Je lepší rychlá tvrdá krize, nebo splácet dluhy dalších třicet let? A bude někdo následovat řecký příklad?

Když člověk projí víc než vydělá, zadluží se. Když v projídání pokračuje a nesplácí, přijde na něj časem exekuce a zabaví mu vše od chaty po televizi. Asi vás to překvapí, ale státy to s bankroty tak tvrdé nemají - ano, je problém s dovozy, se zahraničními investory, inflace může dramaticky vyletět .. ale navzdory všem těmto neduhům se zemi bankrot může vyplatit, jako se vyplatil třeba nedávno Polákům, když těsně po revoluci odmítli platit dluhy nasekané komunistickými vládami.

Co se reálně stane při konkrétním bankrotu nelze předvídat, podmínky jsou vždy trochu jiné. Typický scénář zahrnuje úprk zahraničních investorů, propad všech myslitelných domácích trhů (zejména s věcmi které ze země nelze odvézt - tedy s nemovitostmi) a snahu obyvatelstva zachránit úspory a ideálně je přelít do zahraničí. Nutno přiznat, že všechny tyto věci v Řecku již dávno proběhly. Tedy čeho se bát?

Měnová odluka - menší zlo, než splácet dluhy?

Stát nemá na platy. Normální země nastartuje tiskárny, natiskne si peníze a jede dál - jako třeba Československo v roce 1953. Je potřeba pohlídat si inflaci, což si vyžádá pár nehezkých cenových regulací a ožebračených majitelů nemovitostí, ale když se gumuje státní dluh, holt lítaj třísky (a populistické vlády s tím nemívají problémy). Případ Řecka je oproti předchozím bankrotům zvláštní a nový díky euru. Řecko totiž peníze tisknout nemůže, se vstupem do eurozóny se tohoto privilegia vzdalo. Aby mělo čím platit mzdy a důchody, bude z ní tedy muset vystoupit.

Otázka je, kolik najde řecká vláda rozumu. Je potřeba méně tisknout a víc utahovat opasky. Jinak se vedle očekávaného kolapsu zahraničních investic a měnového kurzu země propadne do hyperinflační spirály, která má skutečný potenciál ji položit na kolena (více než splácení téměř 200 % HDP dluhů..). Jakkoliv Řekové odmítají úspory pod diktátem mezinárodních institucí (možná i rozumně), tyto úspory by už odmítat neměli - alternativou k nim je totiž skutečný rozpad ekonomiky.

Suma sumárum - Řecku se bankrot může vyplatit, protože část typických důsledků státního bankrotu se už stejně dávno stala. Pokud (a to je pokud s velkým P) po měnové odluce udrží řecká banka inflaci na uzdě, tak dojde "jen" k propadu směnného kurzu drachmy - či jak se nová měna bude jmenovat. Řekové přestanou kupovat zboží z dovozu, protože na něj nějaký čas nebudou mít. Ekonomika ale bude dál fungovat, časem se možná vrátí i zahraniční investoři a domácí úspory, protože nad státem se už nebude vznášet hrozba bankrotu. Pro Řecko je tedy bankrot dost možná menším zlem. Z pohledu nás, ostatních zemí, je to bohužel naopak.

Řecký bankrot, španělský problém?

Řecký dluh sám o sobě pro mezinárodní finance není nic nebezpečného. Ano, je téměř na dvojnásobku řeckého HDP, ale Řecko je relativně malá země - kdyby chtěli, asi by Řecké dluhy dokázali bez větší újmy splatit Němci samotní, natož pak spojené státy eurozóny. Skutečný problém tkví v otázce: "Když nechá eurozóna padnout Řecko, může se něco podobného stát Španělsku? Itálii?" To už jsou větší ryby (a větší dluhy), které mohou opravdu zahýbat světovými financemi.

Bankrot Řecka je nebezpečný hlavně jim. Pro zemi v dluzích je totiž kritické si levně půjčovat, platit nízký úrok. To se velmi dobře daří třeba Japonsku nebo Spojeným státům. Díky důvěře mezinárodních trhů v jejich schopnost splácet mají úroky kolem 2 %. Naopak příkladem zemí sužovaných velkými úroky je třeba Rusko nebo Brazílie s úroky nad 10 % a na jejich cestu se mohou vydat právě i jihoevropské země, propadne-li se důvěra mezinárodních trhů. To kvůli nim řeší celý svět otázku relativně malé řecké ekonomiky.

Kdyby Evropa držela ústa a platila řecké dluhy, vykročili bychom vstříc stagnaci či mírnému růstu, kde se silnější ekonomiky (čti Německo) v Evropě podporují ty slabší v zájmu politického klidu a snižování ekonomické nerovnováhy. Místo toho nás Řekové nasměrovali k něčemu, co lze skutečně nazvat dvourychlostní Evropou.

P.S. Přednášel jsem dnes v Kyjevě o zcela nesouvisejícím tématu otevřených dat. Po přednášce jsem dostal dotaz od jedné novinářky ohledně názoru na Řecko. Plus mínus jsem odpověděl obsahem tohto článku, a dostal odpověď: "My na Ukrajině také zvažujeme bankrot. Investoři už jsou dávno pryč, měna kolabuje, tak proč neodepsat dluhy?" Možná že zakrátko uvidíme víc strategických bankrotů - uvidíme, jak dopadnou Řekové.

Psáno pro ihned.cz