajů na vysoké školy (poprvé od r. 1990) doplněného zpožděným čerpáním evropských fondů, rušení bezplatných mateřských školek a snahám umožnit vyučovat nekvalifikovaným učitelům. Pro konkrétní čísla odkazuji na blogy stínového ministra školství Jiřího Havla.

Absurdně působí proklamace jednoho z dalších z billboardů - zjednodušujeme a snižujeme daně. O zjednodušení se hovořit určitě nedá, už jen díky podivné konstrukci superhrubé mzdy. Daňové přiznání nebude mít onu slibovanou jednu stranu. Zato snížení proběhne – pro úzkou skupinku nejbohatších. Nikoliv pro střední vrstvy, kterým to bylo slibováno. Vzpomínáte na předvolební billboardy se sestřičkami, hasiči, rodinami a důchodci, kteří si měli polepšit o desetitisíce?

Nechť si každý udělá názor sám. Jen nabádám k zamyšlení nad tím, co se skrývá pod líbivými hesly a jaká je realita slibů předchozích.

V krátké době čekám další billboard z dílny ODS s heslem: Snižujeme ceny potravin a benzínu!