Musím se přiznat k něčemu, k čemu se nepřiznává snadno. Mám rád letní čas… Ne, neupsal jsem se, vím, že je módou říkat, jak je zavádění letního času odporným zvykem, jak je to nepřirozené a nezdravé, jak by bylo dobré – pro všechny – to zrušit. Kaiserok této fazóny/ mně ale nikdy dobře nepad. Takže ještě jednou: mám rád letní čas.
Docela by mě zajímalo, jestli se francouzské rafaly a mirage, napadající tanky plukovníka Kaddáfího, někdy zatoulají od pobřežního pásu, kde probíhá většina bojů, na jih, nad poušť. A jak asi dnes vypadá ten kus ničeho uprostřed ničeho, který se jmenuje Bír Hakím. Místo, kde Francouzi v Libyi už bojovali. Před devětašedesáti roky…