Obrovské množství dětí (nejen) v naší zemi vyrůstá v neúplné rodině. Neúplná rodina je model, který tu byl od pradávna. Nelze tedy tvrdit, že neúplná rodina je něco nového, neznámého. Příčiny vzniku současné neúplné rodiny jsou však jiné. Výzkumy prokazují, že téměř polovina dětí má zkušenost s rozpadem vztahu biologických rodičů. S největší pravděpodobností bude stoupat počet dětí žijících v nesezdaném partnerství, kde se obtížně statisticky vyhodnocují vztahy mezi rodiči, například rozpad rodiny. Je pravděpodobné, že pro dnešní děti v jejich dospělosti při zakládání rodiny bude velmi nesnadné najít partnerský vztah s jedincem vyrůstajícím v úplné funkční rodině.

Psychologie rozhodně neusiluje o udržování dysfunkčních rodin. Zkušenosti z praxe opakovaně potvrzují, že dítě, které vyrůstá v dysfunkční rodině, je mnohem více ohroženo ve svém vývoji než dítě vyrůstající ve stabilní neúplné rodině. S lítostí však můžeme konstatovat, že přežívají úplné rodiny i v případě, kdy se biologičtí rodiče nikdy neměli potkat, a k oplodnění nemělo dojít.

Na obranu rodičů psychologie přiznává, že se nedá dopředu odhadnout, jak se bude vztah vyvíjet a jak se bude chovat protějšek v roli rodiče. Spoléhat na zavedené mýty, že se dospělé děti chovají stejně jako jejich rodiče, je přinejmenším polopravda. Například dítě vyrůstající v dysfunkční rodině bude usilovat v dospělosti o založení funkční rodiny, protože má zkušenost, že v rodině, kde není bezpečí, vřelost, láska a úcta, se nedá žít. Naopak, dítě vyrůstající ve funkční rodině může považovat založení bezpečné rodiny za samozřejmost a není připraveno na kompromisy.

Rozhodně tedy nelze tvrdit, že žena vyrůstající v úplné rodině si vybere správného partnera a žena z dysfunkční rodiny tuto šanci promarní. Pokud by ženy vybíraly muže zásadně jen k nezávaznému vztahu, byl by to jen jejich problém, pokud se spletou. Ovšem ženy spíš hledají vhodného muže ke zplození potomka a s narozením dítěte není špatná volba partnera jen její věc a její problém. V extrémním případě může i dítě zaplatit za špatné matčino rozhodnutí při výběru biologického otce svým životem či poškozeným duševním zdravím.

Žena je ve většině případů více motivovaná mateřstvím a svého partnera k rodičovství dotlačí, proto by žena měla být při výběru muže vzhledem k neustále se zvyšující rozvodovosti opatrnější. Ovšem jak poznat u muže, že rodičovskou roli hrát zodpovědně neumí, že zájem o založení rodiny ve skutečnosti nemá a pouze předstírá, že po potomkovi touží? Mužovou motivací k založení rodiny s konkrétní ženou může být například její majetek, sociální status, její fyzická atraktivita. Vidíme okolo sebe každodenně páry, které plánovaly početí, zveřejňovaly svou radost z nenarozeného potomka a pár dní či měsíců po narození dítěte změnu v soužití nezvládly.

Žádná žena není schopna dopředu odhadnout, že otec jejich dětí se během krátkého období promění ve zbabělce. Například veřejně prohlásí, že o děti se bude starat až za několik let. Takovou pošetilou a současně zlou větu žena ve svatebních šatech nemůže předpokládat a nejspíš si několik desítek měsíců myslí, že si vybrala toho nejlepšího z nejlepších.

Někdy žena ustojí péči o jedno dítě, ovšem po narození druhého dítěte, kdy nutně potřebuje, aby otec spolupracoval a přiložil ruku k dílu a k péči o potomky, zůstává na vše sama, vyčerpává se zajišťováním péče o dvě malé děti, a vztah se dostává do krize. Je na osobnostní zralosti obou rodičů, zda situaci zvládnou. Pokud muž krizi ve vztahu vyřeší tak, že se přestěhuje do ložnice jiné ženy a od malých dětí odkloní svůj majetek, je jediným možným řešením hledat lépe osobnostně vybaveného muže k založení doplněné rodiny. I tady praxe prokazuje, že je dost otčímů, kteří dokázali úspěšně nahradit biologického otce. Ne všechny děti mizerných otců mají takové štěstí, že roli biologického otce jiný muž převezme. Některé ženy po špatné zkušenosti raději zůstávají s dítětem samy. Dítěti potom chybí důležitý socializační vzor.

Každou minutu se na sociálních sítích objevují fotografie i videa z porodních sálů, kde čerstvý otec pláče nad klubíčkem štěstí v podobě dítěte. Sociální sítě překypují dalšími a dalšími kašírovanými zprávami o nějaké dokonalé rodině, ovšem již se tam neobjevuje informace, zda sdílené štěstí ze společné péče o dítě vydrželo či zda o dítě pečuje jen jeden z rodičů, aby ten druhý nepřišel o svůj vlastní pohodlný život. Také tam neuvidíte miliony úkonů, které musí rodiče provést, aby dítě prospívalo.


Většina žen nedokáže odhadnout partnerovo chování v roli rodiče, protože si vybrala bezdětného muže. Co však s případem, kdy žena vidí, že její milenec, který již roli otce má, nejen opustil své malé děti a nechal je bez prostředků, ale pokračuje v psychickém týrání a zanedbávání dětí? I zde známe ženy, které si s nějakou velmi naivní představou pořídily s karikaturou muže dítě. Na vysvětlení chování těchto nezodpovědných matek nejde nalézt žádný argument. Zřejmě se velmi nerozvážně domnívají, že její děti muž týrat a zanedbávat nebude. Zda je tu souvislost s nedostatkem intelektových schopností, nebo osobnostními problémy ženy, je obtížně definovatelné. Žena, která je osobnostně zralá, si nezaloží rodinu s mužem, který prokazatelně nedisponuje rodičovskými kompetencemi. Snad postačí tento příklad: Mladá žena ukončila svůj přechozený vztah s partnerem, aby zachránila zoufalého, nešťastného tátu dvou malých dětí, který byl ochoten špatnou a zlou manželku i děti opustit, aby mohl svou neutuchající lásku položit k jejím nohám. Růžové brýle si sundala ve chvíli, kdy viděla svého dokonalého milence v kontaktu s jeho dětmi. Najednou pochopila, že pro své budoucí děti chce otce, který by jim neubližoval, nesnižoval jejich důstojnost, projevoval jim trpělivost i lásku. Zděšená žena ihned vztah ukončila a ještě měla tolik síly, že se omluvila manželce manipulátora. Manželství se stejně rozpadlo. Zoufalý, nešťastný, opuštěný a dětmi zavržený muž hledá momentálně další ženu, která by mu poskytla plnohodnotnou péči. Pozor! Určitě si bude chtít založit novou rodinu, dokonalejší než měl, a zplodí rychle děti, které budou lepší než ty, které porodila předcházející partnerka. A kruh se nejspíš znovu roztočí, jen přibude počet opuštěných dětí.


Možná, že to vypadá, že nesmíme věřit tomu, že existuje muž, který by byl vhodný pro roli otce. To samozřejmě není pravda. Pouze žijí mezi námi ženy, které po zkušenosti s asociálem, sociopatem, alkoholikem, gamblerem či jinou osobnostní patologií, přestaly slušného muže hledat. A pokud si pořídily děti s nejhorším z nejhorších, nelze se jim divit. Mají energii jen na to, aby zajistily všechny potřeby včetně materiálních pro své děti. Na nemoc dítěte jsou samy, na všechny výchovné starosti jsou samy a i na rok trvající covidovou výuku byly samy.

Když žena potřebuje pouze milence, je jedno, koho si vybere. Stačí třeba i to, že hezky voní. Jestliže však chce žena najít muže, aby s ním společně vychovala děti, musí být velmi rozvážná. Nikdo není schopen připravit ženě návod k použití nebo z věštecké koule vyčarovat informaci o tom, jak se bude muž po narození dětí chovat. Recept na lék proti bezcitnosti, lhaní, nevěře či nezralosti neexistuje. Třebaže se dají ještě před početím dítěte odhalit u partnera či partnerky podezřelé projevy, zamilovaní lidé je nevidí. Proto disponujeme jen jednou radou pro všechny budoucí rodiče, a to nepočít dítě v době, kdy jsme zamilovaní, ale počkat, až se vztah ustálí.

Potkáváme, a to možná každý den, muže, který je své ženě věrný, chová se k ní s úctou, respektuje její práci, nežárlí na její talent a schopnosti, neodklání od dětí majetek, ochraňuje rodinu, miluje své děti, rodině věnuje svůj čas i lásku. Ano, jsou muži, pro které je stabilita rodiny na předním místě. Není jich však mnoho. Je na ženě, jestli takového muže hledá.