Narážím tímto na čtvrteční článek Jany Černochové v Lidových novinách. Nemíním tím nikterak zpochybňovat její nárok k zápornému pohledu na způsob oblékání muslimských dívek a jejich pohyb v české společnosti. Jen musí stejné právo na opačný názor poskytnout i jiným, například ombudsmankyni, která má nejen právo k takovým vyjádřením, ale dokonce i povinnost, a to v rámci korektní demokratické diskuse.
Odbor sociálního začleňování na Úřadu vlády, jinak také Agentura, připravuje pro vládu řadu nových návrhů v programu Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na léta až do roku 2020.
Srpen už bývá tradičně spojován se vzpomínáním na oběti romského holocaustu, bohužel povšechně jen v kruzích romských. A, ovšemže, i v oficiálních, tedy vládních a státních, což není totéž, co ve společnosti. Je to součást jakési pokřivené, pokrytecké morálky, která se promítá i do vnímání piety za oběti. Nechci tu vzpomínat při této příležitosti jen na oběti holocaustu židovského a romského, nýbrž na všechny oběti 2. světové války. Mám za to, že všechny bez rozdílu přispěly k pozdějšímu poznání obludností té doby a lidského počínání. A to prozření nám dává jistotu, že ty oběti nebyly marné. Ani dnes však nejsme s touto pravdou tak docela vypořádáni.