Den 3.května 2007 by si měl každý občan zapsat do kalendáře. Možná se jednou stane státním svátkem. Dobrá, tedy alespoň památným dnem. Toho dne došlo totiž k nečekané proměně Václava Klause, které se dosud zdráhám uvěřit. Ještě ráno jsem četl ve všech médiích o jeho přednášce pro studenty Vysoké školy ekonomické na téma „environmentální problémy je nutno nazírat jen a pouze přes optiku ekonomie, tj. přes kategorie náklady v.výnosy“ (rozuměj: žádné rozhodnutí o našem bytí nesmí být činěno na základě pouhého pozorování degradace základních životních podmínek, či snad dokonce na základě principu předběžné opatrnosti). Odpoledne již čtu od téhož autora větu „verdikt musí být lidský, nikoli ekonomický“, připouštějící, že chceme-li olympiádu, řekněme ano, ale nepoužívejme na její obhajobu kategorii nákladů a výnosů. Přitom nejde o rozdíl, v obou případech razí autor stejnou tezi. Jenom u těch životně důležitých si nepřeje, abychom se rozhodovali pudově – tedy sebezáchovně (byť s podloženými argumenty) nýbrž pouze striktně matematicky kalkulovali, zda se to „rentuje“, zatímco u věci zbytné připouští opuštění striktní racionality – chceme-li to tak moc, tak si to dopřejme, ať nás to stojí co to stojí. Buďme přece trochu grandi! Je to už dostatečně zvrácené k pochopení?

Ještě podstatnější proměna Václava Klause nastala v jeho přístupu k občanskému aktivismu. Jakoby již opustil svou doposud striktní linii „chceš-li mluvit do věcí veřejných, staň se nejprve členem strany“. Aktivisté občanské společnosti, které ještě včera považoval za největší hrozbu demokracie a svobody se stali náhle jeho vzorem. Jak jinak si vysvětlit jeho větu: "Podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína jsem ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné byla."

Vysvětlení může být několik. Může se jednat o poslední stadium nemoci, která propagovala z fáze slepoty (žádné ničení planety„nevidím“) do absolutního rozdvojení osobnosti. V takovém případě můžeme být rádi, že to dopadlo takhle, Řehoř Samsa na tom byl podstatně hůře. Může však také jít o nahromaděný vztek nad bezmocí mocných, který ho zahnal do osidel aktivismu. Chtělo by se zvolat: Vítejte na palubě! Nebýt toho, že o nejisté politické přeběhlíky nemají solidní aktivisté zájem. V neposlední řadě může také jít o taktiku před nadcházejícími presidentskými volbami – vzbudit zdání, že je presidentem skutečně všech občanů, tedy i těch, kteří se považují za aktivní prvky jím nenáviděné občanské společnosti. Vzhledem k avizovanému obsahu brožurky o modré planetě, jejíž vydání se každým dnem blíží však obě posledně jmenovaná vysvětlení nebudou mít nejspíš dlouhého trvání.

Nejpravděpodobnějším se jeví, že skutečná příčina proměny bude velmi prozaická – „ničení“ jeho krajiny se prostě dostalo na dohled z Hradu. V takovém případě je to pro ostatní špatná zpráva, protože Severní Čechy a další zničená území na dohled z Hradu nejsou.

Ať tak či onak, náznak proměny tady je, hledá se pouze nějaký Kafka, který by to dotáhl.