Policie vyšetřuje v ČEPRU neveřejné nákupy od Agrofertu
Před 21 dny jsme zveřejnili informace, že státní podnik ČEPRO možná obchází zákon. Miliardové nákupy biopaliv od holdingu Agrofert totiž ČEPRO provedlo bez vypsání veřejné zakázky. Dnes spolek Kverulant.org přišel s informací, že tytéž nákupy prošetřuje Národní centrála proti organizovanému zločinu. Prohlásili to samotní zástupci ČEPRA v odpovědi na žádost o informace.
Hlavním těžištěm našeho zjištění nebylo podezření na trestný čin. Pro ten nemáme v ruce žádný důkaz. Miliardové nákupy biopaliv od Agrofertu totiž probíhaly několik let mimo režim veřejné zakázky, bez uveřejnění v registru smluv - a tedy z pohledu veřejnosti prakticky neviditelně. Odhalil je až náš nový nástroj na kontrolu veřejných zakázek. Je tedy dobře, pokud se policie (nebo NKÚ, jak jsme navrhovali s Rekonstrukcí státu) detailně podívá tam, kam veřejnost nevidí. Tedy, zda nákupy probíhaly za rozumné ceny, a zda nebyly zvýhodněny firmy Agrofertu.
Nákupy mimo režim zákona se ČEPRO elegantně vyhnulo povinnosti prověřovat, kdo je vlastníkem Agrofertu. ČEPRO si tak začalo počínat skoro přesně v době, kdy začal platit Lex Babiš. Podle něj veřejné zakázky nesmí dodávat firma, v níž má více než čtvrtinový podíl politik. Pro průhlednost a důvěryhodnost podnikání všech státních firem tedy bude klíčové rozhodnutí ÚOHS: mohlo ČEPRO nakupovat bez veřejné zakázky? Podnět kolegů z Oživení jasně argumentuje, proč nemohlo - např. sesterské firmě MERO už ÚOHS takové nákupy dříve zakázal.
Z pohledu obcházení zákona o veřejných zakázkách na trestní odpovědnost nejspíš nedojde. Management firmy zřejmě postupoval v dobré víře, když praxi neveřejných nákupů měl posvěcenou nejen právní analýzou, ale i nezávaznými stanovisky Ministerstva pro místní rozvoj a předsedy ÚOHS. Před policií tak stojí v prvé řadě otázka, zda nákupy probíhaly s péčí řádného hospodáře.
Nehledě na závěry vyšetřování je jasné jedno: podobná situace nemusela nastat, pokud by stát měl dobře nastavené kontrolní mechanismy. V tomto případě zejména širší pravomoci NKÚ a jednoznačně definovanou vlastnickou politiku - ze které by plynuly i povinnosti státní firmy.
Hlavním těžištěm našeho zjištění nebylo podezření na trestný čin. Pro ten nemáme v ruce žádný důkaz. Miliardové nákupy biopaliv od Agrofertu totiž probíhaly několik let mimo režim veřejné zakázky, bez uveřejnění v registru smluv - a tedy z pohledu veřejnosti prakticky neviditelně. Odhalil je až náš nový nástroj na kontrolu veřejných zakázek. Je tedy dobře, pokud se policie (nebo NKÚ, jak jsme navrhovali s Rekonstrukcí státu) detailně podívá tam, kam veřejnost nevidí. Tedy, zda nákupy probíhaly za rozumné ceny, a zda nebyly zvýhodněny firmy Agrofertu.
Systémová chyba
Nákupy mimo režim zákona se ČEPRO elegantně vyhnulo povinnosti prověřovat, kdo je vlastníkem Agrofertu. ČEPRO si tak začalo počínat skoro přesně v době, kdy začal platit Lex Babiš. Podle něj veřejné zakázky nesmí dodávat firma, v níž má více než čtvrtinový podíl politik. Pro průhlednost a důvěryhodnost podnikání všech státních firem tedy bude klíčové rozhodnutí ÚOHS: mohlo ČEPRO nakupovat bez veřejné zakázky? Podnět kolegů z Oživení jasně argumentuje, proč nemohlo - např. sesterské firmě MERO už ÚOHS takové nákupy dříve zakázal.
Z pohledu obcházení zákona o veřejných zakázkách na trestní odpovědnost nejspíš nedojde. Management firmy zřejmě postupoval v dobré víře, když praxi neveřejných nákupů měl posvěcenou nejen právní analýzou, ale i nezávaznými stanovisky Ministerstva pro místní rozvoj a předsedy ÚOHS. Před policií tak stojí v prvé řadě otázka, zda nákupy probíhaly s péčí řádného hospodáře.
Nehledě na závěry vyšetřování je jasné jedno: podobná situace nemusela nastat, pokud by stát měl dobře nastavené kontrolní mechanismy. V tomto případě zejména širší pravomoci NKÚ a jednoznačně definovanou vlastnickou politiku - ze které by plynuly i povinnosti státní firmy.