ODS se chová jako svíčková baba z Posledního slova Jiřího Hanáka.

Povolební chování ODS, tak, jak ho formuloval Petr Fiala v rozhovoru pro aktuálně.cz, je názornou ilustrací postoje této druhé nejsilnější strany v Poslanecké sněmovně, o němž napsal Jiří Hanák v LN z 14. 7.

Nohu mezi dveře vládní moci nepostrčila však ani ANO, ani ČSSD. Postrčil ji tam Demokratický blok, zejména ODS. Musela přece vědět, jak to dopadne, ale chovala se jako svíčkové baby. Také by si rády zarandily, ale přehnaná ctnost jim v tom bránila.

Týden po volbách, 1. 11. 2017, jsem v blogu Fialova volba, poradil předsedovi ODS, co má dělat, aby nedošlo k tomu, k čemu došlo: sultán na Hradě, dravec s důvěrou ve Strakovce a ODS v hledišti. Základní charakteristika postoje ODS po loňských volbách je v odpovědi Petra Fialy hned na první otázku.

Aktuálně.cz: Ostře kritizujete, že se nová vláda opírá o podporu komunistů. Nabízí se otázka, zda ODS nemohla této konstelaci zabránit. Neměli jste být loni po volbách do Sněmovny při jednání s vítězným Andrejem Babišem vstřícnější? Nestálo za to aspoň více taktizovat?

Petr Fiala: Už před volbami jsem říkal, že varianta, že bychom mohli jít s hnutím ANO, je velmi nepravděpodobná. Podívejte se na to, jak dopadla ČSSD. Sociální demokracie je korunní svědek toho, proč vlastně ta myšlenka od počátku byla nemožná nebo nesmyslná.

ČSSD nakonec musela ustoupit a byla ponížena úplně ve všem. Nakonec i v tom, že Andrej Babiš ani neprosazuje jejich kandidáta na funkci ministra zahraničních věcí. Od počátku ta situace byla taková, že Babiš chtěl jednobarevnou vládu. Byl také domluven s Milošem Zemanem a spolu dělali vše pro to, aby tu byla jednobarevná vláda Andreje Babiše byla.

Od počátku měl Babiš koalici s komunisty a SPD. A prostě se jenom hledal někdo, kdo by to zakryl. My v ODS jsme se rozhodli, že budeme lidem nabízet alternativu, že budeme programová, politická a v budoucnu i mocenská alternativa k hnutí ANO, a to děláme. Což je správná cesta

ODS tedy stáhla kalhoty daleko, předaleko před brodem. Z celého Fialova tvrzení vyzařuje politická zbabělost a alibismus. Horolezci mají heslo „Kde je vůle, tam je i cesta“. Toto heslo samozřejmě nelze brát doslova a za každých okolností, na cestu je třeba se připravit, ale jeho podstata je pravdivá. U ODS a Fialy zcela evidentně od začátku nebyla vůle, protože si sama nevěřila, že by proti Babišovi uspěla. Výrazy „myšlenka byla nemožná“, Babiš byl domluven se Zemanem“, „od počátku měl koalici s komunisty a SPD“ atd. jsou toho dokladem.

Proto ODS raději zůstala v hledišti odkud „nabízí alternativu“ k ANO. Podle Petra Fialy je to správná cesta, ale strana, která není ochotná proti „zlu“, čímž je podle ODS podíl, byť nepřímý, KSČM na vládě, bojovat, riskuje, že si toho voliči nevšimnou. V politice i jinde platí dvě zásady: „dojem nemusí být kladný, ale musí být silný“ a „každý musí dostat příležitost, aby znemožnil sám sebe.“ Trump, Zeman, Babiš a Okamura jsou příkladem toho prvního, Gross, Topolánek a Nečas toho druhého. Petr Fiala se mohl podílem na většinové vládě s ANO znemožnit, ale naopak také mohl ukázat, že je silný a schopný politik. Takový David, který má sice ani ne pětinové vojsko jako Goliáš Babiš, ale nebojí se ho. Pro příklady nemusel chodit daleko: Hans-Dietrich Genscher a Joschka Fischer měli ještě relativně menší vojska než Helmut Kohl a Gerhard Schröder a přesto se proti nim prosadili a zásadním způsobem dlouhá léta ovlivňovali zahraniční politiku Německa.

Ale OK, nevyčítám Fialovi, že se bojí jít do lesa, to je jeho právo, ale vyčítám mu, že pro svou zbabělost hledá omluvu odkazem na ČSSD, která podle něj „nakonec musela ustoupit a byla ponížena úplně ve všem“. To je nejen trapná výmluva a přiznání vlastní slabosti, ale hlavně to není pravda. Ve vládě získala ČSSD tři významná ministerstva, v pořadí důležitosti zahraničí, práce a sociálních věcí, zemědělství, kde by mohla prosazovat svou zahraniční a sociální politiku a získávat voliče. A dále vnitra a kultury. Vnitro není zdaleka tak důležité, jak se může zdát a těžko tam lze získávat voličskou přízeň. ČSSD se ovšem dopustila hrubé chyby, když svého předsedu, jenž ve svém vlastním životopise uvádí

Hovořím anglicky, španělsky, německy a francouzsky, ovládám základy ruštiny a polštiny. Mezinárodní politika se stala nejen mým koníčkem, ale hlavně náplní dalších aktivit. V letech 2006 - 2008 jsem byl viceprezidentem a členem vedení Světové organizace sociálně demokratické mládeže (IUSY). Zkušenosti jsem získával v regionální politice (zastupitelstvo Mladé Boleslavi i Středočeského kraje), v různých funkcích v rámci ČSSD, jako poradce předsedy vlády pro zahraniční politiku i jako předseda Zahraničního výboru v PSP ČR.

zazdila na vnitru, místo aby jezdil po světě a formuloval naši zahraniční politiku v rozhodující fázi proměn Evropské unie. Představa, že na vnitru Hamáček „ohlídá“ Čapí hnízdo je naivní, spíše na něj dopadnou důsledky policejní blamáže, k níž tento případ směřuje.

A druhé nepochopitelné chyby se ČSSD dopustila nominací Pocheho právě na místo ministra zahraničí. Nevím, co Hamáček Pochemu slíbil za to, že ho podporoval v boji o předsednictví ČSSD, ale všichni členové vedení ČSSD i Poche sám přece museli vědět, že sultán má sloní paměť a zrádcům neodpouští. Odkaz na Pocheho názory na migraci je samozřejmě jen sultánova výmluva, ale s tím ČSSD musela počítat. Poche mohl být klidně náměstek ministra zahraničí, ale trváním na jeho jmenování ministrem ČSSD a hlavně Hamáček jen problém před sebou hrnou. Nakonec bude muset ustoupit a najít jiného ministra vnitra, nebo z vlády odejít. Tady je nebezpečí, že se ČSSD a Hamáček osobně účastí na Babišově vládě znemožní, ale ještě mají šanci zatáčku vybrat.

PS: Jiřímu Hanákovi a čtenářům se omlouvám za trapný překlep v jeho jménu v původní verzi abstraktu.