Když v České televizi v roce 2000 probíhala pověstná stávka kvůli změně ve vedení ČT, Václav Havel se nechal slyšet, že vše sice proběhlo podle litery zákona, ale nebyl naplněn jeho duch. Byť samotné výsledky televizní stávky považuji za velmi nešťastné, protože jedním z jejich důsledků byla i jakási “privatizace” veřejnoprávního zpravodajství a publicistiky do rukou určitého okruhu spřátelených novinářů, postup tehdejší televizní Rady byl minimálně divný. Jedním ze součástí opatření, reagujících na stávku pak byla i nová konstrukce rozhlasové a televizní rady, která předpokládala jejich “odpolitizování”. Záhy se však ukázalo, že s nepolitičností mediálních rad to nebude tak jednoduché.

Tedy po pořádku: když v roce 2004 kandidoval do Senátu za Špidlovu ČSSD člen Rady ČT Erazim Kohák, bylo vše v pořádku. Když v roce 2006 kandidoval v Praze do Poslanecké sněmovny za Stranu zelených člen Rady ČT Petr Uhl, nikomu to také nevadilo. Nevadila ani nominace radní ČT Dana Makrlíková Eklová kandidující ve Středočeském kraji do Poslanecké sněmovny za ODS. Ani Michal Stehlík, člen Rady ČRo usilující o senátorské křeslo za lidovce 2016 nikoho nepohoršil. Vadí až Nerušil, kandidující za SPD Tomia Okamury.

Ano, mohl bych se tady pohoršovat nad mravokárci z pražské kavárny a podobně nad těmi, kteří mi nyní káží abych z rozhlasové rady odstoupil. Upozorňovat, že když to byli “jejich” lidé, tak jim politizace mediálních rad nevadila. Vést debatu o dvojím metru. Argumentovat, že jsem v právu. To vše je pravda.

Určitě by bylo možné se i skrýt za úzus, daný výše uvedenými členy mediálních rad a po dobu volební kampaně se jednání Rady neúčastnit. Je to úzus, který nastavila předchozí politická garnitura. Nyní je třeba říci, že to byl špatný úzus. Radní, který ve své funkci jen sedí a nehlasuje, je v Radě k ničemu. Bere peníze za nic. Naposledy jsem se účastnil srpnového zasedání Rady ČRo, na kterém jsem zároveň uzavřel úkoly, které jsem měl rozpracované. Rada v plném počtu dovolila chybějícího člena dozorčí komise a zvolila ředitele ČRo na další funkční období, a já přednesl výsledek svého ošetření ohledně komunistické minulosti šéfredaktora ČRo Plus Petra Šabaty (který v roce 1983 podal přihlášku do KSČ, aby se v roce 1985 stal jejím členem. Jako nedůvěryhodná osoba by tedy podle mého názoru neměl nadále ve vedení stanice pokračovat, k čemuž byl také vyzván).

Nyní kandiduji v Praze za hnutí Svoboda a přímá demokracie, kandidátní listina je už odevzdaná a potvrzená. Jsem jejím lídrem a mou ambicí je zasednou po říjnových volbách v Poslanecké sněmovně. Potřebuji se naplno věnovat voličům a volebnímu úspěchu. Svým krokem však chci mimo jiné sdělit i následující - členství v politické straně, ani kandidatura ve volbách neodporuje liteře zákona. Členství v Radě ale zároveň předpokládá i určitou politickou nestrannost. Kandidatura ve volbách s tímto předpokladem, řekněme s duchem zákona, zcela v souladu není. To si připusťme a nastavme nový úzus, kdy členové mediálních rad budou vnímat, že buď dělají politiku, nebo nestanně dozorují fungování médií veřejné služby. Obojí z logiky věci nejde - a je mi ctí být prvním příkladem, který si to tak připustil. Věřím, že mě ostatní v budoucnu budou následovat.

Chtěl bych tedy touto cestou svým kolegům z Rady ČRo poděkovat za dosavadní spolupráci. I nadále, byť v jiné pozici, budu apelovat na poctivé vyhodnocování objektivity a vyváženosti ve vysílání veřejnoprávních médií. Je to klíčový úkol mediálních rad, neboť pouze plněná společenská smlouva s posluchači, vtělená do zákona a do Kodexu, zajistí médiím veřejné služby stabilní podporu veřejnosti a autoritu. Bez ní se tyto důležité, národokulturné instituce neobejdou.