S rekordně nízkou účastí při volbách do Senátu se opět objevily úvahy nad změnami volebního systému. Jednokolová volba by ušetřila peníze i čas voličů. A existují způsoby jak zajistit, aby vítěz získal nadpoloviční většinu hlasů během jednoho kola.

Po senátních volbách přišli někteří politici s návrhem na zrušení druhého kola senátních voleb. Nápad se zdá prostý – mandát získá jednoduše kandidát s nejvyšším počtem hlasů. Jenže ve většinovém systému „vítěz bere vše“ a v praxi by se mohlo stát, že mandát získá kandidát, který vyhrál jen o pár hlasů. Jsou-li navíc hlasy roztříštěné mezi velký počet kandidátů, může k zisku mandátu vést zisk třeba jen 20 % hlasů.

Kdepak, ve většinovém systému se sluší, aby vítězný kandidát získal nadpoloviční většinu všech hlasů. Proto do druhého kola postupují dva nejúspěšnější kandidáti – vybírají-li voliči jen ze dvou jmen, nadpoloviční většinu jedno z nich vždycky získá.

Druhé kolo ale není nutné. Známe totiž volební systémy, jež dávají kandidátům možnost získat nadpoloviční většinu už v prvním kole. Jak je to možné? Pojďme se podívat na ten nejjednodušší z nich. Říká se mu alternativní hlasování nebo také systém instantního druhého kola a používá se třeba v Austrálii.

Jsem si jistý, že pokud politici opravdu chtějí s nízkou volební účastí něco dělat, zeptají se nějakého politologa a ten jim řekne víceméně totéž co já. I tak mi ale připadá užitečné pro jistotu o alternativním hlasování napsat a ještě přitom třeba vzdělat čtenáře, kteří o něm neslyšeli.

Jeho princip je prostý:

- Každý volič má dva hlasy: Na hlasovacím lístku označí jedničkou svého favorita a dvojkou dalšího přijatelného kandidáta.
- Při sčítání hlasů se nejprve zjistí, zda některý z kandidátů nezískal nadpoloviční většinu všech prvních hlasů (tzn. „jedniček“). Není-li tomu tak, vezmou se hlasovací lístky kandidáta s nejmenším počtem „jedniček“ a „dvojky“ na těchto lístcích se rozdělí mezi ostatní kandidáty.
- Pak se znovu zkontroluje, jestli nějaký kandidát nyní nemá nadpoloviční počet hlasů („jedniček“ + nově získaných „dvojek“). Není-li tomu tak, vezmou se hlasovací lístky kandidáta s druhým nejmenším počtem „jedniček“ a postupuje se stejně.
- To se opakuje, dokud některý z kandidátů nezíská nadpoloviční počet hlasů.

Průběh tohoto postupného přepočítávání hlasů ukazuje diagram dole. Jde o volby starosty v americkém městě Burlington v roce 2009. Voleb se účastnili čtyři kandidáti: Bob Kiss (Progresivní strana), Kurt Wright (Republikánská strana), Andy Montroll (Demokratická strana) a Dan Smith (nezávislý).



Každý modrý obdélník představuje jednoho kandidáta a jeho velikost odpovídá počtu získaných hlasů. Z diagramu je vidět, že během sčítání hlasů proběhla postupně tři „kola“. Po prvním kole se vyřadil Smith a po druhém kole Montroll. Druhé hlasy na jejich hlasovacích lístcích se v obou případech přerozdělily mezi zbylé kandidáty. Tloušťka šedých pruhů odpovídá množství hlasů, které se přenášely mezi jednotlivými koly sčítání.

V těchto konkrétních volbách nastal zajímavý jev, jenž se občas při použití alternativního hlasování stává – nejvíce prvním hlasů sice získal Wright, ale vítězem voleb se nakonec stal Kiss, protože se k němu během sčítání přelilo více druhých hlasů vyřazených kandidátů. To odpovídá situaci známé i z našeho současného dvoukolového systému – občas se stává, že vítěz z prvního kola voleb je nakonec poražen ve druhém kole.

Výraznou vlastností alternativního hlasování a podobných systémů je to, že jejich výsledky jsou těžko předvídatelné. Stěží totiž předem odhadneme, jak voliči své dva hlasy rozdělí mezi kandidáty. To ale ostatně platí i pro současný dvoukolový systém – těžko můžeme před prvním kolem říci, kdo bude nakonec zvolen, protože nevíme, kteří dva kandidáti postoupí do druhého kola.

Právě díky své nevypočitatelnosti alternativní hlasování nedává voličům příliš mnoho pobídek ke strategickému chování, tedy k hlasování pro jiného než nejvíce preferovaného kandidáta, třeba s cílem zabránit zvolení určitého kandidáta. Může rovněž napomáhat malým stranám – protože voliči mají dva hlasy, mohou jeden z nich klidně dát kandidátovi své oblíbené malé strany beze strachu, že jejich hlas propadne.

Každopádně může být tento volební systém dobrým nápadem, jak ušetřit peníze vynakládané za konání druhého kola nejen senátních, ale i prezidentských voleb.

Pokud se vám tento článek líbí, podpořte občanské sdružení KohoVolit.eu pomocí DMS na číslo 87777 s textem: DMS ROK KOHOVOLIT (cena 30 Kč, z toho 27 Kč pro KohoVolit.eu).

O našich dalších stejně zajímavých článcích se můžete dozvědět, když nás zalajkujete na Facebooku: