Takovou směs lží, zášti, hloupostí a zaslepenosti, jakou utrousila paní Zwyrtek Hamplová v blogu Jourová nebrání demokracii, ale diktaturu na adresu nejen Věry Jourové, ale také Evropské komise a potažmo Evropské unie, jsem ještě nečetl. Já si naopak Věry Jourové pro její odvahu pojmenovat věci pravými jmény a postavit je autoritářům jako je Viktor Orbán vážím a děkuji jí. Ostudu České republice v Evropské komisi rozhodně nedělá, ba naopak, o tom svědčí i podpora, které se jí dostalo od její předsedkyně.

Není mým cílem polemizovat s paní Zwyrtek Hamplovou a vyvracet její lži, hlouposti a nesmysly typu

Tato dáma, která má aktuálně ve sporu s premiérem Orbánem podporu šéfky Evropské komise Němky Ursuly von der Leyenové (což je ve své podstatě jen přitěžující okolnost), má sice plná ústa krásných slov o demokracii, ale tento pojem je v jejích ústech už dávno synonymem pro slepou poslušnost států EU vůči všem výmyslům Bruselu. Tedy pro evropskou diktaturu. Jak jinak přistoupit k tomu, že tato rádoby demokratka neuznává výsledky demokratických voleb v Maďarsku,
Jourová už dávno nebojuje v evropské komisi za nějakou demokracii, ale zcela otevřeně za evropskou diktaturu. A je za to také královsky placena – 580.000,- Kč měsíčně nemá ani český prezident. Proč by tedy nezpívala bruselskou píseň? Je ale ve své podstatě jedno, jestli je jen „prodejná“, nebo zda přešla na diktátorské pozice z náhlého přesvědčení. Obojí je nebezpečné jako jakýkoli fanatismus, který svůj pohled na svět prohlašuje za jedinou pravdu, a žádá po ostatních, aby se této pravdě podřídili. I to už v evropské historii bylo. A je jedno, zda nositelem bylo fašistické Německo nebo rudý Sovětský Svaz. Hrozné bylo obojí, a obojí začínalo nenápadně a pozvolna. Dnes nám čím dál víc diktuje a vyhrožuje Brusel. A už ani ne nenápadně.

které vrcholí slovy

Budeme si ale muset opravdu vybrat. Buď budeme hájit tu pravou demokracii a právní stát, nebo Brusel. Protože představa demokracie v podání dnešního Bruselu je diktatura vůči členským zemím. Tedy maďarská demokracie není nemocná. To jen ta evropská je dávno mrtvá. A Jourová tančí na jejím hrobě.

To by byla ztráta času.


Nejdříve připomenu klíčové výroky Věry Jourové v rozhovoru při týdeník Der Spiegel, jak o nich přinesl informace Český rozhlas.

Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová se obává o osud demokracie a práva v Evropské unii. V novém vydání magazín Der Spiegel upozornila na to, že nezávislost médií je podrobována zkoušce v takřka všech unijních státech. Nejviditelněji jsou podle Jourové ohýbány zásady právního státu v členských zemích na východě, zejména v Maďarsku či Polsku.
„Stav prostředí sdělovacích prostředků v Maďarsku je alarmující,“ řekla Jourová. Poukázala tak na fakt, že velkou část médií kontroluje mediální nadace KESMA, která je blízká vládě tamního premiéra Viktora Orbána.
Situace v Maďarsku je podle Jourové natolik vážná, že by to mohlo ohrozit demokracii v zemi. „Pan Orbán rád říká, že buduje neliberální demokracii. Já bych řekla, že vytváří nemocnou demokracii,“ myslí si.
„Obávám se, že lidé v Maďarsku by jednoho dne mohli zjistit, že jejich poslední volby byly poslední svobodné,“ uvedla.
V parlamentních volbách v roce 2018 Orbánova strana Fidesz obhájila ústavní většinu.
Jourová tvrdí, že úspěch Orbánovy strany Fidesz nezpochybňuje. „Musí ale být jasno, že svou mocenskou pozici nemůže zabetonovat na věčné časy,“ uvedla.

To, že vyjádření Věry Jourové nepředstavují jen její osobní názor, svědčí obsah zpráv o stavu vlády práva v jednotlivých zemích, který předkládá Evropská komise Evropskému parlamentu a Radě, které jsou zde. Stačí si přečíst jen úvodní Abstrakt zprávy o Maďarsku, aby bylo jasné, že Jourová říká jen trochu adresněji to, jak situaci vidí Evropská komise.


Místo polemiky s paní Zwyrtek Hamplovou chci upozornit na slova předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského pronesená v projevu Demokracie a hodnoty dnes na konferenci Evropa bez železné opony: 30 let svobody v listopadu 2019. Stojí za přečtení celý, zde vybírám jen část, která se týká přímo Maďarska a Polska a v níž jde Rychetský ještě dál než Jourová.

Soudím, že euroatlantická civilizace neumí žít bez ideologií, bez náboženství. Choroba vypjatého národovectví ožila a pevně se usazuje. Situace v Maďarsku a v Polsku je nesrovnatelně vážnější, než jak se jeví zvenčí. Troufám si říci, že Maďarsko ani Polsko už nejsou demokratickým právním státem. Orbán proměnil ústavní systém tak, aby zajistil vládu jedné strany. V obou zemích vidíme důraz na národní a katolické tradice. Orbán i Kaczyński už veřejně řekli, že liberální demokracie je nepřijatelná a musí se odstranit.
Pro obě země je však příznačné, že první atak nasměřovaly na nezávislou justici a zejména své ústavní soudy. Ostatně i u nás nedávno zazněla z úst nyní naštěstí již bývalého politika, že ústavní soud neměl být nikdy zřízen. Nacionalismus se objevuje i v Česku. Je to patrné třeba na tom, že takřka žádný politik si dnes nedovolí říci, že například podporuje přijímání uprchlíků, byť by šlo jen o pouhou skupinu dětí z Řecka.
Kombinace strachu, sociální úzkosti a nacionalismu hraničícího s xenofobií vyvolala dvojí reakci. Jednak vznikly nové politické subjekty, které s těmito tématy hrají jako s hlavní kartou, zároveň ale způsobila, že když tradiční strany viděly úprk svého elektorátu, tak začaly část těchto názorů přejímat. A právě tím se znemožnily. Zvláště závažné je, že dlouhodobým úsilím lidí, které nechci jmenovat, ale všichni víme, kdo to je, se dokonce povedlo vyvolat silný odpor i k Evropské unii. Vystoupení z ní by bylo katastrofou a málokdo si uvědomuje, že bychom se ocitli v daleko vážnějších ekonomických i politických problémech, než si vůbec dovedeme představit.

Máme Ústavní soud a to nejen ten Rychetského, ale i ten jeho předchůdce Zdeňka Kesslera (po jeho úmrtí byl 4 měsíce předsedou Ústavního soudu Miloš Holeček), na nějž můžeme být hrdi, protože se dokázal postavit i našim autoritářům Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi a to v klíčových záležitostech. Takovou byl především pokus Zemana a Klause v době opoziční smlouvy novelou volebního zákona změnit parametry d´Hondtovy metody přepočtu hlasů na mandáty tak, že by se poměrný volební systém změnil na systém, v němž by převládly prvky většinového systému. Společným cílem Zemana jako předsedy vlády a Klause jako předsedy Poslanecké sněmovny bylo, aby se do ní dostaly převážně jen dvě největší strany. Na návrh prezidenta Havla Kesslerův Ústavní soud novelu volebního zákona zrušil.

Svými rozhodnutími si náš Ústavní soud vydobyl postavení a respekt, které nemá žádný jiný Ústavní soud zemí V4. A je jen dobře, že se jeho předseda, stejně jako Věra Jourová, nebojí říci pravdu, i když se autoritářům, jako je Orbán, nelíbí.

Takže více Rychetských a Jourových v evropské i naší politice.