13.12.2013, Brno: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) potěšil stovky firem, žijících ze státních peněz. Nenechal se zahanbit senátory, kteří nedávno zdvojnásobili limity pro zadávání zakázek z ruky, a demontoval další z pilířů "Transparentní novely" - zákaz zakázek s jediným uchazečem.

Místní odborná veřejnost propuká v jásot a spontánně zasílá předsedovi úřadu Petru Rafajovi květiny a bonboniéry. Ty mají vyjádřit dík, že národu vrátil tolik oblíbené jednohubky - zakázky s jediným uchazečem, které poslanecká sněmovna v rámci boje proti korupci tak krátkozrace zakázala (možná i v reakci na naše starší povrchní zjištění, že takových zakázek vypisují ministerstva cca 42%).

Jeho Úřad totiž nalezl cestu jak nemilý paragraf obejít, a rozhodl, že zákaz jednohubek přeci nemusí nutit nikoho k skutečné soutěži. Pro splnění zákona nově stačí, aby předjednaný dodavatel doručil druhou nabídku prostřednictvím vlastní dceřinné firmy. Tak jako jsme doložili, že to dělají průkopníci z firem Hospimed s.r.o., Cardion s.r.o. a Schoeller Instruments, s.r.o. - kteří "soutěží" s vlastními dcerami o zakázky na medicínské přístroje již od 1.4.2012, kdy vešel onen nemístný zákaz v platnost.

Jelikož firmy byly podezřelé z porušení hned dvou zákonů, musel Úřad k jejich obraně použít techniky známé jako Cimrmanův krok stranou (příznivci klasické literatury by možná vzpomněli i Orwellův doublethink). Ptáte se jak? Nejprve řekne, se zakázky zúčastnila jediná firma, a proto nebyl porušen Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Následně řekne že v zakázce vlastně byly firmy dvě, a proto se neporušil Zákon o veřejných zakázkách. Právně možná argumentace dává smysl, ekonomicky je to ale průšvih, a selský rozum nad ním zůstává stát

Z rozhodnutí ÚOHS cituji: U 100% vlastněných dceřinných společností nelze presumovat, že by tyto při svém vystupování na trhu jednaly zcela nezávisle, tj. že by vůči svým mateřským společnostem vystupovaly jako konkurenti .. neboť se na ně nahlíží jako na jednoho soutěžitele, byť se na první pohled může zdát že se jedná o 2 rozdílné subjekty. (celá odpověď Úřadu na podání kolegů z Oživení zde)

Úřad tu konstatuje, že nemohlo dojít k porušení hospodářské soutěže, protože vůbec žádná soutěž nebyla. "Soutěžil" tu ve své podstatě jediný subjekt. S tím se dá celkem souhlasit. Jenže ouha, k tomu totiž Zákon o veřejných zakázkách říká:

Pokud dodavatel podá více nabídek samostatně nebo společně s dalšími dodavateli, .. , zadavatel všechny nabídky podané takovým dodavatelem vyřadí. Dodavatele, jehož nabídka byla vyřazena, zadavatel bezodkladně vyloučí z účasti v zadávacím řízení.

Jakto že se tohle ustanovení neuplatní - vždyť jsme právě řekli, že "soutěžila" jediná firma? Finálním krokem Úřadu je tvrzení, že uchazeč o zakázku je něco jiného než soutěžitel. Zatímco soutěžitel je tu jen jeden, uchazeči jsou v té stejné zakázce dva. Byť se pokaždé jedná o stejnou dvojici firem - např. Hospimed s.r.o. a jeho dceru Medisap s.r.o. Pro obě tyto firmy je to ideální konstelace - kdyby byli soutěžitelé dva, jednalo by se o nezákonný kartel. Kdyby byl jediný uchazeč, bylo by z toho porušení zákona o veřejných zakázkách. Takto je vše ok, a nezbývá než jim popřát úspěšný byznys.

P.S. Původně jsem chtěl k tématu napsat vážný článek. Někdy je však skutečnost natolik absurdní, že to prostě nejde. Jako neprávník si netroufám soudit, jestli ta absurdita leží v samotném zákoně, nebo v rozhodnutí Úřadu. Faktem je, že tímto rozhodnutím pravidlo jediné nabídky přestává být protikorupčním opatřením, a zůstává pouhou přítěží pro slušné zadavatele.

P.P.S. Nerušit, novelizovat.

Psáno jako glosa pro Nadační fond proti korupci