Jiří David

29. 08.

Novodobé Entartete Kunst

Jiří David Přečteno 1380 krát

Vinnetou, smyšlenou figuru a románovou postavu, tedy fikci, aktuálně v Německu (a brzo se jistě horlivě přidají i jinde) čističi kultury s gustem liquidieren... ale co takový světový umělec, malíř Paul Gauguin (7. června 1848 Paříž – 8. května 1903), jo, jo, i na něj se už začíná líčit a opět v Německu… že by novodobí kryptohyperkorektní spiklenci našli své zvrhlé umění? Nebo to jen prozatímní blbost, stupidita, tupost, necitlivost, nevzdělanost?!? Ne! Realita: Od 26. 3. 2022 do 10. 7. 2022 proběhla v Alten Nationalgalerie v Berlíně velká výstava Gauguinových děl pod názvem „Paul Gauguin – Why are you angry?“ a náhle se začaly objevovat podivuhodné úvahy – a to i v tak renomovaných novinách, jako jsou Frankfurter Allgemeine Zeitung, nebo v Süddeutsche Zeitung – o Gauguinově imperialistické nostalgii, o Francouzovi ve francouzské kolonii, který byl součástí samotného systému evropského vykořisťování a který zničil to, co hledal. Hovoří se v nich o koloniálním sexuálním turistovi, dokonce jako o pedofilovi, který sexuálně zneužíval mladé Tahiťanky. Kdy už se prý nedá na jeho obrazy koukat „nevinně“ a je nutné brát ohled na dnešní post-koloniální kontextualizace, neboť ty zajímají mladší publikum. Tady se pak i sám Ralph Gleis, ředitel Alte Nationalgalerie, netajil tím, že právě post-koloniální orientace je má na zahajovací akci přitáhnout. A to že by mělo fungovat, dodává (sic!). Vskutku příznačné PR… ano, i to je dnešní laciný, byť v důsledku nebezpečný trend, jak si do galerií „přitáhnout“ znuděné, letargické diváky… bohužel. Chudák Gauguin, respektive jeho obrazy, neboť všechny tyto a jim podobné zvrácené, pardon „progresivně korektní“ reflexe, vedou ne k údajnému pochopení „špinavé“ minulosti či ke kontextuálnímu prozření, ale k novodobému a z minulosti nechválně známému označování jako „Entartete Kunst“.

22. 08.

Česká sezona v Dresden, 2022

Jiří David Přečteno 1327 krát

V roce 2006 jsem měl v Moskvě solo výstavu (Pátá pečeť) v Sacharově centru (dnes již bohužel delší dobu z politických důvodů uzavřené). Shodou různých náhod mne ubytovali přímo v bytě Andreje Sacharova (info pro mladší, https://cs.wikipedia.org/wiki/Andrej_Dmitrijevi%C4%8D_Sacharov), který dostal přidělen, když ho i jeho ženu Jelenu Bonner (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jelena_Bonnerov%C3%A1), z vyhnaství v roce 1986 vyjmul M.Gorbačov. Byt pak zůstal jak po smrti A.Sacharova (1989) i následném odjetí J.Bonnerové do USA, netknutý, nikdy tam nikdo od té doby nežil.
Byl to pro mne velmi intenzivní zážitek a zcela neopakovatelná, zvláštní zkušenost, spát v jeho posteli, koupat se v jejich vaně, jíst u jejich stolu, vnímat z jejich oken na rozbřesk v Moskvě...A pak jeden večer, když jsem se koukal na malé televizi na ligu mistru, jo koukal, padl mi pohled na můj katalog Bez soucitu (No Compassion, plačící politici, mými slzami), který jsem sebou do Moskvy také přivezl. Otevřel ho na stránce, kde byl mezi jinými plačícími politiky té doby, včetně V.Havla, plačící Vladimír Putin. Pak už "nutně" nastala situace, kdy jsem tuto jeho fotografii postupně umísťoval do různých koutů, míst po celém bytě. A tak jeho plačící oči v přízračném kontextuálním KGB duchu, pluly celým prostorem (в квартире)...
16 let jsem tyto fotografie nikdy veřejně (kromě katalogů) neprezentoval. Nyní poprvé v kontejneru v Dresden-Stallhof (kde V.Putin, V letech 1985–1990 byl činný jako příslušník sovětské tajné služby KGB) v rámci české sezony...

Archiv článků: srpen 2022

Novodobé Entartete Kunst

Česká sezona v Dresden, 2022

Blogeři abecedně