Pojem trestní stíhání má v našem právním systému podstatně jiný obsah než ve většině evropských zemí. To je vhodné si uvědomit při posuzování požadavku většiny politických stran, aby trestně stíhaná osoba nebyla členem vlády.

13. února se v mnoha významných světových médiích, například BBC objevila zpráva, že po delším vyšetřování izraelská policie došla k závěru, že existuje dostatek důkazů, aby byl premiér Benjamin („Bibi“) Netanyahu obžalován z braní úplatků, podvodů a zpronevěry majetku. Konečné rozhodnutí o tom, zda bude Netanyahu obžalován, je nyní na státním zástupci. V reakci na doporučení policie Bibi ve státní televizi označil tvrzení policie za nepodložené a prohlásil, že z něho nezbude nic, neboť je děravé jako ementálský sýr a že ve své funkci bude pokračovat. Izraelský ministr spravedlnosti Ayelet Shaked v této souvislosti připomněl, že izraelský premiér, který je obžalován, není nucen rezignovat. Podle izraelské ústavy premiér ztrácí svůj úřad teprve v případě pravomocného rozsudku a to navíc jen v případě, že soud označí jeho skutek za „morální podlost“ (moral turpitude). Izraelský premiér je tímto způsobem chráněn proti policejní zvůli, kterou nelze vyloučit nikde. Z toho bychom si měli vzít poučení.

Srovnání případu izraelského premiéra s případem jeho českého protějšku je velmi zajímavé především proto, že ukazuje na zásadní rozdíl v obsahu pojmu „trestní stíhání“ v našem trestním zákoně a trestních zákonech většiny ostatních zemí. Trestní stíhání (prosecution, strafverfolgung) je obecně řízení, které vede stát proti jednotlivci výlučně prostřednictvím státních zástupců, nikoliv sama policie. O jeho zahájení rozhoduje státní zástupce a začíná teprve okamžikem, kdy státní zástupce podá, obvykle na podnět policie, žalobu (indictment, anklage) k soudu. Viz například část III Trestní stíhání v dokumentu Trestní justice v Německu, fakta a čísla Policie nemá do zahájení ani průběhu trestního stíhání co mluvit.

Podle našeho trestního řádu však trestní stíhání zahrnuje i přípravnou fázi, během níž policie případ vyšetřuje a začíná okamžikem, kdy policie rozhodne o stíhání konkrétní osoby jako obviněného.

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
Část druhá
Přípravné řízení
Hlava desátá: Zahájení trestního stíhání, další postup v něm a zkrácené přípravné řízení
Oddíl první: Zahájení trestního stíhání
§ 160
(1) Nasvědčují-li prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného,

Toto rozhodnutí je v našem trestním řádu čistě v kompetenci policie a nevyžaduje souhlas státního zástupce, který vyšetřování případu dozoruje. To je nejen nelogické, ale má za následek, že v řadě případů uplyne od sdělení obvinění několik let, než státní zástupce obviněného obžaluje. A někdy takovou obžalobu vůbec nemusí podat a případ odložit. Po celou tu dobu jsou postižené osoby „sprostými obviněnými“ aniž se tomuto obvinění mohou efektivně bránit. To je vůči nim nespravedlivé. V případě libereckého hejtmana a úspěšného regionálního politika Martina Půty to trvalo více než tři roky, v případě Vlasty Parkanové dokonce téměř pět let vezmeme-li v úvahu že první obžalobu po třech a půl letech od obvinění soud vrátil k došetření. Tímto způsobem lze rozhodnutím jednoho policejního orgánu zničit politickou kariéru každého politika. Je proto dobře, že Martin Půta ve funkci hejtmana zůstává i po podání obžaloby a opakovaně tvrdí, že se ničeho nedopustil.

To je třeba si uvědomit i při posuzování případu Čapí hnízdo. Kdyby u nás platil trestní řád Izraele, Německa, Velké Británie, Rakouska, Holandska a dalších států, byl by Babiš sice podezřelý a policie by případ vyšetřovala, ale nebyl by trestně stíhaný, podobně jako dosud není trestně stíhaný Netanyahu. Tím by se stal až po podání obžaloby státním zástupcem. Podobné ustanovení o počátku trestního stíhání jako je v našem trestním řádu jsem našel jen trestním řádu Slovenska. Nářky našich pokrytců nad tím, co řekne cizina na to, že máme trestně stíhaného premiéra, jsou proto směšné, cizinu to vůbec nezajímá.

Nezastávám se Babiše, jen mi velmi vadí, když vedoucí představitelé ODS, KDU-ČSL a TOP09 neustále opakují, že ve vládě nemá být trestně stíhaný člověk, i když jejich strany a Jiří Pospíšil i osobně, neměly nejmenší problém s tím, že prvním vicepremiérem druhé Topolánkovy vlády byl více než půl roku trestně stíhaný předseda KDU-ČSL Jiří Čunek. Podrobně viz zde. A nikdo z tehdejší vlády

ODS: Topolánek, Nečas, Julínek, Vondra, Langer, Pospíšil, Říman, Řebíček, Gandalovič
KDU ČSL: Čunek, Kalousek, Svoboda, Parkanová, Jehlička
SZ: Bursík, Schwarzenberg, Kuchtová, Stehlíková

nevolal po jeho odstoupení poté, co Senát souhlasil s jeho trestním stíháním, naopak, všichni měli pro jeho úděl pochopení. Jestliže nyní říká předseda TOP09 Jiří Pospíšil, který s Čunkem seděl ve vládě jako ministr spravedlnosti, že "Není normální mít trestně stíhaného premiéra", předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura v OVM "My říkáme, že ve vládě nemá být trestně stíhaná osoba", či předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek po návštěvě u pana prezidenta "Zároveň je pro nás pořád stejná podmínka, že ve vládě nemá být člověk, který je obviněn ze závažného trestného činu ekonomické povahy“, pak zjevně spoléhají na to, že lidská paměť je krátká. Pokud nechtějí do Babišovy vlády, je to jejich svaté právo a nikdo je k tomu nemůže nutit, ale vymlouvat se na trestní stíhání Babiše je vrchol pokrytectví a zbabělosti, kterým prokazují, že zásady dodržují jen tehdy, když se jim to hodí. A z nepochopitelných důvodů jim to zatím prochází a žádný věhlasný investigativní novinář či mediální moderátor jim jejich minulé postoje nepřipomněl.