Téměř dvě třetiny českých voličů se domnívají, že jedinec, který hodí v demokratických volbách svůj hlas předsedovi vládnoucího hnutí, patří do kategorie lidí s nižší inteligencí, nižším vzděláním, sužovaného nemocemi především psychickými, stářím a samotou.


Takové zjednodušené chápání osobnosti někoho, kdo svěří budoucnost svoji i svých potomků do rukou člověka na velmi nízkém stupni mravního vývoje a současně silnou nervovou soustavou, se stále opakuje v historii lidstva. Právě neznalost voličovy osobnosti nejspíš vede k propadu preferencí těch osobností z politického spektra, které sice nejsou trestně stíhány, neunášejí své děti, ovšem také nechápou, proč třetina voličů s úctou hledí ke lhářům a manipulátorům.

Člověk, který nutně potřebuje ke svému přežití silný identifikační vzor, což může být politik úspěšný, nezlomný a přesvědčivý, nesleduje seriózní debaty, protože ho nudí. Spokojí se s agresivním autoritářským krátkým proslovem. Dokonce mu nevadí nespisovná čeština a špatná výslovnost. Nečte příspěvky či literaturu, která by mu umožnila objektivní hodnocení všeho schopného manipulátora, protože jim nevěří. Jeho víra se zúžila na jediný objekt, který vnímá jako Mesiáše. Je to jedinec řídící se výlučně svými emocemi a haló efekt je u něho velmi často přítomen. Rozhodně však nelze o tomto člověku tvrdit, že má nízkou inteligenci a nízké vzdělání. Jediný rozdíl mezi sociálně slabým voličem zmiňovaného Mesiáše a sociálně silným vzdělanějším voličem je v tom, že vzdělanější člověk žijící uprostřed těch, kteří by lháře nikdy nevolili a nikdy volit nebudou, se ke své politické preferenci veřejně nepřizná. A i při anonymním dotazování se tak může zkreslit vzorek voličů.

Rovněž je nesmysl, že u třetiny voličů by byla diagnostikována psychiatrická diagnóza. Naopak. Lidé, kteří mají psychické problémy, bývají vnímavější k nespravedlnosti a lžím. A také musíme uznat, že jejich počet není tak vysoký, aby ovlivnil volby. Existuje jen minimální pravděpodobnost, že lidé, kteří řeší akutní psychické, zdravotní či jiné potíže, půjdou k volbám.

Také tvrzení, že zmanipulovaný volič je pouze z řad seniorů, je lživé. Vytváří dojem, že ten, kdo je starší, není schopen tvůrčí činnosti, není schopen uvažovat reálně a kvalitní osobnostní trvalé vlastnosti ho s procesem stárnutí opustily. Stačí se okolo rozhlédnout a napočítáme tisíce podnikatelů, umělců, řemeslníků ve vyšším věku a ve formě, kterou by jim třicátníci mohli závidět. S procesem stárnutí se u zdravých osobností objevuje emoční stabilita, rozvaha a výraznější přemýšlivost. Nemáme žádná data, která by věrohodně prokázala počet lidí nad šedesát pět let, kteří v době covidu trpěli pocity ponížení z chování vládních představitelů, především z různých selektivních opatření. Hrdí staří lidé rozhodně současnou vládnoucí skupinu, která nedisponuje empatií a vyvolává chaos, ve volbách nepodpoří.

Nemůžeme ani předpokládat, že typický volič populisty slibující zázraky na počkání a nemožné do tří dnů, žije v osamění. Psychologové ověřili, že člověk, který má osobnostní problémy, v partnerství nevydrží a jako rodič nebývá rovněž úspěšný. Takže osamělost může u některých příznivců současného premiéra roli hrát. Ovšem příklady rozhádaných rodin, kde některý člen je příznivcem současného vládního hnutí a jiný člen rodiny je tvrdým odpůrcem, jsou časté. Vyvracejí tedy hypotézu o osamělosti voliče, který potřebuje silného vůdce, aby věděl, kam má směřovat.

Žádný psycholog by nevypustil z úst mýtus, že dospělý člověk, který obdivuje jedince bez soucitu a respektu k zákonům, bude stejně jako jeho vzor nedodržovat zákony či týrat vlastní děti. Identifikace s úspěšným jedincem na vyšším socioekonomickém stupni je naprosto normální a zdravý proces, který postihuje všechny bez rozdílu. Na tomto principu probíhá socializace končící až smrtí. Abychom se mohli stát dospělým zralým člověkem, který je schopný samostatného života, tyto vzory potřebujeme v dětství. Jako malé děti se s důvěrou obracíme ke starším a úspěšnějším jedincům. Identifikací se vzorem získáváme představu o tom, jak se máme chovat a jak dosáhneme na osobní cíle. Ovšem u lidí, kteří byli v dětství vedeni autoritativním výchovným stylem a geneticky nejsou vybaveni silnou nervovou soustavou, zůstává touha po silnějším vzoru i v dospělosti. Je to tedy dlouhodobý osobnostní vývoj s kořeny v dětství, který se v historii opakuje stále dokola u téměř třetiny obyvatel této planety. Člověk, kterému se nedaří, pomocí identifikace se silnější a úspěšnější osobností získává pocit sebeúcty.

Společnost si nejspíš neuvědomuje nebezpečí, které Mesiáš bez úcty k zákonům, k morálním hodnotám a k lidem, může bezmeznou agresivitou spáchat. Jak snadno vnutí lidem s nízkým sebesystémem, a to bez ohledu na pohlaví, věk, či vzdělání, svou představu spravedlnosti a pravdy. A lidé, kteří žijí poklidný život na své zahrádce bez osobních ambicí, tak ty nejspíš politik s vzezřením Rumcajse o svých vizích nepřesvědčí.

Nesmíme však zapomenout na osobnost jedince, který nemá nízkou sebedůvěru, ale souzněním se stávajícím předsedou vládního hnutí získá materiální prospěch. To je zcela jiná kategorie osobnosti a jeho motivace k obdivu nesouvisí s posílením sebeúcty, protože to nepotřebuje. Co potřebuje, je vliv či materiální zisk. O některých víme a někteří žijí v anonymitě. Také existují určité pochybnosti, zda tento zájmově orientovaný volič k volbám ve své zaneprázdněnosti zajde.

K urnám však jistě zamíří ti, kteří věří, aniž by ověřovali. A bez ohledu na budoucnost vlastních potomků se uloží k nohám někoho, kdo jim nabídl jednoduché řešení. Tito lidé potřebují nutně Mesiáše, který jim slíbí vše, co ke svému životu potřebují. Zbavují se tak zodpovědnosti z rozhodování, nechtějí změnu a stávající pořádek jim poskytuje pocit stability a jistoty. Třebaže to nejsou lháři, manipulátoři a mizerní rodiče, Mesiášovy nedostatky nechtějí vidět a kultivovanost vnímají jako slabost. Víra v Mesiášovy schopnosti je u nich nezlomná. Může být nahrazena jen vírou v jiného Mesiáše.