Každý rok v České republice desetitisíce dětí procházejí rozvodem či rozpadem vztahu rodičů. Rozhodně není cílem psychologů kázat o nezodpovědnosti rodičů, kteří nezvládli partnerskou krizi a dohodli se na rozchodu. Řada průzkumů českých i zahraničních totiž prokázala, že dětství prožité v dysfunkční rodině poškozuje nezralého jedince víc než dětství s jedním rodičem či rozvedenými rodiči. Nejlepším řešením je samozřejmě takový rozchod rodičů, kdy se podaří zajistit potřeby dítěte, a to především potřebu bezpečí a lásky.

Třebaže nejčastější žadatel o rozvod je žena, zaměříme se na kategorii mužů, kteří se rozhodli odejít od partnerky a dětí k jiné ženě. Většina mužů, kteří opouštějí již vybudovanou rodinu s dětmi, aby se přesunuli do domácnosti milenky, patří mezi ekonomicky úspěšnější. Muž, který nemá vybudovanou materiální základnu pro vznik nové rodiny, se nestává objektem zájmu vdavekchtivé stárnoucí osamělé ženy či ženy, která není spokojená v partnerském vztahu a hledá náhradníka.

Existují samozřejmě výjimky. Například materiálně dobře zajištěná žena, která nenašla vhodného partnera, si koupí gigola, třebaže je ženatý a má malé děti. Existují muži, ale není jich mnoho, kteří si s rolí gigola poradí, a to i tehdy, když je milenka hloupější a ošklivější než manželka. Ovšem u milenky zůstává gigolo do doby, kdy jsou jeho materiální požadavky plněny. Jakmile konto ženy vyčerpají, odcházejí hledat štěstí jinde. Osobností gigola a jeho emoční inteligencí se zabývat nebudeme. Je to ztráta času. Rovněž se nebudeme zabývat variantou střídavé či společné porozvodové péče. Této problematice se již věnuje glosa „Střídavá versus společná porozvodová péče“.

Tato psychologická úvaha je určena statisticky nejvýznamnější skupině mužů, kteří se zamotali do pavučiny lstivě nastražené ženou. A některé z nás to umí dobře!
Co by tedy měl udělat slušný muž, který má doma manželku a dvě malé děti, a jeho sexuální touha po konkrétní ženě je nepřekonatelná? Jaké otázky by si měl položit dřív, než sbalí kufr a svoje děti opustí?

1. Jsem přesvědčen, že milenka i po několika letech společného soužití bude stejně optimistická, upravená, sexuchtivá, pozorná, nezištná jako dosud?

Praktické zkušenosti i výzkumné práce potvrzují, že většina rozvedených mužů i žen přiznává několik let po rozvodu, že kdyby věděli, že v novém partnerství se opět budou točit v podobném komunikačním šumu a budou řešit obdobné partnerské potíže, nikdy by se nerozvedli.

2. Nebude mi vadit, když si matka mých dětí přivede nového partnera?

Muž je majetnický a domnívá se, že jeho žena, třebaže ji opustil, k němu patří. Historie lidstva potvrzuje, že největší ponížení muže je to, když vítěz boje znásilní ženu poraženého bojovníka. Muž vnímá ztrátu ženy, kterou si přivlastnil, jako potupu. Každému muži vadí, když matka jeho dětí najde novou lásku, třebaže tvrdí pravý opak.

3. Bude moje milenka milovat moje děti z předcházejícího vztahu?

Je naprostý nesmysl očekávat, že milenka přijme děti cizí ženy, na kterou žárlí. Lze to rozpoznat již při prvních návštěvách dětí, kdy milenka negativně hodnotí způsob, jakým biologická matka o děti pečuje. Motivace milenky je průhledná, a to vyvolat mezi biologickými rodiči konflikt a narušit fungující komunikaci. Čím více sporů mezi biologickými rodiči, tím je milenka spokojenější. Muž se ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny. Milenka se necítí nikdy jako vítěz a neustále číhá na mužovy projevy, které by signalizovaly pozitivní vztah k bývalé partnerce. K tomu patří i děti. Pokud se tváří přátelsky, je to pouze v počáteční etapě soužití. Žena je orientována na svoje vlastní děti, které donosí, porodí a odkojí. Těmto dětem bude vždycky dávat přednost. Matky jako macechy jsou velmi neúspěšné. Lidové písničky i pohádky o zlých macechách nelžou, třebaže existují i výjimky.

4. Nikdy mi milenka nebude vytýkat, že platím výživné na děti?

Ano. Tato věta platí, pokud platíte na její děti. Pokud však platíte na děti jiné ženy, hodí vám nejspíš každý měsíc na hlavu, že právě tato částka v rodinném rozpočtu chybí. K tomuto tvrzení nepotřebujeme vědecký výzkum. Stačí si zajít k libovolnému notáři, který má opakovanou zkušenost s muži, kteří jsou dotlačeni svými ženami k odklánění majetku od dětí z předcházejících vztahů. Až na výjimky matka chrání své dítě a usiluje o to, aby její potomek měl zajištěnou ochranu otce bez ohledu na to, že otec má závazky i k jiným dětem.

5. Pochopí moje děti, že jsem šťastnější s jinou ženou?

Každé dítě chce, aby táta s mámou se měli rádi. Je velmi obtížné vysvětlit malému dítěti, že táta má rád někoho jiného a mámu již rád nemá. Dítě to nedokáže pochopit a emocionálně trpí. Je velmi pravděpodobné, že dítě bude mít po odchodu jednoho z rodičů psychické problémy. Mohou se objevit psychosomatické potíže, neurotické potíže, vady řeči, zhoršený prospěch, poruchy chování, deprese, fobie a další mnohem závažnější rizikové chování. Zdůvodnit dítěti, proč táta ho opustil a šel za jinou ženou a jinými dětmi, bude nadlidský a emocionálně velmi náročný úkol.

6. Neztratím svoje děti?

Ano. I to je možné. Jenže výzkumy prokazují, že velké množství otců ztrácí kontakt do dvou let po rozvodu se svými dětmi, které jsou ve výhradní péči matky, což je většina. Pokud se bude dodržovat soudní dohoda u malého dítěte, kterého matka bez komplikací otci ve stanoveném čase předá, potomek v období dospívání soudní nařízení respektovat nebude. Pubescentní dítě nutně potřebuje vrstevnickou skupinu a dokáže návštěvu otcovy rodiny, která je mu nařízena soudem, velmi znepříjemnit. Období dospívání je provázeno vzdorem. I rodič, který dítě neopustil, řeší opakované konflikty a obtížně hledá mantinely ve výchově. Rodič, který dítě opustil, není pro pubescenta autoritou a důvěryhodnou osobou. V tom lepším případě rodič, který s dítětem zůstal, potíže s dospívajícím zvládne. V horším případě čeká na oba biologické rodiče období velmi nepříjemné. A kdo bude viník? Ten, kdo rodinu opustil.

7. Budu se účastnit všech významných akcí dítěte?

V životě každého dítěte se objevují mimořádné slavnostní dny. Dítě má vystoupení, hraje zápas, chodí do tanečních, má promoci, svatbu a jednou za rok narozeninovou oslavu. Jsou děti, které tyto významné události prožívají s oběma biologickými rodiči, třebaže se rozvedli či rozešli. Ovšem jsou děti, které po rozchodu rodičů slavnostní události tráví jen s jedním z nich. Ten druhý není vítán, či netuší nic o životě potomka. Někteří rodiče se neúčastní dobrovolně. Příčiny jsou různé, například nezájem, stud, strach ze současné partnerky. Jaké pocity má otec, který je sice pozván ke svatebnímu obřadu dcery, ovšem k oltáři ji vede dědeček či otčím? U slavnostně prostřeného stolu však biologický otec nemá místo. Kolik otců se schovává za rohem, aby je nikdo neviděl a aby mohli alespoň na okamžik vidět dceru ve svatebních šatech? Co jim v tu chvíli běží hlavou?

8. Bude moje nové partnerství trvalé?

Na tuto otázku by si především měli odpovědět muži, kteří zakládají rodinu s výrazně mladší partnerkou. S procesem stáří bude jejich schopnost uspokojit ženiny nároky finanční i sexuální klesat. Úšklebky kamarádů sedících u pivka nad kočárkem se dvěma batolaty, který před sebou tlačí padesátník, se dají přežít. Ovšem samota u sedmdesátníka se přežít nedá. Jeho nezralé dvacetileté děti si budou žít svým životem a zralé děti z prvního vztahu, které opustil, o návštěvy nejspíš nebudou stát. Všem starším mužům hrozí, že potkají Dorotu Máchalovou, která je nejspíš brzo utancuje k smrti. Místo poklidného stáří je čeká diskotéka. Chvíli to jejich tělo vydrží. Ale jen chvíli.


Třebaže toto téma je určeno mužům, obrátím se k ženám, které se více vztahovými záležitostmi zabývají. Pokud máte vedle sebe kolegu, kamaráda, příbuzného či známého muže, který právě opouští své děti, položte mu tyto otázky. A jestliže se Vám podaří zachránit třeba jen jedinou rodinu, samy si poděkujte. Příště třeba bude potřebovat pomoc vaše rodina.