Má pekingské hledání dopingu vůbec smysl?
Inspektoři na čínské olympiádě prý hledají stopy dopingu usilovněji než kdykoli v historii. Až se člověku vnucuje myšlenka: a proč vlastně po dopingu vůbec pátrají?
Tedy, ne že by nebylo co najít. I když je to docela složité.
Výmluvným příkladem je třeba erytropoetin, dobře známý i zcela běžným sportovním fanouškům pod zkratkou EPO. Je to hormon, který se tvoří v ledvinách a podporuje dozrávání červených krvinek. Když je krvinek víc, roznášejí po těle víc kyslíku, zásobují jím svaly a posilují výkon, sílu či rychlost.
Hormon vyrábí farmaceutický průmysl pro pacienty s nemocnými ledvinami. Takže je k dispozici i pro sportovce. A dopingoví komisaři musí dělat složité testy a propočty, aby dokázali, který EPO v těle sportovce je jeho přirozený, a který uměle dodaný.
Geny dodané navíc
Lékařští výzkumníci zatím pro nemocné s poruchou ledvin zkoušejí postup, při němž na neškodné viry napojí lidský gen, který řídí produkci EPO v těle. Viry vnesou gen do svalů, a tam se pak začne tvořit hormon navíc.
To teprve bude doping!
A věda už zkoumá také další geny důležité pro pomoc nemocným, ale vhodné i pro zvýšení sportovního výkonu. Některé ovlivňují spalování kyslíku ve svalech, jiné zlepšují růst svalů či umožňují rychlé svalové reakce vhodné třeba pro sprintery.
Když se vnesou do těla sportovce, přiblíží jej k zisku medaile. Očekává se proto, že se genový doping možná projeví už nyní na čínské olympiádě. Pokud ne, přijde to později. A antidopingoví komisaři budou mít nové problémy něco dokázat.
Co je přirozené?
Abychom si ujasnili: sportovec je tady jen kolečko v byznysu, v němž se točí miliardy, a doping vůbec není jen jeho záležitostí. Současné podpůrné prostředky si závodník sám nenamíchá večer v koupelně, ani nekoupí v parku u nádraží. Ty mu musí připravit onačejší odborníci z jeho podpůrného týmu.
A proti nim pak mají stát antidopingoví komisaři, kteří dohlížejí na "čistotu sportu", čili na dodržování pravidla, že sportovci smějí využívat jen "přirozených" dispozic.
Jenže přirozené dispozice už ve vrcholovém sportu dávno nestačí. Dnešní superman musí tvrdě trénovat. Začíná obvykle ve věku, kdy ani nevysloví název sportu, který mu rodiče vybrali. Ve vrcholové formě jej pak udržuje pečlivě propočítaná strava a potravinové doplňky, které by průměrný člověk nevzal do úst.
A k tomu samozřejmě zatěžuje tělo při intenzivním několikafázovém tréninku způsobem, jaký by nikdy nenapadl ani pradávného lovce mamutů, na jehož fyzické kondici záleželo opravdové přežití celého kmene. Natož aby takto žil dnešní běžný člověk.
Když se tedy jako nepřirozené hlídá používání dopingu, je to možná správné. Ale vrcholový sport i bez dopingu neexistuje v žádné "přirozené" podobě. Odtud se už dávno kamsi vychýlil.
Tedy, ne že by nebylo co najít. I když je to docela složité.
Výmluvným příkladem je třeba erytropoetin, dobře známý i zcela běžným sportovním fanouškům pod zkratkou EPO. Je to hormon, který se tvoří v ledvinách a podporuje dozrávání červených krvinek. Když je krvinek víc, roznášejí po těle víc kyslíku, zásobují jím svaly a posilují výkon, sílu či rychlost.
Hormon vyrábí farmaceutický průmysl pro pacienty s nemocnými ledvinami. Takže je k dispozici i pro sportovce. A dopingoví komisaři musí dělat složité testy a propočty, aby dokázali, který EPO v těle sportovce je jeho přirozený, a který uměle dodaný.
Geny dodané navíc
Lékařští výzkumníci zatím pro nemocné s poruchou ledvin zkoušejí postup, při němž na neškodné viry napojí lidský gen, který řídí produkci EPO v těle. Viry vnesou gen do svalů, a tam se pak začne tvořit hormon navíc.
To teprve bude doping!
A věda už zkoumá také další geny důležité pro pomoc nemocným, ale vhodné i pro zvýšení sportovního výkonu. Některé ovlivňují spalování kyslíku ve svalech, jiné zlepšují růst svalů či umožňují rychlé svalové reakce vhodné třeba pro sprintery.
Když se vnesou do těla sportovce, přiblíží jej k zisku medaile. Očekává se proto, že se genový doping možná projeví už nyní na čínské olympiádě. Pokud ne, přijde to později. A antidopingoví komisaři budou mít nové problémy něco dokázat.
Co je přirozené?
Abychom si ujasnili: sportovec je tady jen kolečko v byznysu, v němž se točí miliardy, a doping vůbec není jen jeho záležitostí. Současné podpůrné prostředky si závodník sám nenamíchá večer v koupelně, ani nekoupí v parku u nádraží. Ty mu musí připravit onačejší odborníci z jeho podpůrného týmu.
A proti nim pak mají stát antidopingoví komisaři, kteří dohlížejí na "čistotu sportu", čili na dodržování pravidla, že sportovci smějí využívat jen "přirozených" dispozic.
Jenže přirozené dispozice už ve vrcholovém sportu dávno nestačí. Dnešní superman musí tvrdě trénovat. Začíná obvykle ve věku, kdy ani nevysloví název sportu, který mu rodiče vybrali. Ve vrcholové formě jej pak udržuje pečlivě propočítaná strava a potravinové doplňky, které by průměrný člověk nevzal do úst.
A k tomu samozřejmě zatěžuje tělo při intenzivním několikafázovém tréninku způsobem, jaký by nikdy nenapadl ani pradávného lovce mamutů, na jehož fyzické kondici záleželo opravdové přežití celého kmene. Natož aby takto žil dnešní běžný člověk.
Když se tedy jako nepřirozené hlídá používání dopingu, je to možná správné. Ale vrcholový sport i bez dopingu neexistuje v žádné "přirozené" podobě. Odtud se už dávno kamsi vychýlil.