Když se pod ministrem houpe židle, lépe nedělat nic. Protože kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Dnešním dnem kvůli zatýkání na úřadu vlády přestává fungovat státní správa. Jak to bývá, přepnula se do čekacího režimu. Náměstci a ředitelé s okamžitou platností přestávají dělat jakákoliv rozhodnutí a podepisovat cokoliv. Čekají. Na co? Až se dohoupou židle pod jejich ministry, a na ně buď dosednou, nebo nedosednou noví lidé. Ti kteří za nesprávná rozhodnutí mohou vyhazovat. Je to celkem rozumné - když čekáte zemětřesení, těžko si začnete stavět dům.

Na každý pád se teď bude čekat minimálně do prázdnin. A pak samozřejmě budou prázdniny. Nepřijou-li na podzim předčasné volby, do Vánoc se ještě bude vyvíjet činnost - ale pak už začne na plno kampaň. Tehdy o ministerstvo ztrácejí zájem i samotní ministři, chtějí jediné: žádné průšvihy, čili pokud možno opět žádná rozhodnutí. Po volbách se měsíc bude čekat na koalici, to se také nic nedělá (mimo malých domů od přesluhující vlády .. ale mluvíme tu o práci státního aparátu). Koalice dosedne, dostane sto dnů hájení kdy se budou "zpracovávat nové koncepce" a výstupy opět žádné .., a pokud (zdůrazňuji) se do té doby neobjeví nějaký skandálek, tak potom teprv resorty začnou reálně fungovat. Suma sumárum, za rok a půl ode dneška.

Tohle ví všichni, kdo mají se státní správou co do činění. Některým to vyhovuje (tak třeba těm ministrům..). Atrofie postihuje celou zemi typicky jednou za čtyři roky, nestabilní resorty mají samozřejmě prázdniny ještě častěji. Takové školství nebo kultura čekají výměnu ministra v posledních letech téměř neustále. Vážně se někdo diví, že v takovém prostředí není koncepce a kontinuita?

Kdyby platil zákon o státní službě (nikoliv jeho parodie, která včera prošla vládou), tak jak to doporučuje Rekonstrukce státu (ale abychom byli féroví třeba i ČSSD), personální zemětřesení by nehrozilo a ministerstva dnes mohla normálně pokračovat ve fungování. Škoda. Snad příště.