Na sítích teď bývá Vladimir Vladimirovič Putin nazýván novým Adolfem. I v seriózních médiích probíhá diskuze, do jaké míry to může být oprávněné. Celosvětová situace je přece jiná, jsme 77 let od II. světové války, nacisté vyrostli z jiných základů, jinak postupovali. Ovšem celý způsob jakým ruská věrchuška prováděla obsazování ukrajinského území jako přes kopírák připomíná obsazování Sudet. Jde nejprve o rusky mluvící a k Rusku se hlásící obyvatelstvo (tehdy německé), které je nespokojené s postupem státu v jazykové či národnostní otázce. Toto obyvatelstvo má své nové vůdce (tehdy Henleina), kteří vytváří ozbrojený odboj. Rusko (tenkrát německá Třetí říše) pak vyjedná s ostatními státy svá práva a zabere toto území. Když zjistí, že okolní státy jsou slabé, beztvaré, tedy zaútočí i na ně. Vrací se opět třicátá léta minulého století? Zdá se, že nacionální socialismus (nacismus) a velkoruství má své společné charakteristiky. Adolf hulákal o tom, že jeho velký národ nutně potřebuje životní prostor na Východě. Vladimir vztekle hovoří o tom, že jeho velký národ potřebuje nutně prostor na Západě. A když mu ho nedají, tak si ho prostě vezme. Adolf tvrdil, že Západ je slabý, ztrouchnivělý, pokleslý, čerpal svou sílu z mystiky germánských tradic. Vladimir tvrdí, že Západ je slabý, zkažený, prohnilý, čerpá svou sílu z mystiky bájné Rusi a toho pravého náboženství.

Současné Rusko s nacistickým Německem sdílí jisté podobnosti
V každém případě se to dá vysledovat v náladě a stavu obyvatelstva. Současní Rusové jsou v naprosté většiny přesvědčeni, že jim bylo ublíženo (rozpadla se jejich velká hračka – SSSR), byli o ni okradeni a podvedeni (polopravdy o tom, že padl slib a NATO se nebude rozšiřovat jejich směrem). Jsou přesvědčeni, že mají právo na jakékoliv kroky, které by jim vrátily „čest“ a „původní rozměr“. Současně je jim vymýván mozek (a oni to šťastně kvitují) několika státními propagandistickými kanály. Zároveň vidí kolem sebe, že jakákoliv opoziční snaha nemá smysl a je potrestaná. Tedy i ti „nerozhodní“ drží hubu a krok. Putin tedy evidentně za dvacet let své vlády dosáhl podobného výsledku jako Hitler za patnáct let od pivního mnichovského puče v roce 1923. Němci tehdy byli také „poníženi“ strašlivými reparacemi, které stejně neplatili, věřili, že jim bylo ukradeno vítězství ve válce. Obyvatelstvo Ruské federace je dlouhodobě udržováno státní propagandou v minulém století, nemůže překročit práh toho globálního, jednadvacátého. Neustále se oslavuje vítězství ve II. světové válce, znovu se kuje kult Stalina, pravomoci vítězů. Většina Rusů je přesvědčená, že Československu skutečně v roce 1968 poskytli bratrskou pomoc, za kterou jim musíme být vděční.

V čem se osobně Vladimir podobá Adolfovi
Je velmi izolovaný, osamělý jako všichni diktátoři. Dvacet let se snaží vytvořit hierarchický model egyptských faraónů, kdy na vrcholu stojí boho-člověk, který rozhoduje o všem. Má kolem sebe už jen lidi, kteří mu pochlebují, je odříznutý od světa. Během kovidu sedl a sepsal svůj myšlenkový průjem, který naprosto nesmyslně tvrdí, že Rusové a Ukrajinci jedno jsou. Pouze ti druzí jsou pomýlení a ještě rádi se nechají přivést na správnou cestu, Ukrajina je vlastně původní ruské území. I Adolf sepsal nejprve svůj „Mein Kampf“, než vyrazil. Za měsíce kovidu se Vladimir stranil jakýchkoliv styků s realitou, protože je jako většina diktátorů paranoidní. Bojí se nemocí, chrání si své zdraví. Tak to dělal i Adolf. Putin seděl izolovaný ve svém krytu, podobně Áda trávil čas na svém Orlím hnízdě v horách. Jejich cíle jsou též velmi podobné. Vést svůj národ ke konečnému vítězství, k vytvoření tu Velkoruské, tu Velkoněmecké říše. Oba ve svých plánech odepsali jeden národ. Pro Adolfa to byli Židé. Ti měli zmizet z povrchu světa. Pro Vladimira to jsou Ukrajinci. Vždyť vlastně neexistují, nikdy nebyli, nic se nestane, když zmizí.

Ruské menšiny začínají být velkým problémem
Od dob Kyjevské Rusi a carského imperialismu je to stále velmi podobné. Rusové vždy dobývali svět kolem sebe osvědčeným způsobem. Za meči nebo bajonety bylo následným rozkazem vysíláno do dobytých oblastí i ruské obyvatelstvo. Mělo naředit to místní. Prostě noha ruského vojáka, která tam vstoupila, už tam musela zůstat. Stalin tomu později říkal „míchání a přesuny obyvatelstva“. Historicky si tato původně malá říše podmanila v 16. a 17. století zauralské obrovské chanáty, postupně zabrala celou Sibiř až ke Kamčatce. Původní obyvatelstvo zmizelo. Podobně za komunistického experimentu se do zabíraných zemí (tvořících podle hymny „neotřesitelný svaz svobodných republik, co stmelila na věky Veliká Rus“) postupovalo stejně. Do rudoarmějci dobytých okolních států se „parašutovalo“ místní obyvatelstvo. Dnes tak je v téměř v každé postsovětské republice ruská menšina. Putin ne nadarmo prohlásil, že rozpad Sovětského svazu je obrovskou tragédií právě proto, že se náhle mimo hranice Ruska ocitlo 25 milionů Rusů. A chce je zpátky.

Týká se to i nás?
Rusky mluvící menšina tvoří v Estonsku 25%, v Lotyšku 27%, polovina ovšem nemá lotyšské občanství a je vytlačovaná ze země. V Litvě představují etničtí Rusové jen 6,5%. V Kazachstánu tvořili Rusové 38% ještě v době sametové revoluce, po rozpadu SSSR, ale „tak nějak odešli“, nyní tvoří jen 3,3%. Teď jich tam bude asi více. U nás má ruská menšina podle neoficiálních odhadů něco kolem 100.000 lidí. Jde o vykřičník pro Českou republiku. Ruská menšina je sice co do velikosti až na čtvrtém místě, ale má hodně prachů. Jsou to často zbohatlíci, takzvaní Noví Rusové. Skupují pozemky, nemovitosti, mají finance, kterými mohou ovlivňovat českou politiku, horlivě podporují Miloše Zemana. Naštěstí bylo před nedávnem rozehnáno ústředí ruské tajné služby sídlící na jejich ambasádě v Praze. To řídilo vše nejen tady, ale i ve střední Evropě. Ovšem jsou tu stále ruské firmy a zkuste jako občan RF nespolupracovat s Vladimirem. Navíc většina této menšiny je proputinovská. Žije v jazykové izolaci, sleduje jejich televizi, je přesvědčená o správnosti velkoruské politiky. Bude tak nutné ruskojazyčné informační kanály zaměřit právě na ni, dát jí možnost získávat také jiný obraz reality. Tím bychom udělali něco pro svou budoucí bezpečnost. Jsme totiž ve válce a možná bude potřeba vydržet nejen pár měsíců, ale i více let.

Snad to přece jen dopadne jinak
Třeba se tlak sankcí brzy projeví, Čína se rozhodne dát Putinovi stopku. Je ovšem možné, že ruská armáda vedená velkoruským diktátorem provede své. Rozdělí Ukrajinu, rozbije ji, poničí, aby nemohla klást větší odpor. Odřízne ji nejen od Azovského, ale i Černého moře. Bude se ji snažit vyhladovět, jak to udělal Stalin v době ukrajinského hladomoru. Blíže k polským hranicím ruská vojska nepůjdou, to by se polská armáda patrně neudržela. Odkrojená poloviční východní část, kde sídlí obyvatelstvo přece jen o něco více Rusům nakloněné, bude připojena k velkoruské federaci. Proběhne rusifikace, budou jim rozdávány ruské pasy jako dříve na separatistických územích. Propukne tam partyzánská válka. Bude Evropa (kam už Rusko nepatří) ochotná strádat a podporovat bojující Ukrajinu? Neustále neuznávat její rozdělení a vydržet až do konce? Pokud vydrží, pokud vydržíme, tak sami Rusové se Putina zbaví tak, jak to kdysi provedli s Berijou. Svou válku, ať to na bojištích vypadá jakkoliv, už totiž Putin prohrál.