Konečně se v českém mediálním prostoru objevily informace o severském modelu porozvodové péče o děti, které ukazují, že i rozpad rodiny lze zvládnout s ohledem na potřeby nezletilého dítěte.

V čem tkví rozdíl severské péče a českým týdenním střídáním dětí mezi dvěma domovy, z nichž ani jeden nemůže být skutečným bezpečným prostorem, kde má dítě zajištěné všechny potřeby nezbytné ke zdravému vývoji?

Severský model umožňuje dítěti žít v trvalém domově, kde se rodiče střídají, a to ve velmi krátkých intervalech. V tomto pojetí lze zajistit i to, že dítě vidí v průběhu dne oba rodiče. Jeden rodič, který strávil s dítětem noc, vypraví dítě do školy. Druhý rodič dítě ze školy vyzvedne, věnuje se mu odpoledne a ukládá dítě ke spánku. Víkendy si rodiče rozdělují podle potřeb svých a potřeb dítěte. Stejně postupují rodiče i v případě nemoci dítěte.

Oba rodiče se tedy mohou věnovat každý druhý den své práci a každý druhý den trávit se svým dítětem. Nejsou vyčerpáváni tak, jak to u rodičů samoživitelů bývá, udrží ekonomickou úroveň a jsou trvalou každodenní součástí života svého dítěte. Kontakt s oběma rodiči je tak zajištěn. Dítě žije v bezpečném prostředí a rodiče, kteří jsou každý den konfrontováni s potřebami dítěte, jsou nuceni společně řešit všechny problémy dítěte, ale nemusí spolu žít partnersky. Chvíle, které prožívají v jediném domově dítěte, mohou věnovat svému potomkovi bez nefunkčního partnerského soužití (například nekomunikace či neustálé konflikty).

Je samozřejmé, že tento model není vhodný pro každou rodinu, ale zkušenosti a rané výzkumy potvrzují funkčnost této formy porozvodové péče. Děti prospívají, jsou výchovně zvladatelné a nejsou emocionálně týrané tak, jak to v českém modelu střídavé porozvodové péče velmi často bývá.

Není možné, aby matka/otec jeden týden matkou/otcem byla/byl a druhý týden nikoliv. Rodič nemůže týden žít, jako by rodičem ve skutečnosti nebyl. Pokud tak činí, dítě, které se postupně vlivem dlouhodobého emocionálního strádání a absencí bezpečného prostředí, stává nezvladatelné. Velmi rychle, většinou v období mladšího školního věku, začne pracovat s myšlenkou, že pro rodiče je na obtíž, že není milováno a nikdo o ně nestojí. Skutečné peklo rodiče čeká s příchodem etapy dospívání, kdy je potomek schopen logicky myslet a dojde mu, že rodiče přetrpí týden, aby druhý týden bez závazků mohli pohodlně žít.

Snad i český soudní systém pochopí, že umísťování dětí do střídavé týdenní či více týdenní porozvodové péče by mělo být jen ojedinělé a měla by být dodržena zákonná norma, která nutí k tomu, aby se po rozpadu vztahu rodičů na prvním místě umístilo dítě a nikoliv rodič.