Proti prázdnému palaci
Včera, 30. 6. 2021, proběhla ve Veletržním paláci, budově NGP, protestní akce pod názvem Umění zájmu (Proti prázdnému paláci).
Česká média včetně hlavního televizního zpravodajství ČT tuto událost sice překvapivě, ale kupodivu fundovaně zaznamela. Jsem si však jistý, že to laickou veřejnost příliš nezajímá, zvláště v době mistrovství Evropy ve fotbale, nebo možná vzhledem k tragédii na Moravě. Přesto, aby nedocházelo k informačním šumům, bych si dovolil zveřejnit prohlášení, které odeznělo při tomto aktivním protestu:
Umění zájmu (Proti prázdnému paláci)
30. června 2021 každý z několika desítek participujících z umělců a umělkyň vstoupí do prostor Veletržního paláce Národní galerie a zde solidárně zanechá dílo svého kolegy či kolegyně jako připomínku setrvale nenaplněného potenciálu Národní galerie v Praze.
Smyslem akce „pozitivního vzdoru“ je nejen upozornit na trvale sestupující kvalitu NGP, nejen na vyprázdněné sály Veletržáku, nejen na neprofesionalitu části vedení současné NGP, na absenci výstavních plánu NGP, ale nechceme se dále dívat na strnulost vrcholového vedení současné NGP, kterou ti schopnější odborníci opouštějí kvůli chybějící motivaci a nedostatku inspirací.
Zároveň však nadále podporujeme ty zaměstnance NGP, kterým není tato tristní situace lhostejná, ale není jim z mnoha důvodů umožněno se patřičně ve svých projektech realizovat. Národní galerie v Praze místo aby v zájmu české veřejnosti a skrze uskutečněné výstavy, diskuze a tedy skrze umění artikulovala problémy, podílela se na konstituování hodnot a možných budoucností českého, potažmo evropského společenství, opět usíná spánkem do sebe zahleděného molochu.
I proto není ospravedlnitelné, aby NGP dodnes realizovala výhradně program sestavený již za předchozího vedení Jiřího Fajta. Akce byla současně připomínkou nejistého a ponižujícího postavení umělců, a to zejména vůči veřejným kulturním institucím, což se projevilo také během právě proběhlé pandemické krize, a akce je gestem solidarity s těmi, kteří se přehlíženi a opomíjeni pomalu a nevratně zanořují za obzor institucionální pozornosti, a kdy tyto instituce mají poskytovat podstatný, profesionální servis umělcům, a umělci se nemají stávat jejich rukojmím či tabulkovou a administrativní entitou.
Česká média včetně hlavního televizního zpravodajství ČT tuto událost sice překvapivě, ale kupodivu fundovaně zaznamela. Jsem si však jistý, že to laickou veřejnost příliš nezajímá, zvláště v době mistrovství Evropy ve fotbale, nebo možná vzhledem k tragédii na Moravě. Přesto, aby nedocházelo k informačním šumům, bych si dovolil zveřejnit prohlášení, které odeznělo při tomto aktivním protestu:
Umění zájmu (Proti prázdnému paláci)
30. června 2021 každý z několika desítek participujících z umělců a umělkyň vstoupí do prostor Veletržního paláce Národní galerie a zde solidárně zanechá dílo svého kolegy či kolegyně jako připomínku setrvale nenaplněného potenciálu Národní galerie v Praze.
Smyslem akce „pozitivního vzdoru“ je nejen upozornit na trvale sestupující kvalitu NGP, nejen na vyprázdněné sály Veletržáku, nejen na neprofesionalitu části vedení současné NGP, na absenci výstavních plánu NGP, ale nechceme se dále dívat na strnulost vrcholového vedení současné NGP, kterou ti schopnější odborníci opouštějí kvůli chybějící motivaci a nedostatku inspirací.
Zároveň však nadále podporujeme ty zaměstnance NGP, kterým není tato tristní situace lhostejná, ale není jim z mnoha důvodů umožněno se patřičně ve svých projektech realizovat. Národní galerie v Praze místo aby v zájmu české veřejnosti a skrze uskutečněné výstavy, diskuze a tedy skrze umění artikulovala problémy, podílela se na konstituování hodnot a možných budoucností českého, potažmo evropského společenství, opět usíná spánkem do sebe zahleděného molochu.
I proto není ospravedlnitelné, aby NGP dodnes realizovala výhradně program sestavený již za předchozího vedení Jiřího Fajta. Akce byla současně připomínkou nejistého a ponižujícího postavení umělců, a to zejména vůči veřejným kulturním institucím, což se projevilo také během právě proběhlé pandemické krize, a akce je gestem solidarity s těmi, kteří se přehlíženi a opomíjeni pomalu a nevratně zanořují za obzor institucionální pozornosti, a kdy tyto instituce mají poskytovat podstatný, profesionální servis umělcům, a umělci se nemají stávat jejich rukojmím či tabulkovou a administrativní entitou.