Na svém 4. dubnovém zasedání Rada Českého rozhlasu vyjádřila určitou nespokojenost se způsobem, jakým je na rozhlasové stanici Český rozhlas Plus nakládáno s principy objektivity a vyváženosti. Do začátku je třeba říci, že se jedná o pojmy, na jejichž definici nepanuje shoda. To ale neznamená, že by byly nehodnotitelné, resp. že by kontrolní orgán veřejnoprávních médií neměl možnost, jak dodržování těchto zákonných nároků na média veřejné služby vyhodnotit. K samotnému posouzení jsou pak zřízeny příslušné mediální rady.

V prvé řadě, Rada ČRo při svém úsudku vycházela z poznatků z posledních čtyř analýz, které identifikovaly určitá dílčí, zato opakující se pochybení. Je pravda, že v závěru analýz pak stojí konstatování, že vysílání vyhovělo kodexu i zákonným nárokům na vysílání ČRo. Tuto skutečnost ale Rada nerozporovala. Ve svém usnesení 31/2021 nekonstatovala porušení zákona, ale nespokojenost, jak je objektivity a vyváženosti dbáno. A je potřeba říci, že vysílání ČRo Plus je s objektivitou a vyvážeností skutečně na štíru.

Odkaz na analýzy:
https://rada.rozhlas.cz/dve-nezavisle-odborne-analyzy-vysilani-cro-na-tema-agenda-covid-19-ve-8407754

https://rada.rozhlas.cz/dve-nezavisle-odborne-analyzy-vysilani-cro-na-tema-zastaveni-trestniho-stihani-v-8132006

Druhým momentem se stal přetrvávající počet podnětů a stížností na vysílání ČRo Plus k rukám Rady ČRo a rozhlasového ombudsmana – dohromady několik stovek ročně. Je zřejmé, že posluchač spíše napíše stížnost, než pochvalu. V případě ČRo Plus je ale těch stížností z celého Rozhlasu nejvíce a nejčastěji se dotýkají otázky objektivity a vyváženosti, popř. favorizace určitých politických proudů. Pokud někomu přijde argument posluchačských stížností jako laciný, pak je potřeba připomenout, že mediální rady jsou zřízené coby kontrolní orgán veřejnosti a připomínky veřejnosti by neměly být brány na lehkou váhu, natož pak umenšovány.

Určité vodítko, jak je na tom ČRo Plus s objektivitou můžeme nalézt při frekvenční analýze subjektů s politikou afiliací, které se ve vysílání objevily. Zde se už nepohybujeme v oblasti názorů a dojmů. Vše je možné poměrně přesně spočítat, předně pak kolikrát se exponent konkrétní politické strany ve vysílání objevil. V případě ČRo Plus za 2. pololetí 2020 tedy získáme ve zpravodajství a publicistice následující počty výskytů:



Samozřejmě, vycházet jen z čistých čísel je pro vyhodnocení objektivity vysílání málo. O problematice hodnotící metodiky jsem napsal rozsáhlejší esej, publikovanou na serveru Česká pozice. Na první pohled však v uvedené tabulce vidíme zřetelné nepoměry. Pokud si srovnáme tři politické strany, které v posledních volbách obdržely srovnatelný počet voličských hlasů (550-600 tis.), nemůžeme hovořit o souměřitelném prostoru ve vysílání ČRo Plus. V jednom případě se pak nejedná ani o podreprezentaci, ale o obyčejnou ignoraci. Je třeba také říci, že veřejnoprávní média nelze redukovat jen na otázku publicistiky. Nicméně tady se bavíme o zpravodajsko-publicistické veřejnoprávní stanici ČRo Plus. Kde jinde by se vyváženosti mezi politickými směry mělo dbát, když ne na veřejnoprávní zpravodajské stanici?

Dále, pokud se podíváme, co se za uvedenými čísly skrývá, tedy četnost výskytu jednotlivých vystupujících, zjistíme, že se otázka vyváženosti ani tak netýká stranické příslušnosti, jako spíše ukotvení dotyčného na ose liberalismus-konzervatismus-socialismus.

Světonázorové ukotvení většiny českých redakcí je zřetelné - a nic proti tomu. Nakonec, bývávaly doby, kdy se jednotlivé redakce k určitému názorovému proudu naopak hrdě hlásily (Lidová strana = Lidová demokracie, Národní socialisté = Slovo, Agrární strana = Venkov apod.). Vyznění média je pak jenom logickým důsledkem názorové kompaktnosti redakcí. Že je většina českých médií spíše pokrokového, liberálního zaměření, asi také nikoho orientovaného příliš nepřekvapí. Veřejnoprávní média by si ale nad liberálním paradigmatem většinové české žurnalistiky měla umět udržet nadhled. Dát prostor nejenom liberálnímu pohledu, ale v odpovídající míře také i konzervativním a tradičně socialistickým proudům (nikoliv tedy jen tzv. nové levici s tématy ochrany klimatu, genderové rovnosti, migrace apod.). Je jádrem sporu, že tomu tak není. Z jakého důvodu by měli např. europoslanci TOP 09 dostávat ve veřejnoprávním médiu násobně více prostoru, než ti z ODS?

V současné vyhrocené debatě okolo mediálních rad je třeba si připustit jednu věc. Média veřejné služby tu jsou pro všechny koncesionáře, potažmo pro všechny občany. Tato úloha však dnes povětšinou není v případě jejich zpravodajství, ani publicistiky plněna odpovídajícím způsobem. To je prostě objektivní fakt, jak pro ČT, tak i pro ČRo. Možná by nebylo pro začátek od cesty zkusit začít narovnáním přístupu do zpravodajství a publicistiky i pro jiné, než redakčně favorizované názory. V praxi to pak znamená narovnat i poměr v přístupu mezi politickými stranami (v našem případě mezi ODS, Piráty a SPD; ev. mezi TOP 09, STAN a KSČM); nebo třeba i pro eurofedaralisty a eurorealisty; nebo těm, kteří souhlasí s politikou prezidenta Miloše Zemana. Nikoliv pak tak, aby jedni sloužili jako stafáž druhým, ale aby si byli rovnocennými partnery.

Smyslem není ukrást veřejnoprávní média pro “ty druhé”. Smyslem je umožnit odpovídající přístup i “těm druhým”, tak aby vysílání skutečně odráželo společnost co nejvěrněji. Aby byl dodržován příslušný zákon a kodex. Aby se s médii veřejné služby identifikoval nejenom volič Karla Schwarzenberga, ale i Miloše Zemana. Bohužel, to je disciplína, ve které ČRo Plus selhává na plné čáře. Ke své škodě.



Disclaimer: Autor v textu nehovoří za celou Rady ČRo. V textu vyjadřuje svůj komentář k usnesení Rady ČRo č. 31/2021 ze dne 28. dubna 2021.