Představení lídrů obou demokratických kandidátek rozvířilo diskusi o zastoupení žen v politice. Piráty a STAN zastupuje Olga Richterová a Spolu Markéta Pekarová Adamová. Obě jsou na prvním místě kandidátky v Praze. Takže na první pohled je to opravdu dost bída.

Na Piráty se STAN se navíc snesly připomínky, které směřovaly ke způsobu představení kandidátů. Údajně mělo vedení situaci maskovat více ženami na tribuně, a tím problém rozmělnit. Z mého pohledu by se jednalo jen o optický klam, proto by to nebylo správné. Koalice Pirátů a STAN chce vystupovat transparentně a otevřeně. Problém s nerovnoprávným postavením žen je u nás poměrně veliký, avšak nevyřešíme ho tím, že se věc budeme snažit maskovat marketingovými triky.
Daleko důležitější bude sebereflexe politických stran, přiznání si, že ženy jsou v citelné menšině nejen v politice. Zdůraznit musíme podhodnocené mzdy žen oproti mužům. Dle průzkumů berou ženy méně o 20%. Ženy jsou rovněž méně zastoupeny ve vedoucích pozicích ve firmách. My muži si musíme přiznat, že se na ně více spoléháme při obstarávání domácnosti a dětí. V neposlední řadě jsou ženy často cílem sexistických útoků, jsou zpochybňovány jejich manažerské a odborné schopnosti. Pracoval jsem v soukromých firmách i v municipální správě a mohu potvrdit, že přítomnost žen v pracovních kolektivech i ve vedení je obrovským přínosem pro každou organizaci. Podle mých zkušeností bývají zodpovědnější, vytrvalejší a cílevědomější než muži. Pracovní prostředí a atmosféru jednoznačně kultivují k lepšímu. Ve školství a zdravotnictví jsou ženy fenoménem, který umožňuje těmto resortům existovat.
Co s tím? Jedná se o jeden z celospolečenských problémů, který nás vzdaluje od vyspělých západních zemí, a to nejenom z hlediska nerovného přístupu a porušováním lidských práv. Jestliže se na problém podívám čistě egoisticky a ziskuchtivě, je zřejmé, že přicházíme o obrovský duševní potenciál, který může daleko více přispět k rozvoji naší země. Mrháme talenty jen proto, že někdo nosí sukni a jiný kalhoty. Je dobře, že Piráti a STAN tento problém neskrývají. Nyní je čeká obrovský úkol, aby tuto velkou nespravedlnost, která v naší zemi není řešena 30 let, napravili. Analýz a strategií na toto téma již máme dost, ale je třeba začít i tento genderový problém České republiky brát vážně. Zdá se, že přirozenou cestou cíle nedosáhneme. Tolik diskutované kvóty jsou dočasným řešením, které by nám mohlo napomoci dospět do normálního stavu. Jsme přece západ, tak se podle toho začněme chovat. Dobrých příkladů ze skandinávských a západních evropských zemí máme více než dost.