Fotbalová reprezentace postoupila na mistrovství Evropy. A to nečekaně a mimořádně elegantním způsobem. Mám z toho jako každý fanda velkou radost. Ještě více mně teší, že se naplnila moje důvěra v trenéra a jeho tým, kterou jsme mimochodem nikdy neztrácel (viz můj blog zde ze dne 2.4.2007 „Hodnoťme podle výsledků“).
Chtělo by se říct, že je na čase zapomenout na klopýtání v předešlých zápasech – ve dvou klíčových střetnutích po sobě hráči nezklamali a vyhráli.
Bylo by to ale příliš jednostranné vidění světa. Právě tak, jednostranné, jaké jsou mnohé reakce v médiích. Na jedné straně oslavování středečního koncertu v Mnichově a vydřeného vítězství s Iry. Na druhé zatracování mužstva i po minulém zápase, kde hráči uhájili vítězství s notnou dávkou štěstí. Trochu mi to připomíná pohledy na politickou scénu, ať již dříve či nyní.
Myslím, že hodnocení závěru kvalifikace by mělo být pozitivní a to i přes veškeré problémy, které náš národní tým v ní zažil. Česká reprezentace nemá tu výkonnost, na jakou jsme byli před časem zvyklí (nic na tom nemění skvělý výkon s Němci). Nejen kvůli odchodu některých hráčů a ztrátě formy u jiných. Také kvůli atmosféře, která se kolem ní vytvořila. Nikoli jen díky médiím!
Po utkání v San Marinu jsem měl obavy, že Iry můžeme porazit jen zázrakem. A zjevně jsem nebyl sám. Přesto jsem se po vedoucím gólu kupodivu moc neobával, že o vítězství přijdeme. Ano, hra českého týmu měla řadu chyb. Ale od první minuty bylo vidět, jak moc se hráči na zápas zkoncentrovali, jak moc chtěli vyhrát. Síla vůle byla zjevná na první pohled. Po tom všem, co se v poslední době událo, a jak špatně hrálo mužstvo s Německem, Kyprem a v Itálii, bylo jeho probuzení až obdivuhodné. A v zápase s Němci vlastně jen dokonané.
Moderní psychologická a sociologická literatura stále více zdůrazňuje vůli jako hlavní příčinu úspěchů (manažerská o ní hovoří méně, přestože za řadou obchodních úspěchů bývá právě odvaha, vytrvalost a přesvědčení o správném podnikatelském záměru). A vůli soupeře jako hlavní příčinu neúspěchu těch, kteří chtějí někoho natrvalo zlomit, pokořit či ovládnout. Ačkoli jsme dalek přílišného vynášení do nebes českých fotbalistů, myslím, že nakonec podali o vůli lepší svědectví než ti, kteří je tak snadno odsuzují.