Kdo by měl vlastně v ČR psát zákony, a kdo je skutečně píše?

„Zákon schvaluje parlament, prováděcí vyhlášku už si upeče ministerstvo. Dáme důležité věci až do vyhlášek, ať nám je poslanci během legislativního procesu nezprasí." Asi tak se dá shrnout přístup úředníků k přípravě zákonů v posledních letech. Alespoň těch pár zákonů, které mám tu čest blíže sledovat. Po pravdě řečeno se není čemu divit, tak třeba aktuální chyby v penzijní reformě jsou právě dílem parlamentního přílepku, kdy by bývalo lépe poslancům věcný obsah zákona radši vůbec neukazovat.

Praxe, kdy parlament ministerstvům vypisuje bianco šek ale není o nic lepší, ba naopak. Zákonodárný sbor je tu od toho aby psal zákony, a obcházení tohoto faktu je cestou do pekel. Koncentruje moc v exekutivě, a zbavuje poslance odpovědnosti - za chyby pak už nemůže vůbec nikdo. Navíc je rozhodování dvou stovek poslanců nahrazeno několika málo anonymními úředníky, což z hlediska korupce a lobyingu není úplně ideální stav.

Například oblíbená "transparentní" novela zákona o veřejných zakázkách prošla bez toho aby kdokoliv z poslanců viděl prováděcí vyhlášky - nebyly totiž ještě napsány. Přitom až v nich se definuje jak vlastně bude ta transparentnost vypadat (tak třeba co a jak se bude věšet na Internet). Nikdo z poslanců tehdy nepovstal, a neřekl: „Vážení, to co tu schvalujeme je přeci jen torzo a ne zákon". Mám pocit, že obdobná delegace odpovědnosti na exekutivu probíhá třeba u připravovaného zákona 106, který umožní úřadům rozhodnout co má být veřejné a co nikoliv.

O to víc překvapí, když náš premiér v Bruselu hřímá proti salámové taktice, tedy o schvalování bankovní regulace po lžičkách, bez znalosti finálního textu. Premiérova slova by se měla tesat nad vchod do parlamentu, otázkou je jestli by jim sám premiér na domácí půdě (kde je v roli autority a nikoliv kverulanta) zatleskal.