Pane Junckere děkujeme, paní Jourová gratulujeme!
Předseda Juncker je na naší straně. Zná naše slabiny a podává nám přes Věru Jourovou záchrannou ruku.
Psychotesty pro kandidáty!
Kolega bloger David Rajmon si stanovil několik kritérií, které mu mají napomoci identifikovat nejvhodnějšího kandidáta na presidenta. Dosavadní desetileté zkušenosti i to, jak se doposud noví kandidáti projevovali však jasně říkají, že mezi nimi schází kritérium kardinální a přitom natolik lidské – je-li či není kandidát bláznem.
Tomáš Töpfer a jeho Imunita
Recenze: Další funkce Tomáše Töpfera - režije v Senátu se skutečně povedla. Splnila poslání divadla: herci se bavili, obecenstvo se děsí.
Kdo zastaví poslance Béma?
Poslanec Pavel Bém prosazuje zákon, který má zabránit vyšetřování korupce cestou zamezení přistupu k bankovním kontům. Proč asi?
Přímá volba presidenta - kdo je vinen
Politici, jejichž tváře již více než deset let denodenně vídáme a výsledky jejich práce máme tu čest sami na sobě pocítit se obávají přímé volby presidenta. Přesněji řečeno, mají strach z úsudku občanů.
Temelín - není to celé trestný čin?
Varování: tohle nebude zábavné čtení!
Co nám vzkázal Václav Havel?
Zbabělost se ptá: Je to bezpečné?
Sobectví se ptá: Je to výhodné?
Domýšlivost se ptá: Je to populární?
Svědomí se ptá: Je to správné?
A pak přijde čas, kdy člověk musí zaujmout postoj, který není ani bezpečný, ani výhodný, ani populární – člověk jej musí zaujmout jednoduše proto, že je to správné.
Martin Luther King
Václav Havel se řídil právě tím, co považoval za správné a ukazoval tak směr i v dobách, kdy to bylo nebezpečné, nevýhodné, nepopulární. Na rozdíl od dnešních „lídrů“, kteří právě v těchto dnech horlivě argumentují o tom, že je nevýhodné zachovat se k EU jako spolehlivý týmový hráč. Dramatik Havel si snad záměrně vybral tuto chvíli pro svůj finální kontrapunkt.
Prodávání hlasů = výprodej demokracie
Polemika s článkem JUDr Petra Kolmana Každý máme právo svobodně prodat svůj hlas, MFDnes, 11.2.
ODS - kam se podíváš, samý pragmatik, žádný Lennon. Ani Michálek.
Českou politiku a tím i společnost drtí korupce. Jejím ideologickým rámcem je primitivní pragmatismus.
F.A.Hayek použil v jedné z kapitol v jeho Právo, zákonodárství a svoboda titulek: Svoboda může být zachována jen sledováním principů a je ničena sledováním účelnosti. Principy pak Hayek rozumí všeobecně platná pravidla správného chování. Podívejme se, jaký je výsledek souboje principů a účelů v současné realitě samotné české politiky, která by měla nastavovat úroveň pravidel správného chování.
V devadesátých letech u nás halasně rozbujel zprimitizovaný pragmatismus. Takový, který nechtěl rozlišovat mezi čistými a špinavými penězi. Jaká pravda a láska, jaký právní rámec, když jde o peníze, že. Šlo a jde o dogmatické sledování účelnosti, jehož trpké ovoce sklízíme v těchto dnech. S ohledem na to, jací staří a noví dnes sedí ve vedoucích křeslech, budou naše sklizně nepochybně ještě dlouho bohaté. A hodně drahé.
Zastánci pragmatismu považovali za ideologicky správné naprosto odideologizovat společenské dění a tím spíše politiku. Nebýt pragmatický znamenalo být diskvalifikován až na úroveň obecního blba. Praktické uplatňování pragmatismu se naopak stalo klíčovým kvalifikačním předpokladem pro raketový růst po kariérních žebříčních stranických i úřednických hierarchií směrem k dosažení dokonalé singularity – jak explicitně vyjádřil hlavní aktér korupčního skandálu, poradce ex-ministra Drobila: koncentrace kontroly (rozuměj rozkrádání) veřejných peněz do jednoho místa.
Odideologizování nepadly za oběť jenom chudinky pravda a láska. Stejně špatně dopadl i boj proti korupci. Hned od počátku se mu dostávalo posměšného přívlastku populistický, aby snad voliči nebrali sliby politického protivníka vážně. (Naneštěstí, korupční praxe samotných protivníků potvrdila tento nomen omen.) Pragmatici přitom jaksi nepochopili, že pravda, láska i kategorické odmítání lorupce nejsou ideologické, ale etické kategorie, pro mnohé životní principy i to, co by nám mělo jasně ukazovat směr v situacích těžkého rozhodování.
Dnes si nechtěná záře reflektorů posvítila na předsedu a místopředsedu ODS. Přirozeně. Ex-ministr Drobil se v konfrontaci se záznamy hovorů marně snažil svou naivní suverenitou přesvědčovat o své čistotě. Premiér Nečas skrýval třes z megaprůšvihu, do kterého se namočil se špatně zahranou razancí. Oba dva zpívali svoje party tak falešně, že jejich výkon musel fascinovat kdekoho. Stejně jako hvězdná pěchota.
Silné světlo namířené na uvedené aktéry však způsobilo, že v šeru okolo téměř zanikly jiné charakteristiky stále téhož. Den před erupcí na MŽP citovala média věty nového pražského primátora MUDr.Svobody : „Jestli je výběrové řízení takové či onaké je rozhodnutím o tom, že přijdeme o bruselské peníze. Musíme udělat všechno pro to, abychom peníze dostali.“ Obavy demonstrantů proti koalici ODS a ČSSD na pražském magistrátu byly oprávněné. Řeč totiž byla právě o výběrovém řízení na údajně drasticky předraženou rekonstrukci čističky vod, která měla posloužit suverénním chlapcům z ODS.
Před volbami i po nich nabádal primátor Svoboda voliče a posléze i protestující, aby mu v jeho plánu pro boj s korupcí důvěřovali. Několik umazaných figur magistrát již skutečně opustilo. Aby se ovšem pouze uhnízdili jinde. Citované prohlášení však potvrzuje , že korupce není věcí jenom mladých psích deček z ministerstev či magistrátu utržených z řetězu. Korupce je stav mysli i seriózně se tvářících politiků - pragmatiků. Primátor na sebe prozradil, že je ochoten obětovat princip poctivosti, férové soutěže, povinnosti řádně hospodařit s penězi daňových poplatníků (a své sliby) účelu získat peníze třeba i podvodem. S takovou nemůže nikdy korupci z magistrátu vymést, nanejvýš se stává její součástí. Nemůže být ani dobrým politikem. Protože pokud rouškou pragmatismu i on toleruje korupci, jenom se tím podílí na dalším prohlubování celkové demotivace společnosti . Nebo ji naopak pomáhá nahnat do náruče extrémistů. V lepším případě se společnost zradikalizuje jenom do té míry, že bude tleskat třetí defenestraci.
Snad někdo zavčas upozorní primátora, že právě v okamžicích složitého rozhodování je nejlepším kompasem jednoduchá úvaha – správné je to, co je etické. Možná přijdeme o peníze z EU. Současně je ale velká šance, že zastavením a přehodnocením celého výběrového řízení na čističku zabráníme rozkradení miliard z našich vlastních daní a ušetříme si grandiózní ostudu v celé EU, pokud by odtud peníze skutečně přišly. Strana mu to jistě spočítá. Občané však sotva. A návdavkem získáme alepoň první náznaky hrdosti, že jsme schopni si zorganizovat vlastní věci sami a za vlastní peníze.
A konečně, za důkladnou pozornost stojí postoj Václava Klause, otce všech českých pragmatiků k současné kauze. Je nešťastný z toho, že se ta věc vůbec stala. Nikoli snad pro její podvodný charakter, nikoli pro katastrofální morální profil většiny účastníků, nikoli pro negativní dopad aféry na důvěru veřejnosti v politiky a politiku. Ty jsou jistě pod jeho rozlišovací schopnosti. Je nešťastný proto, že vláda možná nebude moci vládnout, třeba i s korupcí, ale vládnout. A také že odešel ministr, který si vytkl za cíl „odideologizovat“ ministerstvo životního prostředí. Že ztratil souputníka ve svém vlastním ideologickém boji proti ochráncům kvality životního prostředí.
V jak silném kontrastu ke Klausovu „principiálnímu“ postoji k této kauze jsou celoživotní postoje skutečné světové osobnosti, o které referovala před pár týdny média. Při příležitosti nedávného výročí zabití Johna Lennona zaznělo z úst různých povolaných hodnotitelů hudebníkova života hodnocení, že z dnešního pohledu byly Lennonovy postoje údajně naivní. Nebyly, byly principiální a byly prožité. Lennon byl aktivním pacifistou. Protestoval proti válce, ať už byly důvody jejich obhájců jakkoli vysvětlující. Držel se své víry v princip, že násilí plodí násilí. Princip prověřený věky.
Aniž bych znal skutečné a celé pozadí celé dnešní kauzy na MŽP, jeví se mi, že jediný, kdo se v této kauze přiblížil k Lennonovi byl Libor Michálek. Ten, o kterém premiér Nečas řekl, že je jediným, kdo selhal. Jediný obklopený pragmatiky. Pokud má F.A.Hayek pravdu, naše svoboda je ohrožena. Měli bychom s tím zavčas něco udělat.
ČEZ: Ty půjdeš a ty nastoupíš! Premiére zařiď to!
Politici se předhánějí ve slibech, jak po volbách zatočí s korupcí. Mnozí komentátoři a odborníci již dnes varují, že jde pouze o slovní cvičení s líbivým obsahem. Že s korupcí nebude hned tak v Česku konec silně naznačuje i to, jak se jednotlivé strany zaměřily na zprůhlednění a zpřísnění pravidel pro veřejné zakázky, zatímco cudně mlčí o tom, jak naloží s klientelismem ve svých vlastních řadách. Důvody pro to, aby se právě tento druh korupce dostal minimálně na stejnou úroveň jsou nasnadě.
Není dnes již žádným tajemstvím, že kontrolu nad všemi dosavadními parlamentními politickými stranami, s vyjímkou strany Zelených, mají manažeři společnosti ČEZ. A náklonnost politickýc stran pak ČEZu umožňuje zasahovat do obsazování klíčových pozic na ministerstvech. Kombinací kontroly nad poslanci a senátory stejně jako úředníky ministerstev dosahuje ČEZ schvalování všeho, co si jenom zamane.
Několik příkladů par excellence: v létě 2009 prošel poslaneckou sněmovnou a později senátem tunel ČEZu na státní rozpočet ve výši cca 70 miliard. Příjmy z prodeje povolenek na emise CO2, které si měly energetické firmy kupovat, aby byly nuceny k investování do čistějších technologií a které se měly stát příjmy státního rozpočtu byly přiděleny zdarma prakticky téměř výhradně ČEZu.
Ing. Tomáš Chemlík, svého času člověk odpovědný na Ministerstvu životního prostředí za žádosti směřované do Bruselu o přidělení volných povolenek na emise CO2 požadoval přidělení povolenek ve výši 99mil tun/rok, zatímco skutečné emise byly na úrovni 82mil tun, což docela přesně předvídaly ekologické organizace. Po úspěšném přidělení nadměrných povolenek odešel Chmelík pracovat do ČEZu.
Opačným směrem – z ČEZu přisla na MŽP paní Ruth Bízková. Stejně jako Chmelík byla odpovědna, světe div se, za žádosti o přidělování volných emisních povolenek. A stejně jako její předchůdce žádala podstatně více než bylo třeba. (http://www.stuz.cz/view.php?cisloclanku=2007030012) Na základě zkušeností s vyčuranou ČR, tentokrát komise přidelila množství podstatně se blížící k realitě. ČR vzápětí komisi zažalovala (http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=23288). Ostuda pro ČR? No a? Když jde o peníze pro ČEZ...
Jestliže se ČEZ již rozhodl ohledně Temelína, jakpak je na tom Prunéřov? Zde se ČEZ rozhodl, že prodlouží provoz největšího tuzemského zdroje znečištění - elektrárny Prunéřov, o dalších 25 – 30 let. Chce přitom ušetřit na zdraví Severočechů i ochraně klimatu – odmítá použít nejlepší dostupnou technologii s vyšší účinností. Když se do případu vložila i Mikronésie, která se cítí ohrožena podobnými projekty z důvodu stoupající hladiny světových oceánů jako dopadu klimatických změn a hladké schválení se zadrhlo, nechal se ČEZ slyšet, že případné negativní stanovisko MŽP k EIA bude respektovat. Lhal. Martinu Romanovi bylo již v té době úplně jedno, co bude nějaký státní úřad říkat. Výrobu technologie dávno zadal a předplatil. Teprve dnes se ukazuje, že nové kotle už jsou vyráběny. Matin Roman vůbec nepočítal, že by se objevil nějaký potížista. Ten se ukázal v zelených ministrech životního prostředí Bursíkovi a následně Dusíkovi. Váhový a vlivový rozdíl mezi ministrem a ČEZem se ukázal hodně nevyrovnaný. Dusík odstoupil. Po frašce s ministrem zemědělství Šebestou je dnes na stole konečné řešení ala ČEZ – ministryní se stane Ruth Bízková. Pochybujete po téhle rošádě ještě o samostatnosti českých politických stran a úřadů , jejich objektivitě, samostatnosti a nezastupitelné roli v demokracii a při správě země?
Jsou manažeři ČEZu korupčníky, kterým v téhle zemi ostantní nesahají ani po kotníky nebo jenom já příliš inklinuji ke spikleneckým teoriím. Možná, že vše je jak má být a výše uvedené je jenom jedna veliká náhoda – stejně jako dovolené v Toskánsku. Ale vsadím se, že kdybych jezdil do Toskánska každý měsíc deset let já, při mé smůle se u mé jachty s Martinem Romanem,ex- ministrem Urbanem a s Markem Dalíkem nepotkám.
Prvňáčci přicházejí do školy nepřipraveni, dospělí často nerozumí textu. Česko 2024
Malý fízl v režii toho velkého
Česká demokracie nabourala, obstrukce ničí smysl voleb
Ideový guru Motoristů je Klaus. V desateru by mohli mít, že Rusko není nepřítel
Hranolky ze sebe Fiala neudělá. Musí jezdit za voliči po celé zemi. Jinak je nezíská
