Zpráva o stavu ŽP za rok 2016 uvádí jako jeden z negativních faktorů zvýšení produkce obalů o 5, 7 %. Zcela upřímně - není se čemu divit. Formulace jednoho ze stěžejních ustanovení pro prevenci vzniku obalů a návazně tedy odpadů, je zcela bezzubá.


Zpráva o stavu ŽP za rok 2016 uvádí jako jeden z negativních faktorů zvýšení produkce obalů o 5, 7 %. (Mezi roky 2009 a 2016 vzrostla produkce obalových odpadů o 28,6 %. V roce 2016 bylo v ČR vyprodukováno 1 149,8 tis. t odpadů z obalů. Meziroční tempo nárůstu produkce odpadů z obalů má od roku 2009 rostoucí tendenci.)

To lze jistě zčásti přičíst zvyšující se spotřebě. Jak ale působí od roku 2002 stanovená povinnost prevence obalů?

Osoba uvádějící obaly na trh „je povinna zajistit, aby hmotnost a objem obalu byly co nejmenší při dodržení požadavků kladených na balený výrobek a při zachování jeho přijatelnosti pro spotřebitele nebo jiného konečného uživatele, s cílem snížit množství odpadů z obalů, který je nutno odstranit“ (§ 3 odst. 1, zákona o obalech).

Kompetence kontroly plnění těchto povinností je svěřena pěti různým úřadům státní správy. Již v srpnu minulého roku jsem se obrátila na všech pět úřadů s žádostí o sdělení, jakým způsobem a kolik kontrol bylo provedeno za období roku 2016 a v první polovině roku 2017, zajímaly mne také praktické zkušenosti s naplňováním uvedené, jim svěřené kompetence. Poslední odpověď jsem obdržela až nyní, po šesti měsících.

Závěr mého šetření je, že žádný z úřadů neshledal porušení povinnosti nadměrného obalu. Na první pohled by to mohlo být jistě potěšující sdělení. Bližší analýza odpovědí ale odhaluje smutnou realitu.

ČOI, jejíž působnost se zřejmě vztahuje na nejpočetnější skupinu výrobků, postačí, pokud osoba uvádějící na trh nebo prodávající výrobek předloží při kontrole prohlášení o splnění podmínek ve smyslu zákona o obalech. Pokud je kontrolovaným výrobce dodávající své výrobky v obalech, proviní se podle ČOI zřejmě jen tím, že neinformuje odběratele o splnění požadavků obalového zákona.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce provedla za 18 měsíců celkem 5 kontrol podle obalového zákona, jen dvě z nich, a to přímo na podnět občanů, se ovšem týkaly nadměrnosti obalů. Podle jejich zkušenosti a údajně pravidelně prováděného screeningu je ustanovení § 3 obalového zákona plněno, neboť je zejména třeba vždy při hodnocení přihlédnout k zachování jeho přijatelnosti pro spotřebitele.

Krajské hygienické stanice posuzují nadměrnost obalu, jak zdůrazňují, v rámci široké škály jiných povinností posouzením „informační dokumentace ke kosmetickým přípravkům“. Pochybení nebyla zjištěna.

Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv odpověděl poslední. Kontrolu nadměrnosti obalů provádí „v těsné vazbě na požadavky zákona o léčivech“.
Z rozsáhlého popisu jeho kontrolní činnosti registrace veterinárních léčivých přípravků, jejich výroby, distribuce a uvádění na trh jsem se ve vztahu ke kladeným otázkám dověděla, že toho prostě mají hodně co na práci.

Také Státní ústav pro kontrolu léčiv sleduje obaly z hlediska mnoha dalších jistě důležitých kritérií, nicméně cílené kontroly na dodržování § 3 obalového zákona neprovádí. Ústav
je přesvědčen, že u všech léčivých přípravků je velikost balení odůvodněna.

Z přehledu odpovědí úřadů odpovědných za kontrolu nadměrnosti obalů je zřejmá určitá opatrnost a podle mého názoru i určité podcenění plnění, zákonem o obalech stanovené, povinnosti.

Zcela upřímně - není se čemu divit. Formulace jednoho ze stěžejních ustanovení pro prevenci vzniku obalů a návazně tedy odpadů, je zcela bezzubá.

Pokud jeho výrobce nebo distributor při kontrole neobhájí objem a hmotnost širokým argumentačním prostorem tzv. “požadavky kladenými na balený výrobek“, je druhá část ustanovení zákona uvádějící důvod „přijatelnosti obalu pro spotřebitele“ již naprosto právně bezbřehá. Celé to připomíná stejně nenapadnutelnou dimenzi obdobných tvrzení o přizpůsobení různého složení výrobků požadavkům spotřebitelů.

Ale co bychom nešvejkovali dále, ustanovení v zákoně přece máme!


Problematika obalů byla projednávána v Senátu v rámci Zprávy o Životním prostředí 2016