Zbavte nás touhy, změníme svět
Na podzim tohoto roku v Praze vystoupil se svou přednáškou STŘEDNÍ EVROPA V SOUČASNÉ KAPITALISTICKÉ GLOBALIZACI, významný francouzský filosof a spisovatel Alain Badiou. Pravděpodobně tuto jeho přednášku komentovalo již mnoho, možná jen několik zdejších komentátorů a pod.Nevím, nečetl jsem a asi jsem měl.Přesto se pokusím i čtenářům mého blogu na Aktuálně.cz trochu přiblížit jeho teze pohledem laika.Zároveň si stále nejsem jistý, jestli je vůbec vhodné, komentovat z pozice běžného posluchače,podobná setkání?!
Jedním ze základních leitmotivu pražské přednášky A.Badiou, byla jim několikrát zdůrazňovaná obava po touze po Západu. Tedy touze, jež mají dle A.B. v sobě zakódované především postkomunistické země východního bloku. A.B. neustále kladl důraz na fakt, že je nutné se této touhy zbavit, neboť touha po Západu je jen zdejší(naší) pomýlenou představou o svobodě, demokracii. Demokracie je totiž v podání A.B. pouze politickou zástěrkou pro konečné pojetí vrcholného kapitalismu, i když zdánlivě i sociálně deklarovanou jako touhu po vyšší kvalitě života, spojenou se životní úrovni atd. Tedy stádia, kdy už většinu obyvatel planety ovládá jen 1-10 procent současných oligarchů. Kdy se v tomto jeho pojetí i samotný pojem modernity(slovníkově: směr kde je důležitým znakem přechod od systému založeného na materiální výrobě, na systém, kde je důležitější znalost informace. Ekonomický charakter modernity= neustálý cyklus investice – zisk – investice jež způsobuje tlak na expanzi systému. Globalizace vytváří nové formy celosvětové vzájemné závislosti atd.)stává pouze instrumentem pro privilegovanou, úzkou skupinu jedinců. Badiou tak navrhuje propojit modernitu, nikoliv se současným imperialistickým kapitalismem, ale s politickou silou, která má spíše blíže ke komunismu. Tím by se nutně změnil poměr politických uskupení a hlavně funkce, či role samotné modernity. Takto pojaté dějiny by vyvrátily definice o konci historie světa(například v myšlenkách F.Fukuyamy), jež má současnou podobu vrcholného kapitalismu.
Už během přednášky jsem uvažoval, jak však nás lidi(obecně) zbavit touhy, abychom byli ochotni měnit, či aspoň chápat svět? Touha není(nesmí být) politická kategorie, kterou lze jednoduše svázat ideologií, idejemi, či sociálními vizemi. Touha je "animální" přirozenost člověka, jejíž úlohu na vyšší intelektuální úrovni přebírá kreativita spolu s ambicemi. Což jistě vede rovněž i k různým formám politických i jiných mocenských manipulací. Touhu východního bloku po Západu, Badiou deklaruje, sice jako přirozenou metaforu po svobodě, ale zároveň nabádá, aby se tato touha nestala procesem pro opakovaní chyb, jež Západ jednoznačně produkuje. Což Badiou přesvědčivě dokládá právě na propojení modernity a kapitalismu. Pokud by se tedy měla důsledně vzít jeho slova a myšlenky( a není důvodu o nich v tomto kontextu nepřemýšlet), bylo by však nutné odmítat chyby Západu i v jeho filosofických vizích.Neboť i myšlenky jsou zásadním zdrojem touhy. Tedy odmítnout i samotného A.Badiou(jeho teze) a další, kteří sice vidí smysluplnou „naději“ v jiných politických konstrukcích(například modernita versus komunismus), ale současně běžně přijímají životní komfort, který jim Západ doposud poskytuje.Riziko jejich existence je tak minimální. Ano, společnost, která netrestá své kritické oponenty, lhostejností, vězením, vyhnanstvím, či dokonce smrtí, je silná a respektuhodná, ale pořád je to v duchu A.B. onen, chyby produkující Západ se svou kapitalistickou modernitou. Pokud bych měl tedy radikálněji přistoupit na základní meritum přednášky Alain Badiou, kdy je nutné přinášet svěží myšlenky a nemají se pouze opakovat chyby Západní vyspělé společnosti, pak se však musí propojit i s vlastní fyzickou změnou prostředí. Pokud nemají mít pouze charakter morálního mentora, etického charakteru a nezávislého poučení. Tedy najít v sobě odvahu opustit Západ a vstoupit na území, kde je údajně(?!) větší potencionál pro výše uvedené Badiové transformace.Neboť v současné podobě světa je značný rozpor mezi modernitou a kapitalismem.V této souvislosti se sám sebe musím opakovaně ptát, jsme my tady už tím Západem, po kterém prý většina z nás touží?!Jestli-že ano, kam se pak spolu s celým západním světem vytrácí naše touhy?
Jedním ze základních leitmotivu pražské přednášky A.Badiou, byla jim několikrát zdůrazňovaná obava po touze po Západu. Tedy touze, jež mají dle A.B. v sobě zakódované především postkomunistické země východního bloku. A.B. neustále kladl důraz na fakt, že je nutné se této touhy zbavit, neboť touha po Západu je jen zdejší(naší) pomýlenou představou o svobodě, demokracii. Demokracie je totiž v podání A.B. pouze politickou zástěrkou pro konečné pojetí vrcholného kapitalismu, i když zdánlivě i sociálně deklarovanou jako touhu po vyšší kvalitě života, spojenou se životní úrovni atd. Tedy stádia, kdy už většinu obyvatel planety ovládá jen 1-10 procent současných oligarchů. Kdy se v tomto jeho pojetí i samotný pojem modernity(slovníkově: směr kde je důležitým znakem přechod od systému založeného na materiální výrobě, na systém, kde je důležitější znalost informace. Ekonomický charakter modernity= neustálý cyklus investice – zisk – investice jež způsobuje tlak na expanzi systému. Globalizace vytváří nové formy celosvětové vzájemné závislosti atd.)stává pouze instrumentem pro privilegovanou, úzkou skupinu jedinců. Badiou tak navrhuje propojit modernitu, nikoliv se současným imperialistickým kapitalismem, ale s politickou silou, která má spíše blíže ke komunismu. Tím by se nutně změnil poměr politických uskupení a hlavně funkce, či role samotné modernity. Takto pojaté dějiny by vyvrátily definice o konci historie světa(například v myšlenkách F.Fukuyamy), jež má současnou podobu vrcholného kapitalismu.
Už během přednášky jsem uvažoval, jak však nás lidi(obecně) zbavit touhy, abychom byli ochotni měnit, či aspoň chápat svět? Touha není(nesmí být) politická kategorie, kterou lze jednoduše svázat ideologií, idejemi, či sociálními vizemi. Touha je "animální" přirozenost člověka, jejíž úlohu na vyšší intelektuální úrovni přebírá kreativita spolu s ambicemi. Což jistě vede rovněž i k různým formám politických i jiných mocenských manipulací. Touhu východního bloku po Západu, Badiou deklaruje, sice jako přirozenou metaforu po svobodě, ale zároveň nabádá, aby se tato touha nestala procesem pro opakovaní chyb, jež Západ jednoznačně produkuje. Což Badiou přesvědčivě dokládá právě na propojení modernity a kapitalismu. Pokud by se tedy měla důsledně vzít jeho slova a myšlenky( a není důvodu o nich v tomto kontextu nepřemýšlet), bylo by však nutné odmítat chyby Západu i v jeho filosofických vizích.Neboť i myšlenky jsou zásadním zdrojem touhy. Tedy odmítnout i samotného A.Badiou(jeho teze) a další, kteří sice vidí smysluplnou „naději“ v jiných politických konstrukcích(například modernita versus komunismus), ale současně běžně přijímají životní komfort, který jim Západ doposud poskytuje.Riziko jejich existence je tak minimální. Ano, společnost, která netrestá své kritické oponenty, lhostejností, vězením, vyhnanstvím, či dokonce smrtí, je silná a respektuhodná, ale pořád je to v duchu A.B. onen, chyby produkující Západ se svou kapitalistickou modernitou. Pokud bych měl tedy radikálněji přistoupit na základní meritum přednášky Alain Badiou, kdy je nutné přinášet svěží myšlenky a nemají se pouze opakovat chyby Západní vyspělé společnosti, pak se však musí propojit i s vlastní fyzickou změnou prostředí. Pokud nemají mít pouze charakter morálního mentora, etického charakteru a nezávislého poučení. Tedy najít v sobě odvahu opustit Západ a vstoupit na území, kde je údajně(?!) větší potencionál pro výše uvedené Badiové transformace.Neboť v současné podobě světa je značný rozpor mezi modernitou a kapitalismem.V této souvislosti se sám sebe musím opakovaně ptát, jsme my tady už tím Západem, po kterém prý většina z nás touží?!Jestli-že ano, kam se pak spolu s celým západním světem vytrácí naše touhy?