Jde o možnost volby a motivaci
Zřejmě je v tom nedůvěra, že téma penzijní reformy dnes plní stránky novin méně, než bývalo zvykem v době, kdy šlo z hlediska politiky jen o mlhavý pojem. A přitom záměr ministra Petra Nečase je už dost konkrétní – přidat k zamýšleným dvěma etapám reformy ještě třetí a nastavit v jejím rámci rozsah opt outu na čtyři procentní body ze sociálního pojištění. Jinými slovy, umožnit, aby si ten, kdo bude chtít, snížil svůj odvod státu o čtyři procenta z vyměřovacího základu a přesměroval je do individuálního spoření na svůj vlastní účet.
Samozřejmě musíme počkat ještě na řadu dalších parametrů. Především vliv opt outu na státní penzi u toho, kdo jej uplatní. Nicméně vyslovený rozsah čtyř procent říká zcela jasně: státní systém si nemůže dovolit více, ale zároveň nabízí něco, co nemá jen deklaratorní účinek.
Vycházejme z průměrné mzdy (která zhruba představuje vyměřovací základ pro výpočet pojistného), pohybující se těsně nad 20 tisíci korun. Potom čtyři procenta představují 800 korun. Vezměme v úvahu, že už 3,8 miliónu lidí je penzijně připojištěno. Jejich průměrná úložka se pohybuje mezi 400 a 500 Kč.
Kdyby šlo o oněch 500 Kč, pak 800 + 500 + 150 Kč státního příspěvku = 1450 Kč měsíčně. Kdyby člověk stejně dlouho spořil a stejně dlouho vybíral (mladší ročníky mohou samozřejmě spořit déle, starším zase bude garantována vyšší státní penze), kdyby zhodnocení v penzijních fondech jen vyrovnávalo inflaci (přestože ji reálně dlouhodobě překračuje) a kdyby se průměrný důchod zachoval ve stálých cenách (tedy po zohlednění inflace) na dnešních cca 8600 Kč (což není jisté), stále by si člověk přilepšil cca o 17 procent. To není málo.
A to vezměme v úvahu, že reálně se valorizace penzí zřejmě časem zpomalí a že zhodnocení v penzijních fondech bude s největší pravděpodobností inflaci stále převyšovat.
Takový návrh dává smysl. A může konečně občanům dát možnost nahlédnout na své penzijní finance individuálním pohledem. Motivovat je ke spoření. Samozřejmě hlavně ty s vyšším příjmem. To ano. Ale ti také dostanou ve vztahu k předchozí mzdě mnohem menší státní penzi než ti, kteří jsou na průměru nebo pod ním.
Státní průběžný pilíř zajistí solidaritu a ochranu všech před chudobou. Opt out dává možnost udržet v systému alespoň nějakou zásluhovost. Tím, že bude občany motivovat k větší individualitě. Vypadá to vcelku vyváženě. Především to ale respektuje demografickou realitu.
Samozřejmě musíme počkat ještě na řadu dalších parametrů. Především vliv opt outu na státní penzi u toho, kdo jej uplatní. Nicméně vyslovený rozsah čtyř procent říká zcela jasně: státní systém si nemůže dovolit více, ale zároveň nabízí něco, co nemá jen deklaratorní účinek.
Vycházejme z průměrné mzdy (která zhruba představuje vyměřovací základ pro výpočet pojistného), pohybující se těsně nad 20 tisíci korun. Potom čtyři procenta představují 800 korun. Vezměme v úvahu, že už 3,8 miliónu lidí je penzijně připojištěno. Jejich průměrná úložka se pohybuje mezi 400 a 500 Kč.
Kdyby šlo o oněch 500 Kč, pak 800 + 500 + 150 Kč státního příspěvku = 1450 Kč měsíčně. Kdyby člověk stejně dlouho spořil a stejně dlouho vybíral (mladší ročníky mohou samozřejmě spořit déle, starším zase bude garantována vyšší státní penze), kdyby zhodnocení v penzijních fondech jen vyrovnávalo inflaci (přestože ji reálně dlouhodobě překračuje) a kdyby se průměrný důchod zachoval ve stálých cenách (tedy po zohlednění inflace) na dnešních cca 8600 Kč (což není jisté), stále by si člověk přilepšil cca o 17 procent. To není málo.
A to vezměme v úvahu, že reálně se valorizace penzí zřejmě časem zpomalí a že zhodnocení v penzijních fondech bude s největší pravděpodobností inflaci stále převyšovat.
Takový návrh dává smysl. A může konečně občanům dát možnost nahlédnout na své penzijní finance individuálním pohledem. Motivovat je ke spoření. Samozřejmě hlavně ty s vyšším příjmem. To ano. Ale ti také dostanou ve vztahu k předchozí mzdě mnohem menší státní penzi než ti, kteří jsou na průměru nebo pod ním.
Státní průběžný pilíř zajistí solidaritu a ochranu všech před chudobou. Opt out dává možnost udržet v systému alespoň nějakou zásluhovost. Tím, že bude občany motivovat k větší individualitě. Vypadá to vcelku vyváženě. Především to ale respektuje demografickou realitu.