„Budiž pochváleni odpovědní“
Jak se dalo očekávat, po zveřejnění návrhu reformních záměrů vlády, objevila se řada kritických a skeptických hlasů na jejich adresu. Je poněkud paradoxní, ale v české politice docela běžné, že nemalá část těchto skeptických hodnocení pochází od politiků, kteří sami nic nenavrhují nebo navrhují jen naoko a fakticky jim jde jen o zachování zjevně neefektivního status quo. Jistě ozývají se i hlasy z druhé strany, kritizující připravované návrhy jako málo radikální a nedůrazné a tedy pravděpodobně málo účinné. Oba kritické proudy mi osobně spíše signalizují, že navrhovaná opatření jsou vedena správným směrem a drží se zásady potřeby udržovat rovnováhu. Praxe ale i teorie totiž jednoznačně potvrzují, že sociálně-ekonomické systémy špatně snášejí skoky (ty opravdu patří na hřiště a do tělocvičen) ale současně je také zřejmé, že regulatorní (tedy i daňové a sociální) prostředí je dynamický systém a vyžaduje neustále dolaďování a přizpůsobování měnícím se podmínkám v hospodářství a společnosti. O tom, že v tomto smyslu nastal v Česku čas na důkladnější seřízení stroje zvaného národní hospodářství, vč. výměny některých klíčových součástek, myslím již dostatečně dlouho a evidentně svědčí bohatá mezinárodní i domácí analytická literatura. Představa české levice (bohužel vč. současné ČSSD), že s prohlubující se neschopností českého státu srovnat své výdaje s příjmy, není v zásadě potřeba nic dělat, je fatální omyl a dokonalá ukázka politického pokrytectví. Jestliže platí prognózy a projekce demografů, pak žijeme v zemi, která právě nastupuje do etapy několika desetiletí, v nichž zažije patrně nejrychlejší stárnutí populace na světě. Fenomén, se kterým neexistuje žádná srovnatelná praktická zkušenost a který zásadně změní makroparametry české společnosti. Mimo jiné bude klíčovým faktorem generujícím tlak na dodatečné veřejné výdaje v řádu mnoha procent HDP. Jestliže nejsme schopni jako stát vycházet se svými příjmy již dnes, jak to bude vypadat za 10 let? Proto každá opravdová snaha zvýšit výkonnost našeho hospodářství a současně limitovat výdajovou bezbřehost veřejných financí budiž pochválena.