V Česku máme jediný orgán nezávislý na všech politicích, který může kontrolovat, jak se nakládá s penězi z našich kapes - Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Vidí na hospodaření ministerstev, centrálních úřadů, zdravotních pojišťoven, České pošty i dalších státních podniků. To představuje přes bilion korun z veřejných financí, z většiny jen mandatorní výdaje.

Na další (a v jistém ohledu důležitější) bilion už NKÚ ale nedohlédne, neboť se při reformách veřejné správy od 90. let jaksi pozapomnělo patřičným způsobem upravovat i kompetence nejvyšší auditní instituce. Peníze, na které NKÚ nevidí, protékají ve státních akciovkách jako je ČEZ, České dráhy či ČEPRO, ale také v krajích či firmách vlastněných samosprávami. Politici se změně úspěšně brání už přes deset let.

Vždy je totiž nějaký důvod proč není ten správný čas. Nebyl před posledními volbami do Senátu, nebyl po nich, a není ani před volbami do Sněmovny. Alespoň tak to plyne z kroků většiny senátorů. Snaha o rozšíření působnosti NKÚ ale není v Parlamentu žádnou novinkou. První poslanecký návrh na potřebnou změnu ústavy se objevil už v roce 2009, s volbami však spadl pod stůl. Horní komora pak pohřbila další návrh v roce 2016. A podobný scénář pravděpodobně potká i ten současný. Novela ústavy, která rozšíření auditní působnosti NKÚ umožní, leží v Senátu bezdůvodně už rok a půl, během kterého ji senátoři nebyli schopni projednat. Nyní čeká ve frontě i prováděcí zákon, který má rozšíření působnosti realizovat. Ale opět zřejmě není ten správný čas. Senátní výbory totiž navrhly tento zákon zamítnout, protože není schválena potřebná změna Ústavy. Ta změna, kterou Senát už déle než rok neprojednal.

Obce se kontrol bát nemusí, NKÚ jim může ušetřit peníze

Důvody nechuti většiny senátorů se problematikou zabývat jsou léta známy. Mnozí senátoři mají jako současní či bývalí starostové nebo zastupitelé blízko k obcím a oprávněně poukazují na neefektivní systém kontrol a kontrolní zátěž obcí. A odmítají připustit další kontroly na obcích, dokud se systém kontrol zatěžující obce nezlepší. Ostatně už to mnohokrát jednoznačně vyjádřili, a to i v podobě usnesení Senátu. Zásadní novinkou ovšem je, že v současnosti již existují řešení, která v tomto směru mohou obcím zásadně pomoci a senátoři je mají možnost prosazovat.

Ve Sněmovně už na začátku roku 2020 vznikl za přispění Rekonstrukce státu společný návrh ODS, KDU-ČSL a STAN k řešení nadměrné kontrolní zátěže obcí zavádějící evidenci všech kontrol veřejné správy a prvky nutící kontrolní orgány kontroly koordinovat a odůvodňovat ty, které už v obdobné věci proběhly. Existuje také návrh, jak limitovat odpovědnost obcí za kroky, které jedna kontrola považuje za nerozporné a jiná za problematické. Vzhledem k tomu může Senát bezesporu k řešení problémů obcí více přispět prosazováním těchto návrhů (zvláště, když jde o návrh jejich stranických kolegů ze Sněmovny), než zamítnutím návrhu. To totiž nemůže přinést nic lepšího než odložení všech problémů do budoucna. A bude tak promarněním zajímavé příležitosti na změnu, po které Senát paradoxně dlouhodobě volá.

Rozšíření působnosti NKÚ je pak mnohem zásadnější u státních firem než u obcí. Už jen proto, že ve státních firmách se točí mnohem větší peníze, a přitom nemají žádnou nezávislou externí kontrolu. Na obcích proti tomu jisté kontrolní mechanismy fungují. Pokud tedy odhlédneme od faktu, že NKÚ má být obcím primárně ku pomoci, tak je odlišný přístup k nim oproti státním firmám ospravedlnitelný. Vzhledem k tomu by bylo přirozeným vyústěním debaty v Senátu, pokud by u obcí prosazoval snížení kontrolní zátěže a jejich vynětí z pravomoci NKÚ a u ostatních dosud nekontrolovaných subjektů jejich začlenění pod kontroly NKÚ. Bohužel vážně hrozí, že hlasování v Senátu v tomto nepřinese vůbec nic.

Česko patří mezi poslední země EU, kde zůstává obrovské množství peněz bez nezávislé kontroly. Tratí na tom nejen veřejný rozpočet, ale i samotné veřejné instituce, kterým by audity NKÚ jen pomohly odvádět lepší práci. Sankce totiž NKÚ nerozdává, je spíše nástrojem zpětného hodnocení. Jediný státní orgán pověřený systematickým sběrem poznatků pro zaklínanou evidence based policy. Pokud si senátoři nechtějí pokazit vztahy se zástupci samospráv, právě tohle by jim měli pečlivě vysvětlovat. Výsledky boje s korupcí za poslední čtyři roky jsou navíc žalostné a rozšíření působnosti NKÚ je zřejmě posledním opatřením, které má do voleb šanci na schválení. Pokud návrh opět ztroskotá, je otázkou, jestli politici podporující transparentní a hospodárné vládnutí budou mít ještě chuť zkoušet to v dalším volebním období zase od nuly.