Křoví ve veřejných zakázkách
O soutěži a "soutěži" o veřejné zakázky
Firmy Hospimed, Cardion a několik dalších dodavatelů medicínských přístrojů se mohly dopustit kartelového jednání, nepřímo to ukazuje práce mé diplomantky Jany Marečkové. Tyto subjekty v několika případech "soutěžily" o zakázky jen a pouze se svými dceřinnými či sesterskými firmami. Našim zjištěním se dnes věnují Hospodářské noviny, sdružení Oživení na jejich základě podává podnět k antimonopolnímu úřadu.
Zakázky bez soutěže jsou dneska vše od vážného problému po mediální klišé. Na problém obrovského podílu "jednohubek" (tedy zakázek s jedinou nabídkou) na celkovém objemu jsme s kolegy v rámci naší pilotní studie zIndex upozornili v roce 2010, od té doby se však mnohé změnilo. V řadě prvé byly poslední novelou jednohubky postaveny mimo zákon - zakázku s jedinou nabídkou musí zadavatel až na výjimky zrušit. V řadě druhé se mezi dodavateli celkem rozšířila praxe "dělání křoví" - kdy si domluvený vítěz sežene do party několik dalších firem, které cíleně podají nabídky horší než on, a vytvoří tak zdání soutěže.
Zakázka zvenčí vypadá v zásadě košer. Soutěžilo se, vyhrála nejlevnější a nejlepší firma ... jediný problém je s náklady zakázky, které takto zformovaný kartel umí výrazně vyšponovat. Podobná praxe se dokazuje jen velmi obtížně, u nás i v zahraničí. Nám se to podařilo.
Pokud jsou některé firmy s odpuštěním natolik neopatrné, aby předstíraly soutěž s vlastní dcerou, měli bychom se ptát, zda naše zjištění nejsou špičkou ledovce. Dohoda uchazečů o nutném křoví přeci může velmi dobře proběhnout i bez majetkového propojení, pak bude už samozřejmě dokládána obtížněji - což má ovšem být práce antimonopolního úřadu a policie, nikoliv diplomových prací a neziskového výzkumu.
Jak taková koordinace funguje v praxi je velmi dobře vidět i na makro úrovni. V roce 2012 byly postaveny mimo zákon jednohubky, tedy bylo třeba aby v každé zakázce figurovali alespoň dva dodavatelé. V nepříliš konkurenčním prostředí, jakým jsou medicínské přístroje se to podařilo výborně - následující graf dokládá zlomové zvýšení "konkurence" v přímé návaznosti na novelu.
Zdroj: Marečková (2013), vlastní úpravy
Zatímco před novelou byla podána jediná nabídka v cca 25 % zakázek, po novele počet takových zakázek spadl prakticky na nulu, naopak prudce narostly zakázky s dvěma nabídkami (ty teď tvoří přes polovinu všech zakázek na zdravotnické přístroje). Vysvetlení jsou dvě možná - buď došlo ke skutečnému zvýšení konkurence - čirou náhodou současně s novelou, a nebo dochází na trhu ke koordinaci dodavatelů v míře výrazně větší, než co dokládá několik případů na něž jsme dnes upozornili.
Firmy Hospimed, Cardion a několik dalších dodavatelů medicínských přístrojů se mohly dopustit kartelového jednání, nepřímo to ukazuje práce mé diplomantky Jany Marečkové. Tyto subjekty v několika případech "soutěžily" o zakázky jen a pouze se svými dceřinnými či sesterskými firmami. Našim zjištěním se dnes věnují Hospodářské noviny, sdružení Oživení na jejich základě podává podnět k antimonopolnímu úřadu.
Jak se dělá křoví?
Zakázky bez soutěže jsou dneska vše od vážného problému po mediální klišé. Na problém obrovského podílu "jednohubek" (tedy zakázek s jedinou nabídkou) na celkovém objemu jsme s kolegy v rámci naší pilotní studie zIndex upozornili v roce 2010, od té doby se však mnohé změnilo. V řadě prvé byly poslední novelou jednohubky postaveny mimo zákon - zakázku s jedinou nabídkou musí zadavatel až na výjimky zrušit. V řadě druhé se mezi dodavateli celkem rozšířila praxe "dělání křoví" - kdy si domluvený vítěz sežene do party několik dalších firem, které cíleně podají nabídky horší než on, a vytvoří tak zdání soutěže.
Zakázka zvenčí vypadá v zásadě košer. Soutěžilo se, vyhrála nejlevnější a nejlepší firma ... jediný problém je s náklady zakázky, které takto zformovaný kartel umí výrazně vyšponovat. Podobná praxe se dokazuje jen velmi obtížně, u nás i v zahraničí. Nám se to podařilo.
Pokud jsou některé firmy s odpuštěním natolik neopatrné, aby předstíraly soutěž s vlastní dcerou, měli bychom se ptát, zda naše zjištění nejsou špičkou ledovce. Dohoda uchazečů o nutném křoví přeci může velmi dobře proběhnout i bez majetkového propojení, pak bude už samozřejmě dokládána obtížněji - což má ovšem být práce antimonopolního úřadu a policie, nikoliv diplomových prací a neziskového výzkumu.
Fiktivní konkurence v každém čtvrtém tendru?
Jak taková koordinace funguje v praxi je velmi dobře vidět i na makro úrovni. V roce 2012 byly postaveny mimo zákon jednohubky, tedy bylo třeba aby v každé zakázce figurovali alespoň dva dodavatelé. V nepříliš konkurenčním prostředí, jakým jsou medicínské přístroje se to podařilo výborně - následující graf dokládá zlomové zvýšení "konkurence" v přímé návaznosti na novelu.
Jednohubky - efekt novely 2012
Zdroj: Marečková (2013), vlastní úpravy
Zatímco před novelou byla podána jediná nabídka v cca 25 % zakázek, po novele počet takových zakázek spadl prakticky na nulu, naopak prudce narostly zakázky s dvěma nabídkami (ty teď tvoří přes polovinu všech zakázek na zdravotnické přístroje). Vysvetlení jsou dvě možná - buď došlo ke skutečnému zvýšení konkurence - čirou náhodou současně s novelou, a nebo dochází na trhu ke koordinaci dodavatelů v míře výrazně větší, než co dokládá několik případů na něž jsme dnes upozornili.