Spravedlnost má všem měřit stejně. Jednotliví soudci však někdy rozhodují v obdobných případech velmi odlišně. Pomoci sjednotit postup soudců v celé ČR by měla nová databáze soudních rozhodnutí. Pokud však nemá být poloprázdná, soudům by povinnost zveřejňovat všechny rozsudky měl nařídil přímo zákon.

Rozhodování soudů bývá někdy nejednotné a jen obtížně předvídatelné. Ve srovnatelných případech pak z úst jednoho soudce může padnout diametrálně odlišné rozhodnutí, než jaký by byl verdikt jiného soudce. Jak nedávno upozornil Ekonomický deník, v případě žalob spotřebitelů na problematické smlouvy na investiční životní pojištění se lišil už právní výklad jednotlivých soudců.

Český rozhlas se věnoval odlišným trestům za drobné krádeže během nouzového stavu. Jednotlivé případy se sice lišily i kvůli tomu, že někteří pachatelé měli doposud čistý trestní rejstřík a jiní byli recidivisty, ale je skutečně spravedlivé, aby za srovnatelný prohřešek padla u jednoho soudu jen podmínka a u jiného trest dva roky nepodmíněně? O mnoha podobných případech se přitom ani nedozvíme, protože nejsou tak mediálně atraktivní, a nemáme k dispozici jednu centrální databázi, kde by bylo možné najít všechna pravomocná soudní rozhodnutí z posledních let.

Každý případ je individuální a má své konkrétní okolnosti. Také každý soudce je individualitou, ovšem pokud má být zajištěno pravidlo, že spravedlnost měří všem stejně, měli by i různí soudci dojít ve stejné věci k alespoň obdobným závěrům. Ostatně to požaduje i občanský zákoník.

Občan a nejistota před soudem

Ještě větším problémem pro běžného občana je však nejistota a nemožnost dopředu zvážit pravděpodobnost úspěchu své žaloby k soudu. Pokud by soudy zveřejňovaly svá pravomocná rozhodnutí, každý by od začátku věděl, jak zpravidla končí, a mohl by posoudit, jestli nakonec žalobu podá, nebo ne. V současnosti přitom často nezbývá nic jiného, než to prostě zkusit či se spolehnout na znalosti a odhad advokátů. I proto je justice zahlcena případy, které nemohou mít pro žalobce “šťastný konec”.

Jak ale sjednotit rozhodování soudů? Přirozenou cestou je nechat soudce navzájem se inspirovat. Ministerstvo spravedlnosti nedávno spustilo novou databázi, v níž se pomalu objevují některá pravomocná rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů. Všechna rozhodnutí jsou pochopitelně anonymizovaná. Důležité je však zajistit, aby databáze nebyla v budoucnu poloprázdná. A to může zřejmě jedině zákon.

Soudům v současnosti ukládá povinnost zveřejňovat rozhodnutí pouze instrukce ministerstva spravedlnosti. Ta donedávna vyžadovala, aby soudy nižších instancí zveřejňovaly pouze "významná rozhodnutí". Výsledkem bylo, že některé soudy občas něco zveřejnily, jiné takřka nic. Ministerská instrukce se vloni sice změnila, a soudům už ukládá přísnější publikační povinnosti, ovšem dlouhodobou stabilitu a vymahatelnost této povinnosti zajistí spolehlivě jedině zákon.

Uložit soudům povinnost zveřejňovat všechna pravomocná rozhodnutí zákonem dává smysl i z hlediska dělby moci a zachování nezávislosti soudů. Zatímco instrukci může měnit každý nový ministr spravedlnosti, zákon dává soudům dlouhodobější rámec pro to, jaké povinnosti je čekají.

Ve sněmovně se aktuálně jedná o novele zákona o soudech a soudcích. Poslanec Jakub Michálek z Pirátů a poslankyně Taťána Malá z ANO do něj nezávisle na sobě navrhli různé varianty povinného zveřejňování. Uvidíme tedy, jestli návrh získá širší politickou podporu. Pokud si politici nechtějí utrhnout stejnou ostudu v prosazování protikorupčních zákonů, jako předloni, podpora tohoto opatření je dobrý start.