I v tyto kruté, válečné dny...
Brzo i v tyto kruté dny – a již bohužel měsíce – začne Venice biennale (velké světové setkání nad současným uměním). Opominu nyní, že se jistě opět zvednou mnohé „věrohodné“ hlasy, jak je to jen zbytečná „kapitalistická“ komodifikace umění apod. Co je však zcela neuvěřitelné, že se dvě ženy – generální ředitelky SNG a NGP (S. Kusá a A. Knast) – nedokázaly ani po třech dlouhých letech uzavření československého pavilonu rozumně domluvit na nutné a nezbytné opravě.
Znám ten pavilon důvěrně: například světlík rozbitý pádem stromu v roce 2019 jde opravit během necelého měsíce, nerovná (historicky původní) podlaha je jistě problém, ale dá se to jistě ještě docela vydržet. V roce 2015 jsem volal po nutné klimatizaci, neboť v létě (kdy bienále víceméně probíhá) dosahovaly teploty až 50 stupňů a ani případně oboje otevřené dveře pavilonu nedokážou teplotu srazit. Dodnes netuším, jestli se patřičnou klimatizaci již podařilo instalovat. O čem to svědčí? O absolutní ignoraci (a vlastně i velké aroganci!) našeho umění a o neskonalém amatérismu; a nádavkem je, že to už ani nikoho v našem v prostředí uměleckého provozu aktivně bohužel nezajímá. Totální letargie, možná už jen odevzdané, bezmocné znechucení?! Nebo snad tato ostudná nečinnost někomu i vyhovuje? Zřizovateli, kterým je ministerstvo kultury?
To bylo křiku, když byl naposledy vybrán S. Kolíbal (2019), jak se vše musí změnit, jinak nastavit, prokomunikovat napříč zdejším uměleckým provozem atd. atd.! Obě Narodní galerie evidetně a zcela jednoznačně doložitelně stagnuji (nehybernuji, to by byla aspoň jakási vzdálená naděje na znovuprobuzení!), zcela ochromeny různými typy neschopnosti, výmluvami jejich vedení. Nejvíce jistě kvůli nedostatku financí, například náklady na rekonstrukci SNG se už prý zdvojnásobily z 20 miliónů Eu a cca 40 miliónu Eu, neboť vše však už trvá příliš mnoho let! NG prý zase trpí jiným druhem nedostatku peněz (věřím), je však zásadní odpovědnost vedení galerie, umět finance smysluplně dohledat, získat! Jaká je však zde důvěra potencionálních sponzoru? Zdá se, že nulová, proč asi? Děsivá realita a nestačí na povrch vyvěšovat solidaritu (to je samozřejmost!) s kýmkoliv.
Znám ten pavilon důvěrně: například světlík rozbitý pádem stromu v roce 2019 jde opravit během necelého měsíce, nerovná (historicky původní) podlaha je jistě problém, ale dá se to jistě ještě docela vydržet. V roce 2015 jsem volal po nutné klimatizaci, neboť v létě (kdy bienále víceméně probíhá) dosahovaly teploty až 50 stupňů a ani případně oboje otevřené dveře pavilonu nedokážou teplotu srazit. Dodnes netuším, jestli se patřičnou klimatizaci již podařilo instalovat. O čem to svědčí? O absolutní ignoraci (a vlastně i velké aroganci!) našeho umění a o neskonalém amatérismu; a nádavkem je, že to už ani nikoho v našem v prostředí uměleckého provozu aktivně bohužel nezajímá. Totální letargie, možná už jen odevzdané, bezmocné znechucení?! Nebo snad tato ostudná nečinnost někomu i vyhovuje? Zřizovateli, kterým je ministerstvo kultury?
To bylo křiku, když byl naposledy vybrán S. Kolíbal (2019), jak se vše musí změnit, jinak nastavit, prokomunikovat napříč zdejším uměleckým provozem atd. atd.! Obě Narodní galerie evidetně a zcela jednoznačně doložitelně stagnuji (nehybernuji, to by byla aspoň jakási vzdálená naděje na znovuprobuzení!), zcela ochromeny různými typy neschopnosti, výmluvami jejich vedení. Nejvíce jistě kvůli nedostatku financí, například náklady na rekonstrukci SNG se už prý zdvojnásobily z 20 miliónů Eu a cca 40 miliónu Eu, neboť vše však už trvá příliš mnoho let! NG prý zase trpí jiným druhem nedostatku peněz (věřím), je však zásadní odpovědnost vedení galerie, umět finance smysluplně dohledat, získat! Jaká je však zde důvěra potencionálních sponzoru? Zdá se, že nulová, proč asi? Děsivá realita a nestačí na povrch vyvěšovat solidaritu (to je samozřejmost!) s kýmkoliv.