Čas přestat rozdávat
Ekonomika postižená koronavirem je na kapačkách, štědře sanovaná vládou. Stav byl v pořádku první měsíce krize, je to ale neudržitelné dlouhodobě. Krize může trvat dlouhé měsíce, některá odvětví se možná na původní stav nedostanou roky - například cestovní ruch. Držet je uměle nad vodou z peněz daňových poplatníků je nejen velmi nehospodárné, přináší to také značná korupční rizika. Řekněme rozdávání dost. Ekonomice se přece dá pomáhat i jinak, než sypáním peněz podle na koleni ušitých pravidel.
Vláda firmám posílá štědré dotace - v Rekonstrukci státu jsme spočítali, že dosud přislíbená podpora má stát 195 mld. Kč. Krom toho se vláda zaručí za dalších 665 mld. úvěrů (pokud se třeba jen desetina nesplatí, znamená to dalších 66 mld. výdajů). U naprosté většiny těchto podpor vidíme, že vláda nepostupuje příliš transparentně - a to v našem hodnocení vidíme jen špičku ledovce - studujeme zdůvodnění a formální podmínky programů. Největší rizika přitom jsou v praktickém provedení. Když se podle neozkoušených pravidel rozdávají stovky miliard, zůstane za nehty možná podstatně více, než jen troška.
Z aktuální debaty o navyšování deficitu je navíc patrné, že účet není konečný. Vláda bez jasného vymezení požaduje po sněmovně další desítky miliard. Mají jít do dalších dotací?
Proinvestovat se z krize je rozumné. Prorozdávat nikoliv. Vláda má navyšovat investice, pomoci obcím a krajům aby dělali totéž (místo aby jim peníze brala). S kolegy z FSV UK pracujeme na modelu tzv. fiskálních multiplikátorů. Ten ukazuje že například stavební zakázky malým a středním firmám výborně absrorbují nezaměstnanost. Stát navíc svým dodavatelům může uložit platit včas faktury - a omezit tak bankroty způsobené druhotnou platební neschopností.
Výhodou veřejných zakázek, stejně jako dotačních titulů EU jsou nastavené a vyzkoušené kontrolní mechanismy. I když jsem ten poslední, kdo by je označil za ideální - pořád dávají ujištění, že se většina peněz vynaloží relativně rozumně a hospodárně. Můžeme totéž říct o vládních dotacích?
Psáno jako glosa pro NFPK
Vláda firmám posílá štědré dotace - v Rekonstrukci státu jsme spočítali, že dosud přislíbená podpora má stát 195 mld. Kč. Krom toho se vláda zaručí za dalších 665 mld. úvěrů (pokud se třeba jen desetina nesplatí, znamená to dalších 66 mld. výdajů). U naprosté většiny těchto podpor vidíme, že vláda nepostupuje příliš transparentně - a to v našem hodnocení vidíme jen špičku ledovce - studujeme zdůvodnění a formální podmínky programů. Největší rizika přitom jsou v praktickém provedení. Když se podle neozkoušených pravidel rozdávají stovky miliard, zůstane za nehty možná podstatně více, než jen troška.
Kam jinam s penězi?
Z aktuální debaty o navyšování deficitu je navíc patrné, že účet není konečný. Vláda bez jasného vymezení požaduje po sněmovně další desítky miliard. Mají jít do dalších dotací?
Proinvestovat se z krize je rozumné. Prorozdávat nikoliv. Vláda má navyšovat investice, pomoci obcím a krajům aby dělali totéž (místo aby jim peníze brala). S kolegy z FSV UK pracujeme na modelu tzv. fiskálních multiplikátorů. Ten ukazuje že například stavební zakázky malým a středním firmám výborně absrorbují nezaměstnanost. Stát navíc svým dodavatelům může uložit platit včas faktury - a omezit tak bankroty způsobené druhotnou platební neschopností.
Výhodou veřejných zakázek, stejně jako dotačních titulů EU jsou nastavené a vyzkoušené kontrolní mechanismy. I když jsem ten poslední, kdo by je označil za ideální - pořád dávají ujištění, že se většina peněz vynaloží relativně rozumně a hospodárně. Můžeme totéž říct o vládních dotacích?
Psáno jako glosa pro NFPK