Sněmovna minulý týden zamítla senátní verzi zákona o evidenci skutečných majitelů, a to hlasy hnutí ANO, SPD a části ČSSD. Následně schválila alespoň méně přísnou poslaneckou verzi zákona, ve které ale zůstává řada děr.

Zákon, který má odhalovat vlastníky firem obchodujících se státem, tak bude možné poměrně snadno obcházet a nadále bude hrozit, že státní dotace či veřejné zakázky doputují k neznámým osobám. Výsledek hlasování sebou nese pachuť promarněné příležitosti přijmout opravdu účinné opatření a také otázku, zda o výsledku rozhodlo skeptické stanovisko úředníků či zájmy premiéra Babiše.

Nepřesvědčivé vysvětlení v poslední chvíli

S kolegy z Rekonstrukce státu jsme se politiků z hnutí ANO dlouhodobě ptali, zda souhlasí s přísnějším nastavením zákona (které posléze předložil Senát) a neobdrželi jsme žádné výhrady. Proto bylo poněkud překvapivé, když Jaroslav Faltýnek na otázku redaktorky ČT na tiskové konferenci před hlasováním uvedl, že „podpoří sněmovní verzi zákona a že s panem premiérem to nemá nic společného”, přičemž konkrétní důvody nepadly.

Až těsně před hlasováním někteří poslanci ANO uvedli, že sněmovní verze údajně lépe provádí směrnici EU. To následně také zmínila ministryně Benešová přímo na jednání ve Sněmovně. Nicméně tento argument lze těžko přijmout jako oprávněný, protože evropská směrnice rozhodně nebrání důslednému provedení v členských státech. Těžko se tak jde zbavit dojmu, že hnutí ANO přísnější zákon prostě a jednoduše nechtělo.

Ještě obtížněji hledal důvody pro odmítnutí senátní verze zákona předseda SPD Tomio Okamura, který na svém Facebookovém profilu pouze dokola opakoval, že sněmovní verzi podpořily všechny sněmovní strany. To je sice naprostá pravda, nicméně méně důsledná sněmovní verze se hlasovala až po odmítnutí senátní a kdyby nebyla schválena, celý zákon povinně provádějící směrnici EU by padl pod stůl. Což bylo nemyslitelné.

Tok veřejných peněz nadále bez důsledné kontroly

Zákon proti praní špinavých peněz nově obsahuje podmínku, že čerpat dotace a získat veřejnou zakázku smí pouze firmy se zápisem v evidenci. To je zásadní posun, který jsme dlouhodobě prosazovali. Ovšem senátoři mysleli i na to, že firmy mohou do evidence uvést smyšlené vlastníky a zcela nereálné údaje. Proto v návrhu zákona o evidenci skutečných majitelů doplnili povinnost úřadů ověřit před přiklepnutím zakázky či dotace pravdivost údajů v evidenci a při nesrovnalostech takovou firmu z tendru vyloučit, pokud nebude vše opraveno.

Je zřejmé, že v českém prostředí je důsledné vymáhání zákonných požadavků jedinou cestou k získání plné kontroly nad toky veřejných peněz. Zvláště když historie veřejných zakázek a dotací v ČR je přímo dlážděna různými skandály. V tomto kontextu je třeba otevřeně říci, že spoléhat se čistě na poctivost firem ucházejících se o dotace a zakázky je až neuvěřitelně naivní. Je jisté, že pro firmy neštítící se podvodů či dokonce zapojené do organizovaného zločinu, nebude takto formální a nedůsledný přístup státu žádnou překážkou.

Navzdory velkému přínosu zákona o evidenci skutečných majitelů a novely zákona o praní špinavých peněz, tak zůstane zcela zbytečně v české legislativě značná díra.

Dvojí metr pro občany a firmy?

Každý občan, který žádá peníze od státu (i velmi malých částek), musí zpravidla velmi důsledně doložit nejen svou totožnost, ale také spoustu dalších parametrů. To je aktuálně velmi patrné i u kompenzací škod způsobených pandemií. O to paradoxnější je, že velké státní dotace či veřejné zakázky bude moci nadále získat firma záměrně a nezákonně zatajující své vlastníky. Tento absurdní dvojí metr přirozeně snižuje důvěru společnosti ve férové hospodaření s penězi, které státu všichni odvádíme na daních.

Potopení silné verze zákona, která mohla opravdu účinně ustřihnout chapadla korupčních chobotnic, budí nutně otázku, jak vážně berou naši vládní politici boj proti korupci. Zda je zde skutečný zájem zmenšit prostor pro korupci a klientelismus a zvýšit důvěru občanů ve stát, anebo si jen odškrtnout „protikorupční zákon” a pokud možno zachovat status quo.

Již delší dobu se vede poměrně vyhrocená veřejná debata o premiérově střetu zájmů. Je známo, že firmy Andreje Babiše vložené do svěřenského fondu získávají dotace od státu či obchodují se státními podniky v čele s ČEPRO. A nejedná se jistě jen o předsedu vlády, jelikož různé vazby na státní dotace a zakázky byly na české politické scéně po léta evergreenem. Odmítnutí důsledného protikorupčního zákona, který by oblast veřejných zakázek a dotací důsledně nasvítil, je tak bohužel závanem starých časů provázených bonmotem, že kapři si sami rybník nevypustí. Tentokrát však ve spojení s vládou, která se sama prohlašovala za protikorupční.