Neziskovky - lepší než si zasloužíme?
Český protikorupční neziskový sektor nevzkvétá, nemá z čeho. Stát i občané jsou zjevně toho názoru že všechny neziskovky dohromady vystačí s penězi jaké dostává třeba větší mateřská školka.
V rozvinutých demokraciích jsou neziskovky hlídacím psem státu, a panuje celkem široká shoda že bez nich by to nešlo. Upozorňují na problémy, které by obě strany politického spektra rády zametly pod koberec, mají odborníky kteří dlouhodobě sledují daný problém, aniž by je někdo co čtyři roky vyměnil. Ano - nikdo je nevolí, a ani to není potřeba. O ničem nerozhodují, jejich cílem je upozorňovat na problémy v nichž normální smrtelník nemá sílu a čas se vrtat - i kdyby někdy chtěl. Jsou zkrátka tou částí občanské společnosti která se specializuje na nějaké téma, za což také bývá společností rozumně odměněna.
Jak ta odměna vypadá u nás? Když se podíváme na rozpočty třech (největších?) neziskovek které aspirují na roli hlídacího psa státu, vidím že se počítají v drobných - celové roční příjmy Transparency International 8,3 mil. Kč (2011), Oživení 3,7 mil Kč (2010), a EPS 11,4 mil. Kč (2010) - ovšem s tím že část šla na ekologickou aktivitu. Suma sumárum dostanou v ČR největší protikorupční neziskovky ročně dohromady nějakých 16 milionů, což je skutečně srovnatelné s příjmy obyčejné mateřské školky, nebo desetinou ceny jediného Panduru.
Jakou pak očekáváme od takových organizací službu? Jeden odbor ministerstva má desetkrát víc právníků, než všechny neziskovky dohromady - o ekonomech nemluvě. Jakákoliv kritika státu je tak bojem Davida s Goliášem. Nejde sledovat veřejné rozpočty a tisíce zakázek, nejde pročítat připravované zákony a hledat v nich malé domů. Občan možná stále doufá, že za něj neziskový sektor spolu s novináři tuhle špinavou práci dělá. Je na omylu - novináři si vybírají jednodušší kauzy a v neziskovém nejsou lidi. S rozpočtem mateřské školky se těžko postavit PR a analytické mašinérii státu, která u nás nemá problém prosadit si svou jednu pravdu - jednoduše tak, že kličkuje tak dlouho než se všichni oponenti unaví a rozejdou.
To o čem píšu uvnitř neziskovek všichni ví, málokdo to ale řekne na plnou hubu - snad že jsou příliš slušní, snad že znají okřídlená slova místostarosty Černovic: Kdo zbytečně vysírá a prudí, obvykle dostává méně až nic. Nu, já si vysírat a prudit klidně dovolím, neb mě neziskový sektor neživí, a nedostanu-li na svého koníčka nic nebude to až taková změna :).
Nicméně, vy milí občané byste si měli dát do kupy co že vlastně chcete. Člověk v tísni hospodaří ročně s půl miliardou (2010), z toho sto milionů má od státu a sto milionů od vás. Od vás je to asi stopadesátkrát více, než tři zmíněné protikorupční organizace dohromady. Ne že bych to těm černouškům nepřál, ale když jsem naposled četl jaké jsou důvody nespokojenosti v ČR, nebyla korupce sto padesát příček za neutěšenou situací v zemích třetího světa.
V rozvinutých demokraciích jsou neziskovky hlídacím psem státu, a panuje celkem široká shoda že bez nich by to nešlo. Upozorňují na problémy, které by obě strany politického spektra rády zametly pod koberec, mají odborníky kteří dlouhodobě sledují daný problém, aniž by je někdo co čtyři roky vyměnil. Ano - nikdo je nevolí, a ani to není potřeba. O ničem nerozhodují, jejich cílem je upozorňovat na problémy v nichž normální smrtelník nemá sílu a čas se vrtat - i kdyby někdy chtěl. Jsou zkrátka tou částí občanské společnosti která se specializuje na nějaké téma, za což také bývá společností rozumně odměněna.
Jak ta odměna vypadá u nás? Když se podíváme na rozpočty třech (největších?) neziskovek které aspirují na roli hlídacího psa státu, vidím že se počítají v drobných - celové roční příjmy Transparency International 8,3 mil. Kč (2011), Oživení 3,7 mil Kč (2010), a EPS 11,4 mil. Kč (2010) - ovšem s tím že část šla na ekologickou aktivitu. Suma sumárum dostanou v ČR největší protikorupční neziskovky ročně dohromady nějakých 16 milionů, což je skutečně srovnatelné s příjmy obyčejné mateřské školky, nebo desetinou ceny jediného Panduru.
Jakou pak očekáváme od takových organizací službu? Jeden odbor ministerstva má desetkrát víc právníků, než všechny neziskovky dohromady - o ekonomech nemluvě. Jakákoliv kritika státu je tak bojem Davida s Goliášem. Nejde sledovat veřejné rozpočty a tisíce zakázek, nejde pročítat připravované zákony a hledat v nich malé domů. Občan možná stále doufá, že za něj neziskový sektor spolu s novináři tuhle špinavou práci dělá. Je na omylu - novináři si vybírají jednodušší kauzy a v neziskovém nejsou lidi. S rozpočtem mateřské školky se těžko postavit PR a analytické mašinérii státu, která u nás nemá problém prosadit si svou jednu pravdu - jednoduše tak, že kličkuje tak dlouho než se všichni oponenti unaví a rozejdou.
To o čem píšu uvnitř neziskovek všichni ví, málokdo to ale řekne na plnou hubu - snad že jsou příliš slušní, snad že znají okřídlená slova místostarosty Černovic: Kdo zbytečně vysírá a prudí, obvykle dostává méně až nic. Nu, já si vysírat a prudit klidně dovolím, neb mě neziskový sektor neživí, a nedostanu-li na svého koníčka nic nebude to až taková změna :).
Nicméně, vy milí občané byste si měli dát do kupy co že vlastně chcete. Člověk v tísni hospodaří ročně s půl miliardou (2010), z toho sto milionů má od státu a sto milionů od vás. Od vás je to asi stopadesátkrát více, než tři zmíněné protikorupční organizace dohromady. Ne že bych to těm černouškům nepřál, ale když jsem naposled četl jaké jsou důvody nespokojenosti v ČR, nebyla korupce sto padesát příček za neutěšenou situací v zemích třetího světa.