Zoufalý Okamura, musí dělat holubici míru
Ubohý Tomio. Nalézá se v těžké depresi. Znovu mu ubližují. Nedávno ho neudělali ani místopředsedou sněmovny a on přitom doufal, že bude ministrem. Jakým, to bylo jedno. Přece mu stát musí kompenzovat šikanu, které byl v mládí vystaven, a následné koktání. Logicky se teď chce hřát ve světle reflektorů a všichni musí poslouchat, jak mu to mele. Jenže novináři neustále prolhaně píší o tom, že je pouze prodavačem strachu, nenávisti a japonských potravin. A teď navíc ještě taková rána. Ten šílený Putin mu sebral celý stranický program. On, Okamura, byl přece v Čechách i na Moravě hlavní prodejce strachu a nenávisti. Na japonských potravinách mu až tolik nesejde, moc za ně neutrží. Ale nyní právě Putin na sebe soustředil veškerou nenávist a proudí od něj veškerý strach. Jak si to mohl dovolit? Přece distributorem těchto komodit u nás byl výlučně Tomio. Jen on mohl šířit strach z utečenců, i když je čtvrtinový Korejec a čtvrtinový Japonec, strach z 48 pohlaví, která se řítí na slušné české lidi a také nenávist ke všemu, co přesahuje jejich myšlenkový obzor. Tolik dobra udělal v české kotlině. A teď si to uzurpuje cizák Vladimir. Tomio dokonce poslal stížnost na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Bezvýsledně. Také u policie podal trestní oznámení na neznámého pachatele. Na té Ukrajině to prostě musí přestat, protože mu to ničí podnikání. Navíc jak má teď horovat za vystoupení z Evropské unie a vojenské aliance, když každému venku Putin natrhne zadek.
Holubice míru
Co mu zbývalo, než začít bojovat proti válce. Vlastně proti jaké válce? Hlavně bojovat za mír. Nejjednodušší bude, když se ti hloupí Ukrajince vzdají a přijmou své ruské bratry, zřeknou se své identity. To on přece nakonec vždycky doporučoval těm, kteří vyznávají islám. Ať už toho ti nejapní Ukrajinci prostě nechají. A my jim tam nesmíme dodávat žádné zbraně. Kdoví komu se dostanou do rukou. Budeme snad přilévat olej do ohně? Oni by se pak s nimi možná chtěli i bránit? Taková neprozřetelnost. Budou přece trpět. A hlavně on, Tomio, s nimi. Měl by být klid, aby zase mohl roznášet svůj strašlivý sortiment. A tak celá jeho vůdcovská SPD nyní naplno propaguje mír. Vypustila dokonce i hejno bílých holubic na Vítkově pod sochou Jana Žižky. Žádné zbraně, ale diplomatické ujednání, mírové snahy. Je třeba ty vojáčky z bratrské federace vítat chlebem a solí. Proto SPD iniciovala sbírku na nákup soli, kterou chce strádající zemi v nejbližší době poslat.
Svět naruby
Tomio i několik nocí proplakal. Ano, právě za ty běžence z Ukrajiny, kteří sem přichází v desítkách, dokonce stovkách tisíc. Pláče za ně. Vzlyká tak, že se to rozléhá až na ulici z jeho věžovitého Takešiho hradu. Co tu dělají uprchlíci z Východu, když mají přicházet z Jihu? A proč je lidé nevyhánějí holí od vrat, ale naopak otvírají dveře a chtějí je ubytovat? Co se to strašlivého děje s českým národem? Jak on má teď rozproudit nenávist k utečencům? Co když pak měkkosrdcatí občané přijmou i pár syrských dětí? Dětí, ze kterých vyrostou jistě hrdlořezové českých hrdel. Celý svět jeho vůdcovské partaje SPD je převrácen vzhůru nohama.
Pohlednice z Kremlu
Pak po nocích zoufalství přišlo ráno pokory. A prozření. Začne se znovu těžit uhlí, tedy i on jistě najde nové energetické zdroje. Tomio protřel svoje oči, které dokáží geniálně zaostřit na jakékoliv místo, kde by se dal v Čechách vydolovat byť zbytek strachu a nenávisti. Však jen počkejte lidičkové. Však ono vám dojde, že ti utečenci, ty mátinky s děcky nenahradí jejich fotříky, kteří se zbytečně obětují za takové hovadiny jako je vlast, rodina a čest. Ono se vám to bude zajídat, tady živit tu bandu východních vyžírků. A Tomio začal psát nový program. Škrtnul do omrzení používané zatímní sousloví „Tenhle stát nechrání slušné pracující lidi, kteří žijí řádným způsobem“ a napsal: „Tenhle stát se nedokáže postarat o NAŠE LIDI“. To je ono! A to je přece těch spodních deset milionů. Tomio se konečně šťastně usmál. Další den mu přišla pohlednice. Nebylo by na ni nic divného, i když pohledy už dnes chodí málo. Na téhle ovšem byly jakési vysoké budovy s baňatými věžičkami. Text byl stručný. Skončila prý doba užitečných idiotů a nastala ta vhodná pro kolaboranty. Tak jestli by to nezkusil. V jeho vůdcovském politbyru nejsou žádné intelektuální špičky. Pochopili ale, že nějakým způsobem jde o kola. A může se přitom i bourat. Tedy se většina vedení a část členů začala věnovat cyklistice. Nakonec přichází jaro, takže je možná ještě něco dalšího osvítí. Nejapnosti nakonec na českých sítích vždy nejlépe vykvetou.
Holubice míru
Co mu zbývalo, než začít bojovat proti válce. Vlastně proti jaké válce? Hlavně bojovat za mír. Nejjednodušší bude, když se ti hloupí Ukrajince vzdají a přijmou své ruské bratry, zřeknou se své identity. To on přece nakonec vždycky doporučoval těm, kteří vyznávají islám. Ať už toho ti nejapní Ukrajinci prostě nechají. A my jim tam nesmíme dodávat žádné zbraně. Kdoví komu se dostanou do rukou. Budeme snad přilévat olej do ohně? Oni by se pak s nimi možná chtěli i bránit? Taková neprozřetelnost. Budou přece trpět. A hlavně on, Tomio, s nimi. Měl by být klid, aby zase mohl roznášet svůj strašlivý sortiment. A tak celá jeho vůdcovská SPD nyní naplno propaguje mír. Vypustila dokonce i hejno bílých holubic na Vítkově pod sochou Jana Žižky. Žádné zbraně, ale diplomatické ujednání, mírové snahy. Je třeba ty vojáčky z bratrské federace vítat chlebem a solí. Proto SPD iniciovala sbírku na nákup soli, kterou chce strádající zemi v nejbližší době poslat.
Svět naruby
Tomio i několik nocí proplakal. Ano, právě za ty běžence z Ukrajiny, kteří sem přichází v desítkách, dokonce stovkách tisíc. Pláče za ně. Vzlyká tak, že se to rozléhá až na ulici z jeho věžovitého Takešiho hradu. Co tu dělají uprchlíci z Východu, když mají přicházet z Jihu? A proč je lidé nevyhánějí holí od vrat, ale naopak otvírají dveře a chtějí je ubytovat? Co se to strašlivého děje s českým národem? Jak on má teď rozproudit nenávist k utečencům? Co když pak měkkosrdcatí občané přijmou i pár syrských dětí? Dětí, ze kterých vyrostou jistě hrdlořezové českých hrdel. Celý svět jeho vůdcovské partaje SPD je převrácen vzhůru nohama.
Pohlednice z Kremlu
Pak po nocích zoufalství přišlo ráno pokory. A prozření. Začne se znovu těžit uhlí, tedy i on jistě najde nové energetické zdroje. Tomio protřel svoje oči, které dokáží geniálně zaostřit na jakékoliv místo, kde by se dal v Čechách vydolovat byť zbytek strachu a nenávisti. Však jen počkejte lidičkové. Však ono vám dojde, že ti utečenci, ty mátinky s děcky nenahradí jejich fotříky, kteří se zbytečně obětují za takové hovadiny jako je vlast, rodina a čest. Ono se vám to bude zajídat, tady živit tu bandu východních vyžírků. A Tomio začal psát nový program. Škrtnul do omrzení používané zatímní sousloví „Tenhle stát nechrání slušné pracující lidi, kteří žijí řádným způsobem“ a napsal: „Tenhle stát se nedokáže postarat o NAŠE LIDI“. To je ono! A to je přece těch spodních deset milionů. Tomio se konečně šťastně usmál. Další den mu přišla pohlednice. Nebylo by na ni nic divného, i když pohledy už dnes chodí málo. Na téhle ovšem byly jakési vysoké budovy s baňatými věžičkami. Text byl stručný. Skončila prý doba užitečných idiotů a nastala ta vhodná pro kolaboranty. Tak jestli by to nezkusil. V jeho vůdcovském politbyru nejsou žádné intelektuální špičky. Pochopili ale, že nějakým způsobem jde o kola. A může se přitom i bourat. Tedy se většina vedení a část členů začala věnovat cyklistice. Nakonec přichází jaro, takže je možná ještě něco dalšího osvítí. Nejapnosti nakonec na českých sítích vždy nejlépe vykvetou.