Někdy je lepší se neprobudit
Slyšeli jsme o cestování časem, víme leccos o časových posunech, ale nikdy jsme se s nimi nesetkali takto na vlastní kůži. V nedávných dnech se totiž stalo něco, co překvapilo každého. Po mnoha letech strávených v komatickém stavu se nečekaně probudil náš bývalý král Miloš I. Vzbudil se ale už do demokratické republiky. Ovšem stále je přesvědčený o tom, že je monarchou. Na ošetřujícím personálu teď spočívá složitý úkol, aby mu vše citlivě vysvětlil. Přizváni do lékařského týmu proto byli i psychiatři.
Miloš I. se totiž stále dožaduje návratu do svých hradních komnat, také svého šatu protkávaného zlatou nití a pláště s hermelínem, chce, aby mu bylo servírováno na stříbrném nádobí a víno donášeno v cínových konvicích. Oproti všem lékařským názorům se po skončení umělé výživy rezolutně dožaduje k jídlu dobře opečené vinné klobásy a meruňkových buchet. Když mu v tom logicky nevyhověli, spráskal všechny kolem berlou a tvrdil, že tohle někdo krutě zaplatí. Myslí si totiž, že ještě stále může kohokoliv, byť nevinného, nechat popravit a naopak jakékoliv zločince propustit. Přece to bylo dobrým zvykem odedávna a prostý lid musí vědět, že král může všechno.
Po zmrtvýchvstání Miloše I. byl uveden do chodu i jeho zestárlý královský dvůr. Ovšem i ten je zřetelně nesvůj. Jak se má nyní chovat, když má nadále krále, ale už to není žádný král? Sbor lékařů ale trvá na tom, že na dobu nejméně jednoho roku musí všichni, vzhledem k zachování psychického zdraví bývalého panovníka, předstírat, že se vlastně nic nezměnilo. Všechny bývalé důležité postavy Pražského hradu jsou z toho poněkud zmatené. Byla proto přivolána i dvě hradní strašidla zvaná Vráťa a Máťa, se kterými Miloš I. na svých oblíbených duchařských seancích rád hovořil. Stejně přispěchal královský šašek Jiřík, který přece bavil všechny tím, že jezdil po hradu na ovci a z jejího hřbetu vykřikoval své veselé verše, poslední dobou ovšem zpíval spíše žalmy.
Celá situace je ale dlouhodobě těžko udržitelná. Miloš I. nesmí dostávat denní tisk, jeho obsluha mu nepovolila ani mobil. Oblíbená strašidla Máťa a Vráťa mu nabídli naštěstí jen telepatické spojení se světem. Bývalý panovník se ovšem neustále dožaduje informací o tom, jak pokračuje kopání jím vytyčeného plavebního kanálu, kam by se vešly i zaoceánské lodi, což slíbil svému příteli, čínskému císaři. Podobně ho zajímal stav obřích staveb, na kterých se dohodl s ruským carem. Že tyto velkolepé projekty byly ihned po vyhlášení republiky zrušeny, mu nelze nyní sdělit.
Zvláště obě strašidla se ale projevila jako nepříliš pečující a důvěryhodná. Máťovi tak byl pro jistotu odebrán efemérní diplomatický pas, protože projevil touhu odejít strašit do Ruska. Vráťovi pak bylo zabráněno, aby si opatřoval autogramy Miloše I. pod různými listinami, které chtěl na spiritistickém trhu zpeněžit. Zatím může bývalý monarcha dočasně přebývat v lánském zámečku, procházet se v oboře, kde ho nemůže obtěžovat dotěrný bulvární tisk. Ovšem vyrojily se názory, že když není králem, tak ani v královské oboře nemá co pohledávat. Nakonec se došlo k rozumnému republikánskému rozhodnutí. Napříště Hrad ani Lány už nikdy nebudou využívány k přebývání jakýchkoliv papalášů, aby žádného nenapadlo, byť si jen chvíli hrát na krále.
Miloš I. se totiž stále dožaduje návratu do svých hradních komnat, také svého šatu protkávaného zlatou nití a pláště s hermelínem, chce, aby mu bylo servírováno na stříbrném nádobí a víno donášeno v cínových konvicích. Oproti všem lékařským názorům se po skončení umělé výživy rezolutně dožaduje k jídlu dobře opečené vinné klobásy a meruňkových buchet. Když mu v tom logicky nevyhověli, spráskal všechny kolem berlou a tvrdil, že tohle někdo krutě zaplatí. Myslí si totiž, že ještě stále může kohokoliv, byť nevinného, nechat popravit a naopak jakékoliv zločince propustit. Přece to bylo dobrým zvykem odedávna a prostý lid musí vědět, že král může všechno.
Po zmrtvýchvstání Miloše I. byl uveden do chodu i jeho zestárlý královský dvůr. Ovšem i ten je zřetelně nesvůj. Jak se má nyní chovat, když má nadále krále, ale už to není žádný král? Sbor lékařů ale trvá na tom, že na dobu nejméně jednoho roku musí všichni, vzhledem k zachování psychického zdraví bývalého panovníka, předstírat, že se vlastně nic nezměnilo. Všechny bývalé důležité postavy Pražského hradu jsou z toho poněkud zmatené. Byla proto přivolána i dvě hradní strašidla zvaná Vráťa a Máťa, se kterými Miloš I. na svých oblíbených duchařských seancích rád hovořil. Stejně přispěchal královský šašek Jiřík, který přece bavil všechny tím, že jezdil po hradu na ovci a z jejího hřbetu vykřikoval své veselé verše, poslední dobou ovšem zpíval spíše žalmy.
Celá situace je ale dlouhodobě těžko udržitelná. Miloš I. nesmí dostávat denní tisk, jeho obsluha mu nepovolila ani mobil. Oblíbená strašidla Máťa a Vráťa mu nabídli naštěstí jen telepatické spojení se světem. Bývalý panovník se ovšem neustále dožaduje informací o tom, jak pokračuje kopání jím vytyčeného plavebního kanálu, kam by se vešly i zaoceánské lodi, což slíbil svému příteli, čínskému císaři. Podobně ho zajímal stav obřích staveb, na kterých se dohodl s ruským carem. Že tyto velkolepé projekty byly ihned po vyhlášení republiky zrušeny, mu nelze nyní sdělit.
Zvláště obě strašidla se ale projevila jako nepříliš pečující a důvěryhodná. Máťovi tak byl pro jistotu odebrán efemérní diplomatický pas, protože projevil touhu odejít strašit do Ruska. Vráťovi pak bylo zabráněno, aby si opatřoval autogramy Miloše I. pod různými listinami, které chtěl na spiritistickém trhu zpeněžit. Zatím může bývalý monarcha dočasně přebývat v lánském zámečku, procházet se v oboře, kde ho nemůže obtěžovat dotěrný bulvární tisk. Ovšem vyrojily se názory, že když není králem, tak ani v královské oboře nemá co pohledávat. Nakonec se došlo k rozumnému republikánskému rozhodnutí. Napříště Hrad ani Lány už nikdy nebudou využívány k přebývání jakýchkoliv papalášů, aby žádného nenapadlo, byť si jen chvíli hrát na krále.