Od roku 1998 umožnila novela Zákona o rodině využít možnost společné a střídavé porozvodové péče o děti. Zatímco varianta společné péče je špatně interpretována jako soužití rodičů po rozvodu ve společné domácnosti a není oficiálně využívána, varianta modelu střídavé péče je stále více propagována.

V naší zemi jsme došli tak daleko, že dokonce vědeckými metodami někteří odvážlivci vnucují veřejnosti myšlenku o pozitivním vlivu střídání domácností, a to častokrát nepřátelsky naladěných, v nichž dítě má získat pocit bezpečného domova. Je možné v České republice prokázat, že střídavá péče dítě nepoškozuje? V současnosti to nelze.

Jediným možným objektivním výzkumem by mohlo být obsáhlé zkoumání duševního a fyzického zdraví části dospělé populace, která modelem střídavé porozvodové péče byla zasažena, a to dlouhodobě. Musel by to však být vzorek skutečných jedinců, kteří prošli tímto modelem. Praxe totiž ukazuje, že v řadě případů, kdy soud rozhodl o střídavé porozvodové péči, přecházejí rodiče v poměrně krátkém období do jiného modelu. Soud se ovšem o této změně nemusí dozvědět.

Vnímaví zralí rodiče, když vidí, že dítěti střídavá péče neprospívá ani emocionálně a ani zdravotně, zvolí variantu společné péče. Nikoliv tak, že se sestěhují do jednoho bytu, jak vysvětlují někteří jedinci, kteří tento model vůbec nepochopili. Model společné péče je v první řadě schopnost rodičů najít cestu, jak zmírnit potíže dítěte. Je na možnostech rodičů, jak si dokáží upravit pracovní dobu a jaká specifika péče vyžaduje dítě. Nezbytnou součástí společné péče je téměř každodenní kontakt dítěte s oběma rodiči, kdy dítě má jeden domov, jednu postel a jednotný kooperativní přístup obou rodičů. Existují však i jiné varianty společné porozvodové péče ( publikace„Revoluce v porozvodové péči“ od R.A. Warshaka poskytne více informací).

V případech, kdy rodiče dokáží kooperovat i po rozvodu ve prospěch dítěte, nehrozí dítěti žádné zásadní psychické problémy. Dítě si zvykne na to, že rodiče se rozešli a s oběma vytváří silný emocionální vztah. Dítě si však nemůže nikdy zvyknout na nejednotný výchovný přístup, na vzájemnou rodičovskou nenávist a nikdy nekončící schválnosti a konflikty, což často doprovází variantu střídavé péče.

Další formou, která se v praxi prosazuje, je změna modelu střídavé péče na model výhradní péče, který se děje bez posvěcení soudu. I příznivci střídavé péče přiznávají, že rodiče někdy usilují o střídavou péči z důvodu menší finanční zátěže. Rodič, který se domnívá, že střídavá péče vyjde levněji, zjistí velmi rychle, že se mýlil. Je to totiž přesně naopak. Střídavá porozvodová péče stojí mnohem víc. Tito rodiče přenechají dítě druhému ve výhradní péči, ovšem bez změny soudního rozhodnutí. Vyhnou se tak placení vysokého výživného a kontakty s dítětem zcela přeruší. Pokud druhý rodič neinformuje soud o nových skutečnostech, což řada osamělých rodičů z důvodu ochrany dítěte činí, zůstává na řešení materiálních a výchovných potíží dítěte sám. Získá však klid a má možnost vytvořit dítěti stabilní rodinné prostředí. Tyto případy nejsou zahrnuty do statistických průzkumů a nelze odhadnout počet děti, které, třebaže oficiálně jsou umístěny do střídavé péče, ve skutečnosti žijí jen s jedním rodičem.

Pokud bychom chtěli získat v budoucnosti vzorek dospělých jedinců, kteří prožili dětství v modelu střídavé porozvodové péče, museli bychom eliminovat právě tyto případy. A pokud bychom opravdu vzorek respondentů, kteří dětství prožili ve střídavé péči, měli možnost srovnat s kontrolní skupinou dospělých jedinců z rodin, kde rodiče zvolili společnou porozvodovou péči, i laik odhadne, že výsledná data budou pro ty ze střídavé péče v ostrém kontrastu s výsledky dat jedinců ze společné péče, kteří na tom budou mnohem lépe osobnostně, zdravotně, vzdělanostně.

Jestliže si výzkumník usmyslí, že potvrdí hypotézu, že střídavá péče přináší dítěti prospěch, nepoškozuje jeho duševní zdraví, nesnižuje jeho sebesystém , rozvíjí kreativní schopnosti, komunikaci a vede k uplatnění na trhu práce, určitě to dokáže a svoji hypotézu potvrdí. K potvrzení nesmyslné hypotézy stačí dostatek sebevědomí a minimum empatie a touhy po pravdě. Ovšem pravda stejně v budoucnosti, tak jako i v jiných případech, zvítězí. Pro dospělé jedince, kteří přežili dětství střídavě ve dvou nenávistných rodinách, to však bude pozdě. Dětství totiž má každý člověk jen jedno a není možné ho prožít znovu.