Duel Michaela Žantovského a Ladislava Jakla v České televizi na téma Zeman nebo Drahoš byl klasickou ukázkou, jak lze názor měnit podle okamžité potřeby.

Se zájmem jsem sledoval duel Michaela Žantovského, ředitele knihovny Václava Havla a Ladislava Jakla, člena správní rady Institutu Václava Klause a bývalého ředitele politického odboru kanceláře prezidenta Klause v ČT24 v pondělí 15. 1. 2018. Téma bylo jasné: Zeman nebo Drahoš? A odpovědi obou panů lze shrnout také stručně: Dost bylo Zemana podle Michaela Žantovského a NE Drahošovi podle Ladislava Jakla. To se dalo čekat a čekat se daly i argumenty Michaela Žantovského. Pozoruhodná byla ovšem argumentace Ladislava Jakla.

Ladislav Jakl nejdříve prohlásil, že on k prvnímu kolu nešel, protože žádný z kandidátů neodpovídal jeho představě a pak dodal

Nyní k volbám půjdu a tam mám na vybranou mezi, jak já to vidím, mezi dvěma možnostmi, jet autem po hrbolaté, prašné cestě plné louží, která se mi ne úplně líbí, to je jedna možnost, druhá možnost je zavázat si oči a jet kamkoliv a nevím, jestli tam není díra nebo propast protože o té cestě nevím vůbec nic. Takže to raději pojedu po té hrbolaté cestě.

Na tento názor navázal krátce poté v odpovědi na dotaz moderátora „Je pro vás důležitější, že víte, kam jedete, že se vám to možná moc nelíbí, ale víte, kam jedete a možná, že nejste úplně spokojen, nebo vyzkoušet něco jiného, co může být lepší, ale také nemusí?“

slovy

Víte, zkoušet se dá ledacos, to můžu v životě mockrát, ale začít to zkoušet zrovna s hlavou státu mi přijde ohromně riskantní pro samu existenci našeho státu, našeho národa. Řešíme teď v soudobé civilizaci existenční otázky, jestli tady opravdu bude nějaká suverénní Česká republika, jestli za deset nebo za dvacet nebo jestli vůbec nebude, jestli bude naše civilizace vypadat jako evropská civilizace ještě za deset nebo za dvacet let, nebo nebude, řešíme docela zásadní věci a mně opravdu přišlo jako kdyby to byly volby na předsedu školní rady, k těmto úplně zásadním věcem, které trápí lidi se nikdo nevyjadřoval, možná, že pan Žantovský ví o nějakých anketách, kde vyplňovali kandidáti nějaká políčka, ale to byli na ulici a zeptám se jednoho člověka s jakou myšlenkou kandidoval ten a ten člověk tak běžný mi řekne tak já nevím, ale hlavně kandidoval proti tomu Zemanovi, to přece dobře víme oba dva to si nenalhávejme.

To, že pan Jakl nezná názory Jiřího Drahoše, je jeho chyba, kdyby se trochu snažil, tak by je znal, ale o to nejde. I jeho obavám z cesty do neznáma s Jiřím Drahošem bych rozuměl, kdyby… Kdyby tentýž Ladislav Jakl s radostí neuvítal možnost vyrazit na neskonale hrbolatější a nebezpečnější cestu, kde nečíhají jen louže a propasti, ale mimo mnohých jiných nebezpečí i rakeťák a Vladimír Vladimírovič. To když si v listopadu 2016 američtí voliči zvolili za prezidenta 70letého politického panice, vystudovaného ekonoma, realitního makléře a stavitele mrakodrapů, hotelů, kasin a golfových hřišť, spisovatele, mediálního moderátora, majitele soutěží Miss Universe a Miss USA, miliardáře, milovníka žen a zápasnických soutěží, který střídal názory a politické preference jako ponožky. Jediné, co mu chybělo, byla aspoň elementární zkušenost z politiky. Tu nahradil hesly Zavřu Hillary, Postavím zeď na hranici s Mexikem a Udělám Ameriku zase velkou. A američtí voliči dali jízdě do neznáma s Trumpem a jeho jaderným kufříkem přednost před jistotou se zkušenou Hillary a to právě proto, že měli nejen její zkušenosti, ale celého „establishmentu“ plné zuby. Prostě Dost bylo Hillary. A jejich riskantní volbu nadšeně uvítal Institut Václava Klause.

Prohlášení Institutu Václava Klause k vítězství Donalda Trumpa

„Výsledek amerických prezidentských voleb vítáme. Jsme přesvědčeni, že je to dobře pro Ameriku, pro Evropu a celý Západ i pro Českou republiku. Je to dobře pro celý svět. Troufáme si říci, že v amerických prezidentských volbách zvítězil i Institut Václava Klause a jsme na to pyšní.“

Naivně bych tedy očekával, že Ladislav Jakl nebudu mít hrůzu ani z jízdy s Jiřím Drahošem. Ale protože všichni víme, že jenom blbec nemění názory, mám i pro tento názorový veletoč a ztrátu odvahy Ladislava Jakla pochopení. Jenom věřím, že většina našich voličů se přes Jaklovo varování této jízdy nezalekne.

A pokud jde o Jaklovy obavy, že by bez dnešního kormidelníka mohla být ohrožena suverenita či dokonce existence našeho státu, chtěl jsem připomenout řadu kroků a výroků pana prezidenta, které naší suverenitě rozhodně nepřidaly. Ale pak jsem si přečetl článek Alexandra Mitrofanova Očima Saši Mitrofanova: Kdo nám to říká „Tato země je naše“?, v němž autor komentuje inzerát v Právu a Deníku, na němž je ve formě billboardu Miloš Zeman a vedle něj nápis „Stop imigrantům a Drahošovi. Tato země je naše! Volte Zemana!“ a v textu je odkaz na obrázek , který říká vše a k němuž nemám co dodat.

Takže v sobotu uvidíme.