Andrej jde do sebe. Stalo se to, co se nedalo pár dní před volbami vůbec čekat. Skutečně plní svůj slib a konečně řekl pravdu. Vytvořil novinový dvoulist, který rozesílá do všech poštovních schránek. Nese název „Slabé Česko“. Také je na titulní straně nafocená velmi zkormoucená Andrejova tvář. I jeho komentář je zvláštní, zpovídá se totiž svým voličům.

Už vás pustím ze svého sevření a masírování svými médii. Vrátím se do své firmy, kam patřím. Jen se na mě už nezlobte. Protože všechno to, co jsem vám z vašich peněz na všechny strany rozdal, zvláště vám důchodcům, teď sežere inflace. A tu jsem se svou vládou oproti jiným zemím hodně roztočil. Všechno se zdražuje a půjde to tak dál. Moc se za to omlouvám. Všechny dárky pro voliče, všechno to rozdávání prachů často bez smyslu napravo nalevo, se mi teď vrací jako bumerang. Jistě něco jde za zvýšenou cenou energií, ale většinu jsme způsobili my svým nehorázným zadlužování, se kterým nemůžeme přestat. Přece jsme si vás potřebovali koupit. Ale s tím je teď konec. Pochopil jsem, že se jedná o přímou cestu do řeckého pekla státního kolapsu. Naše inflace, ne 4%, ale 6% a možná i víc, je totiž nejvyšší v celé Evropě a bude růst. A já musím s úzkostí přiznat, že nevím, jak tomu čelit. V mém volebním štábu panuje teď naprostá panika. Proto mi hoši radí, abych nadával nalevo napravo, abych strašil lidi migranty, stěhoval je k vám do chalup, zabavoval vám auta a už ani nevím, co všechno dalšího. Prostě už netuším, co dělat. Ukazuje se, že jsem nejenom hrubě podcenil a nezvládl kovidovou pandemii, ale že jsme prošvihli i dobu po ní. Možná jsem neměl brát členy vlády jako své zaměstnance. Oni mě jen slepě poslouchali, protože se báli. Tedy jsem vlastně jejich rezorty, zvláště finance, řídil já sám. Příště už to neudělám. A radši to už neudělám nikdy. Proto teď zamířím do svých lánů, kde budu meditovat a zpytovat své svědomí. Takže čau, lidi, zavřete oči, odcházím.