Nedělní debata k penzijní reformě v Otázkách Václava Moravce nebyla z nejdelších. Zato v ní ministr Nečas shrnul důvody pro změny v systému jednoduše, otevřeně a bez okolků tak, jak to lidé poučení v otázce penzí léta očekávali.

V roce 2030 bude budou obyvatelé starší 60 let tvořit třetinu naší populace (dnes je to asi čtvrtina). Kolem roku 2050 může být jejich počet stejně vysoký jako počet plátců sociálního pojištění (dnes je jich zhruba polovina). Po roce 2015 začne důchodový účet padat do „tvrdého“ deficitu. Tak lze asi volně zopakovat (a mírně doplnit) argumenty ministra práce a sociálních věcí.

Debata přišla poměrně brzo poté, co Světová banka vydala varování, že „do roku 2025 bude mít řada zemí ve východní Evropě a bývalém Sovětském svazu populaci, která bude patřit k nejstarší na světě.“ Podobně negativně se vyjádřila koncem května i Evropská komise.

Argumentů pro penzijní reformu přibývá a většina lidí to začíná chápat (viz předchozí blog). Přestože se stále objevují argumenty, které se – zřejmě z vrozeného strachu, nebo neznalosti – snaží realitu světa zakrýt.

Například v reakci na již zmíněný poslední blog se objevil dotaz, jak to, že nebude na penze, když počet obyvatel stagnuje a ekonomika roste. Stejně jako díky růstu HDP a tudíž i produktivity práce rostou daňové příjmy, ale rostou i výdaje na penze, které jsou valorizovány nejen podle inflace, ale částečně také podle růstu mezd. Problém je v tom, že se bude měnit podíl důchodců a plátců, takže penze už nebudou moci růst stejně rychle jako mzdy – pokud se na ně nevytvoří dodatečné zdroje.

Úroveň penzí se přitom neměří jejich reálným obsahem, tj. množstvím zboží a služeb, které si za ně můžeme koupit. Nýbrž zásadně se v každé době poměřuje k vypláceným mzdám aktivní generace. Pro tento poměr pak růst produktivity práce nehraje žádnou roli. Důležitá je pouze míra zdanění aktivní generace penzijní daní – u nás „sociální pojištění“.

Bohužel, přibývají i další argumenty, proč vyčlenit více peněz na spoření. Změny ve věkovém složení populace vytvoří podobný tlak na zdravotní systém, kde se bez přímých plateb rovněž neobejdeme. Ekologické daně přinesou změny v cenách energií. A pokud mají pravdu klimatologové – kteří se právě v uplynulých týdnech shodli na tom, že ke změně klimatu dochází – může dojít i ke zdražení potravin. Neboť pěstování zemědělských plodin bude v našem podnebném pásmu stále složitější kvůli nedostatku vody.

Lze se vůbec na takový vývoj připravit? Vezmeme-li v úvahu, že se dotkne spíše mladší a „mladší části“ střední generace, pak se nabízí dle mého úsudku především dvě důležité cesty. Investovat do svého vzdělání (a tím nejefektivnější možnou cestou přispět k růstu svého příjmu) a vytvářet kapitalizované úspory, přinášející dodatečný důchod. Tyto trendy lze samozřejmě ignorovat. Je to ovšem nerozumné a nezodpovědně vůči našim dětem. To platí u států i u jedinců.